Článek
Den po Vánocích 2004 zasáhla pobřeží Keni vlna ničivého tsunami, které vzniklo po zemětřesení u indonéské Sumatry vzdálené přes šest tisíc kilometrů. Mezi oběťmi katastrofy, která si na africkém pobřeží vyžádala desítky lidských životů, byla i skupina hrochů žijících u řeky Sabaki poblíž města Malindi. Jeden z nich, roční samec později pojmenovaný Owen, přežil, ale zůstal úplně sám. To, co následovalo, se stalo jedním z nejsledovanějších zvířecích příběhů posledních dvaceti let.
Vlna, která smetla hrošíka do moře
Podle svědectví místních obyvatel začaly potíže hroší tlupy už den před tsunami, kdy silné deště vyplavily zvířata z řeky Sabaki až k moři. Snahy zahnat je zpátky proti proudu selhaly, a hned nato udeřila vlna tsunami, která zasáhla i východní pobřeží Afriky, přestože její epicentrum leželo tisíce kilometrů daleko. Většina hroší skupiny se ztratila. Jediný přeživší mladý sameček o hmotnosti kolem 300 kilogramů uvízl na korálovém útesu u pobřeží. Do jeho záchrany se zapojily desítky místních rybářů a pracovníků ochrany přírody, protože vystrašený hroch v panice představuje pro zachránce vážné nebezpečí. Po náročné akci ho pojmenovali Owen, podle jednoho z mužů, kteří se na záchraně podíleli, a přemístili ho do parku Haller Park nedaleko Mombasy, zhruba osmdesát kilometrů od místa nálezu.
Setkání se stoletým seniorem
Haller Park vznikl z bývalého vápencového lomu, který místní ekolog Rene Haller postupně během desetiletí proměnil v rozsáhlou přírodní rezervaci. V ohradě, kam Owena umístili, už žila obří želva druhu želva obrovská (Aldabrachelys gigantea) jménem Mzee, což ve svahilštině znamená zhruba „moudrý stařec“. Její přesný věk nikdo nezná jistě, odhady se pohybovaly mezi sto a sto třiceti lety. Vyděšený hroší mladík se k želvě okamžitě rozeběhl a schoval se za ní, přesně tak, jak se mláďata hrochů schovávají za svými matkami. Mzee zprvu o společnost nestál, na dotěrného nováčka zasyčel a odsunul se od něj. Owen se ale nenechal odbýt a dál želvu pronásledoval, dokonce i do vody, a po několika dnech si na sebe zvykli natolik, že spolu začali jíst i spát.
Proč si hrošík spletl želvu s matkou
Vysvětlení nabízí chování zvané imprinting, dobře popsaný proces, při kterém si mladé zvíře oddělené od rodičů vytvoří silnou vazbu na nejbližšího dostupného stabilního společníka. Hroší mláďata běžně zůstávají po boku matky až čtyři roky, a Owenovi v době tsunami ještě nebyl ani rok. Tmavá barva a zaoblený krunýř dospělé želvy mu podle keňské ekoložky Paully Kahumbu, tehdejší ředitelky parku, patrně alespoň vzdáleně připomínaly tělo dospělého hrocha. Kahumbu tehdy pro agenturu AFP uvedla, že se zdálo, že si želva zvykla na roli matky. Podobně silnou vazbu mezi savcem a plazem si podle dostupných vyjádření tehdejších odborníků na chování zvířat nikdo z nich předtím nepamatoval.
Slavní na celém světě
Fotografie dvojice, které pořídil novinář BBC Peter Greste, později proslulý i díky svému uvěznění v Egyptě, obletěly svět a objevily se mimo jiné v pořadu Oprah Winfreyové, na stanici NPR, BBC i v deníku New York Times. Příběh se dočkal dětské knihy Owen & Mzee: The True Story of a Remarkable Friendship z roku 2006, kterou napsala tehdy šestiletá Isabella Hatkoffová se svým otcem Craigem a Paulou Kahumbu, a pokračování z roku 2007. Vznikl i dokumentární snímek, plánovaný hraný film studia Walden Media se ale nakonec nikdy nedotočil. Návštěvníci Haller Parku mohli dvojici pozorovat naživo, jak si spolu hraje, plave a odpočívá, a park se díky tomu na čas stal jedním z nejnavštěvovanějších v Keni.
Konec největšího přátelství, jaké svět viděl
Idyla ale netrvala věčně. Jak Owen rostl, stával se pro mnohem menší a pomalejší želvu čím dál nebezpečnějším společníkem, hrozilo, že by ji při hře mohl nechtěně zranit. Na jaře 2007 se pracovníci parku rozhodli dvojici rozdělit. Owenovi představili třináctiletou samici jménem Cleo, samu sirotka, která předtím deset let žila bez společnosti vlastního druhu. Zpočátku se mu do nového přátelství nechtělo, nakonec si ale na Cleo zvykl a začal se chovat, jak tehdy pracovníci parku glosovali, konečně jako správný hroch. Mzee se vrátil mezi ostatní želvy v plazí části parku. Fanoušci po celém světě žádali, aby se dvojice znovu spojila, chovatelé to ale odmítli s tím, že oba tvorové si na odloučení už zvykli a opětovné spojení by jim nemuselo přinést nic dobrého. Mzee podle dostupných informací dodnes žije v Haller Parku, dostává vlákninovou stravu z listů ibišku a dalších rostlin a kvůli pokročilému věku a pověstně mrzuté povaze už nedostal nového společníka.
Owenův a Mzeeho příběh nakonec nebyl o věčném přátelství, ale o něčem možná ještě zajímavějším, o tom, jak dokáže i katastrofa vytvořit prostor pro nečekanou náklonnost mezi dvěma naprosto odlišnými tvory. Vlna tsunami, která hrošíkovi vzala rodinu, mu na čas dala něco, co evoluce ani lidská představivost úplně nečekaly.
Zdroje
Owen and Mzee (Wikipedia) — https://en.wikipedia.org/wiki/Owen_and_Mzee
A Hippo and Tortoise Tale (NPR) — https://www.npr.org/2005/07/17/4754996/a-hippo-and-tortoise-tale
Tortoise and Hippo, ověření faktů (Snopes) — https://www.snopes.com/fact-check/befriended-hippo/
Haller Park, Keňa (Wikipedia) — https://en.wikipedia.org/wiki/Haller_Park_(Kenya)
Owen & Mzee – The Hippo and Tortoise Who Became Best Friends (Haller Park) — https://hallerpark.com/featured-blog-post-owen-mzee-the-hippo-and-tortoise-who-became-best-friends/
