Článek
Olympijský maraton v americkém St. Louis v roce 1904 patří dodnes k nejbizarnějším sportovním kláním v historii her. Závod se konal 30. srpna odpoledne, v nejteplejší části dne, při teplotě kolem třiceti tří stupňů, na prašných venkovských cestách. Pořadatelé navíc kvůli výzkumu takzvané „záměrné dehydratace“ zřídili na celé trati jen jednu jedinou vodní zastávku, na jedenácté míli. Ze dvaatřiceti přihlášených běžců ze sedmi zemí nakonec doběhlo jen čtrnáct.
Zedník, který závod „vyhrál“ z auta
Mezi favority nepatřil Fred Lorz, newyorský zedník, který běhal jen v noci po práci. Do olympijského maratonu se kvalifikoval umístěním v pětimílovém závodě pořádaném Amatérskou atletickou unií. Kolem deváté míle ho ale zradily křeče a ze závodu odstoupil. Nastoupil do auta svého trenéra, které jelo podél trati, a nechal se vézt asi jedenáct mil. Když vůz kolem devatenácté míle porouchal, Lorz z něj vystoupil a znovu se rozeběhl — tentokrát už rovnou k cíli, kam doběhl jako první.
Odhalen chvíli před předáním medaile
Lorze u cíle vítali jako vítěze a nachystal se mu i slavnostní obřad: medaili mu měla předat Alice Rooseveltová, dcera tehdejšího amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Než ale k předání došlo, ozval se divák, který Lorze cestou viděl nastupovat do auta. Lorz svezení přiznal, tvrdil ale, že šlo jen o žert a že medaili nikdy neměl v úmyslu přijmout. Pořadatelé ho i tak diskvalifikovali a Americký atletický svaz mu na čas zakázal závodit — o rok později, po omluvě, mu ale trest zrušili a Lorz dokonce vyhrál Bostonský maraton.
Skutečný vítěz běžel na jedu na krysy
Po Lorzově diskvalifikaci se vítězem stal Američan Thomas Hicks, který v cíli doběhl jako druhý. Jeho vítězství ale bylo minimálně stejně kontroverzní. Na posledních kilometrech byl tak vyčerpaný, že se ho trenéři museli snažit udržet na nohou, a začali mu proto podávat směs vaječných bílků, brandy a síranu strychninu — látky, která je ve vysokých dávkách známá jako jed na krysy, v nízkých dávkách ale působí jako stimulant. Kolem dvacáté míle začal Hicks kvůli látce halucinovat, zpomalil do sotva postřehnutelného tempa a poslední úsek doslova doklopýtal s pomocí trenérů, kteří ho museli částečně nést. Do cíle dorazil s časem 3:28:53, což byl o téměř půl hodiny horší čas, než jaký běžně vítězům maratonu stačil.
Závod plný absurdit
Lorz a Hicks nebyli jediní, koho si tenhle den zapamatoval. Kubánský poštovní doručovatel Félix Carvajal běžel v obyčejném oblečení a v jednu chvíli si během závodu dokonce zdřímnul poté, co cestou sezobl pár nahnilých jablek ze sadu — přesto nakonec doběhl na čtvrtém místě. Běžec William Garcia zase kvůli vdechnutému prachu z cesty zkolaboval s vážným vnitřním krvácením. Mezi startujícími byli i dva muži z jihoafrického kmene Tswanů, první černošští Afričané v historii olympijských her, kteří se do St. Louis dostali čirou náhodou jako součást doprovodného programu výstavy. Chaos kolem závodu byl nakonec natolik do očí bijící, že přímo vedl ke vzniku prvních olympijských protidopingových pravidel, která platila už na hrách v Londýně o čtyři roky později.
Dnešní pohled na maraton v St. Louis tak působí jako sled gagů z němé grotesky — auto místo běhu, jed na krysy místo iontového nápoje, spánek v sadu uprostřed závodu. Tehdy ale šlo o naprosto reálný olympijský závod, jehož výsledky organizátoři měsíce po skončení her ještě dolaďovali. Historikové sportu ho dodnes označují za nejšílenější olympijský závod všech dob — a těžko hledat příklad, který by tenhle titul mohl přebít.
Zdroje
Smithsonian Magazine — How the 1904 Marathon Became One of the Weirdest Olympic Events of All Time — https://www.smithsonianmag.com/history/how-the-1904-marathon-became-one-of-the-weirdest-olympic-events-of-all-time-14910747/
Olympics.com — The strange case of the St Louis 1904 marathon — https://www.olympics.com/en/news/the-strange-case-of-the-st-louis-1904-marathon
Wikipedia — Athletics at the 1904 Summer Olympics, Men's marathon — https://en.wikipedia.org/wiki/Athletics_at_the_1904_Summer_Olympics_%E2%80%93_Men%27s_marathon
