Článek
Nejsledovanější tuzemská literární soutěž Magnesia Litera přišla v loňském ročníku s několika změnami, k nimž patřila i nová čestná kategorie Cena Magnesia za přínos knižní kultuře. Jejím posláním je ocenit výkony a aktivity, které nejsou přímo spojeny s vydáním konkrétní knihy, ale směřují k podpoře a popularizaci literatury a kultivaci čtenářství. Kategorie nemá vlastní nominace, o jejím držiteli rozhodují přímo členové pořádajícího spolku Litera.
Loni tuto cenu získal Adolf Knoll (* 1954), dlouholetý náměstek pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy v Národní knihovně ČR (odkud po 44 letech odešel na konci minulého roku do důchodu), a to za rozvoj digitalizace rukopisů, starých tisků a novin a jejich široké zpřístupnění odborné komunitě i veřejnosti. A mne zajímalo, kdo by se mohl (nebo měl) stát dalším laureátem tohoto ocenění. Proto jsem vybraným představitelům české literární scény a knižní branže položil následující otázku:
Kdo by si podle vás zasloužil Cenu Magnesia za přínos knižní kultuře a z jakého důvodu?
MIROSLAV BALAŠTÍK, literární kritik a šéfredaktor nakladatelství Host
Chci tuhle cenu vnímat jako síň slávy, protože literatura je asi jediný umělecký obor, který v posledních desetiletích zcela rezignoval na svou oborovou paměť a tím i na sebeúctu. Proto také těch jmen, která by šlo uvést, je za ty roky spousta. Jan Šulc jako editor zásadních děl české literatury, Pavel Janoušek jako ten, kdo psal a editoval dějiny literatury 2. poloviny 20. století, Jiří Trávníček za čtenářské výzkumy a řada a řada dalších. Problém je, že vyhraněné osobnosti mívají také vyhraněné názory, takže se bojím, že při té myšiprdí řevnivosti v naší literární obci budeme do literární síně slávy uvádět spíš truhláře za dobře stlučená prkna v knihovně.
KLÁRA VLASÁKOVÁ, spisovatelka, scenáristka a publicistka
Cenu bych přála Barboře Baronové, která ve svém nakladatelství wo-men opakovaně ukazuje, jak vypadá kvalitní literární dokument, a zároveň si zakládá na tom, že své spolupracovníky*ce férově odměňuje, což se promítá také do cen jejích knih. Někoho mohou vyšší ceny překvapit, ale zároveň je třeba si uvědomit, že naše knižní branže příliš spoléhá na nadšenectví autorek, redaktorů, korektorek a dalších, což je však dlouhodobě neudržitelný stav.
PETR MINAŘÍK, šéfredaktor nakladatelství Větrné mlýny a kulturní organizátor
Nepochybně by si cenu zasloužil typograf Boris Mysliveček (například obálky knih Milana Kundery). Na poli knižní kultury je jeho brázda nepřehlédnutelná, a to doslova i obrazně.
JAN LUKAVEC, literární kritik, publicista a redaktor internetového magazínu iLiteratura.cz
Na cenu bych navrhl některé zasloužilé editory, kteří často zůstávají spíše v pozadí, jako Jan Šulc nebo Michael Špirit. I když Šulc dostal už vloni Literu za nakladatelský čin. A tak jako si cenu osobně nepřevzal minulý rok, kvůli své plachosti či stydlivosti by se možná opět nedostavil. A dále bych možná navrhl třeba Ivana Adamoviče, který upozorňuje na přehlížené autory a překvapivé literární souvislosti, i když to teď nejčastěji dělá pro omezené obecenstvo na Facebooku. A pro podobný typ ceny ještě žádný z nich asi nemá dostatečně vysoký věk…
MARKÉTA HEJKALOVÁ, spisovatelka, překladatelka, šéfredaktorka nakladatelství Hejkal a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu
Na cenu za přínos knižní kultuře navrhuji Jitku Uhdeovou. V nakladatelství Atlantis, které spoluzaložila a řídila, publikovala v rychlém tempu díla do té doby zakázaných autorů, tím je zpřístupnila širokým čtenářským vrstvám a přispěla tak ke vzniku mohutného proudu české literatury, do něhož vplynuly knihy autorů exilových, disidentských, oficiálních i těch, kteří patřili k tzv. šedé zóně. Druhým – a pro mě možná významnějším – důvodem je to, že jako předsedkyně Svazu českých knihkupců a nakladatelů dlouhodobě usilovala konkrétními praktickými kroky o kultivaci nakladatelsko-knihkupeckých vztahů a povznesení české knižní kultury. Například založila a prosadila program Česká knihovna, který knihovnám přiděluje peníze na nákup kvalitních českých knih.
VOJTĚCH VACEK, básník, knihovník a kulturní organizátor
Takové ocenění by si zasloužil například Josef Straka. S neuvěřitelným zápalem, obětavostí a sebeobětavostí vedoucí k výsledkům podpírá dění v oblasti živé literatury už po mnoho let jako pevný a stabilní pilíř.
PETR ŠÁMAL, literární historik a ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Konflikt zájmů mi brání uvést ediční řadu Česká knižnice, která za více než čtvrtstoletí své existence zpřístupnila ve spolehlivých edicích díla více než sta spisovatelů a spisovatelek. Po další úvaze proto uvedu osobnost, jež soustředěností a současně mnohostranností svých aktivit výrazně ovlivnila českou literatury posledních šedesáti let – literárního historika Jiřího Opelíka. Jeho přínos české literatuře a knižní kultuře vidím ve třech hlavních oblastech: literárními kritikami aktivně promlouval do literárního dění (zejména) šedesátých let; svým podílem na Lexikonu české literatury významně přispěl k poznání české knižní kultury v jejím celku; jako editor má pak zásluhu na spolehlivém zpřístupnění děl takových autorů, jako byli Josef Čapek, Karel Čapek, J. L. Fischer, Jan Kameník, Jan Skácel, Ladislav Grosman a mnozí další. Jeho přínos české knižní kultuře je nezpochybnitelný.
FILIP TOMÁŠ, majitel nakladatelství Akropolis
Rád bych ocenil dr. Aleše Zacha za jeho internetový Slovník českých nakladatelství 1849–1949. Léta opečovávané „amatérské“ (od základu amare – milovat) dílo vzniká mimo jakékoliv grantové a institucionální zaštítění a k poznání dějin tuzemské knižní kultury přináší nezištně a obětavě plody, za něž by se nemusely stydět celé instituce. A zde je to taková radostná lexikografická one man show!
RADOVAN AUER, ředitel Světa knihy Praha
Hovoříme-li o knižní kultuře ve smyslu úrovně řemeslně uměleckého zpracování knih, tedy grafika, vazba, sazba, ilustrace apod., pak musím říci, že ta je u nás bezpochyby na vysoké úrovni. A netýká se to jen nějaké úzké špičky. Jezdím po světových veletrzích a i řekněme v té komerční, masové, mainstreamové knižní produkci vidím, že čníme výrazně nad průměr. Myslím, že tomu výrazně napomáhají některé, třeba rozsahem menší, ale o to „vypiplanější“ edice, které udávají tón a zvedají laťku. Úplnou shodou okolnosti jsem teď měl možnost shlédnout v Muzeu literatury bilanční výstavu třicetileté činnosti bibliofilského nakladatelství Aulos. Jejich dlouhodobá koncepční práce je přesně tím, co by mělo být oceněno za přínos naší knižní kultuře.
PAVLA HORÁKOVÁ, spisovatelka, překladatelka a publicistka
Barbora Baronová z nakladatelství wo-men za mimořádnou péči, kterou věnuje řemeslné a umělecké stránce knih, jež vydává, a za to, že dbá, aby všichni zúčastnění dostali za svou práci spravedlivou a důstojnou odměnu.
JIŘÍ TRÁVNÍČEK, literární vědec a kritik
Podle mě by si to zasloužila edice Xin při nakladatelství Verzone. Už několik let se zde vydává čínská literatura v širokém autorském a žánrovém a tematickém průřezu, navíc ve velmi kvalitních překladech a s velmi kompetentními doslovy. Jde o velké obohacení našeho knižního trhu – a zároveň o cestu k poznání jedné velké cizí kultury.
JOSEF STRAKA, spisovatel, knihovník a kulturní organizátor
Petr Borkovec. Svou koncepcí a dramaturgií pozvedl kulturu autorského čtení a vytvořil jedno z nejdůležitějších literárních míst uplynulého skoro dvacetiletí – kavárnu Fra a čtení v ní. Tím, že po tolik let uváděl a moderoval literární večery, autory a jejich knihy a texty. Knihy, které by se možná ke čtenáři ani nedostaly, zejména básnické knihy, které již nejsou tolik vidět na pultech knihkupectví. Častokrát jsou to tituly vycházející v malých nákladech, které byly a jsou k dostání právě jen na literárních večerech. Na základě přímého setkání s autorem a jeho poetikou si mnozí tyto knihy zakoupili a objevili tak pro sebe „svého“ autora, jehož tvorbu pak dále sledovali, a tím Petr Borkovec výrazně přispěl ke knižní kultuře, kultuře autorského čtení a čtení knih.
MAREK TOMAN, spisovatel a publicista
Nominuji Marcelu Turečkovou, ředitelku Svazu českých knihkupců a nakladatelů, za úsilí ve vyjednávání vedoucím ke snížení DPH na knihy.
JAN ŠULC, nakladatelský redaktor a editor
Myslím, že cenu by si zasloužil Michael Špirit za své edice, naposledy tří svazků publicistiky Jiřího Weila vydaných v Triádě. A samozřejmě i za své předchozí edice (tři svazky Hanče, dva svazky Grebeníčkové, Vohryzka atd.). Kdo se někdy věnoval ediční práci, ten ví, o čem mluvím.
KAREL ŠKRABAL, spisovatel a novinář
Takové či jakékoli jiné ocenění si zaslouží hlavně lidé, kteří práci prospěšnou literatuře a knižní kultuře u nás dělají i s tím, že nikdy žádné ocenění nedostanou, protože – když si všimnete – zrovna ocenění Magnesia Litera dost často končí u stále stejných vydavatelů. Ale pokud mám být konkrétní, řeknu tři tipy: Aleš Kauer a jeho nakladatelství Adolescent za jedinečný výběr autorů i zpracování knih, které jsou v podstatě bibliofilskými kusy. Bohdan Chlíbec a jeho nakladatelství Aula, kterého uvádím jako jednoho z celé řady tuzemských vydavatelů poezie naplňujících rčení, že v tichosti je síla. Jako třetí uvedu partu kolem brněnského nakladatelství Uši a Vítr, která tu svoji undergroundovou káru po Jaroslavu Eriku Fričovi táhne v Brně dál. A kašlou na to, že na to kašlou v Praze.
