Článek
Ben a Marion Rolfeovi se zoufale snaží uniknout nutnosti strávit další dusné léto ve svém stísněném a hlučném bytě v Queensu. Takže když dostanou možnost pronajmout si na celou sezónu panské sídlo na severu státu New York za pouhých 900 dolarů, je to nabídka, která se nedá odmítnout. Má to jediný háček: za podivnými a složitě vyřezávanými dveřmi v odlehlém křídle domu žije postarší paní Allardyceová a Rolfeovi budou mít na starost přípravu jejích jídel. Zdá se však, že stará dáma nikdy nevychází ze svého pokoje, a brzy se ukáže, že se v domě děje něco podivného a děsivého. Jak napětí roste a směřuje k odhalení toho, co se skutečně skrývá za zamčenými dveřmi, zjišťují Rolfeovi, že jejich levný prázdninový pronájem vyžaduje strašlivou oběť…
Román Obětiny vyšel před padesáti lety, v roce 1973, a jeho české vydání v překladu Jana Lipšanského představuje pro tuzemské čtenáře první setkání s jeho autorem, mimořádně zajímavým americkým spisovatelem a dramatikem. Robert Marasco (1936–1998) toho sice nepublikoval moc, ovšem jeho dílo zanechalo výrazné stopy v literatuře i na divadle – a díky zdařilým filmovým adaptacím také v kinematografii.
Dotyčný autor – povoláním učitel klasické latiny a řečtiny – debutoval dramatem Child’s Play (1970), úspěšně uváděným na Broadwayi a nominovaným na cenu Tony za nejlepší divadelní hru roku, které se navíc roku 1972 dočkalo zfilmování režisérem Sidneym Lumetem. Poté už Marasco vydal pouze dva romány, Obětiny (Burnt Offerings, 1973) a Parlor Games (1979), a po smrti po sobě zanechal několik neprodukovaných scénářů a dokončenou divadelní hru Our Sally.
Pokud se vám při četbě úvodní anotace vybavilo jiné literární, potažmo filmové dílo, a sice Osvícení Stephena Kinga (potažmo jeho filmová adaptace od Stanleyho Kubricka), má to svůj dobrý důvod. King se nijak netají tím, že se románem Obětiny nechal výrazně inspirovat, a vskutku mezi oběma příběhy nalezneme celou řadu podobností – nejen v rámci samotné zápletky (manželský pár s malým synem – v Obětinách ještě se starou tetičkou – zůstane odříznut od světa ve svěřeném sídle, kde se jim dějí podivné a čím dál děsivější věci), ale i mezi jednotlivými motivy (např. obraz dětské tříkolky, postavy „uvězněné“ na fotografiích, dokonce – aspoň v českém překladu – i výraz „osvícení“).
A z dnešního pohledu „kingovský“ je i styl autorova vyprávění – první polovina knihy líčí nepříliš idylické rodinné soužití hrdinů, teprve s jejich přesunem do zmíněného domu začne přibývat záhadných jevů, neblahých pocitů a strašidelných zážitků. Ačkoliv Marasco používá er-formu, nezřídka nahlíží vylíčené události z perspektivy jednotlivých postav, které jsou psychologicky propracované a do jejichž vědomí sídlo ovládané tajemnou entitou stále pronikavěji zasahuje. Zvláště zdařile je zachycen matčin vnitřní zápas mezi palčivou touhou sloužit vysněnému domu a hlubokou láskou k manželovi a synovi, které by kvůli svému novému poslání musela obětovat.
Obětiny jsou bezesporu poutavým románem, jenž ani po půl století vůbec nezestárl a rozhodně se řadí ke klasikám stále populárního hororového podžánru, kterým jsou příběhy o strašidelných domech. Není divu, že i po této knize brzy sáhli filmaři, konkrétně režisér Dan Curtis, který do hlavních rolí stejnojmenného snímku z roku 1976 (tzn. rok před vydáním Osvícení!) obsadil Karen Black a Olivera Reeda.
*
Robert Marasco: Obětiny. Překlad Jan Lipšanský, nakladatelství Dobrovský (ed. Fobos), 2023, 288 stran.
