Článek
Přibyly nové, žánrové kategorie – detektivka, fantastika a humoristická kniha – ovšem jejich nešťastné vyčlenění z hlavního ceremoniálu (vyhlašovaly se den předem v Knihovně Václava Havla) tento na první pohled vstřícný krok směrem k početné skupině dosud opomíjených autorů i čtenářů proměnilo ve frašku. Paradoxní přitom je, že díky tomu se s trojicí vítězných titulů mohla veřejnost seznámit (pravda, jen skrze přenos na webu ČT art) mnohem obšírněji – prostřednictvím krátkého rozhovoru s moderujícím Pavlem Mandysem a vybrané ukázky v autorském podání – než s knihami oceněnými v průběhu hlavního večera na Nové scéně ND, kde se vítězové jednotlivých kategorií vyhlašovali jako na běžícím pásu a ceny přebírali z rukou často velmi nepovolaných (viz. tragický výstup pražského primátora).
O největší překvapení se postarala porota složená z 231 představitelů knižní branže, která tradičně vybírala z titulů nominovaných v jednotlivých kategoriích Knihu roku. Teprve podruhé ve více než dvacetileté historii nejznámějších českých cen se jí totiž stala básnická sbírka (Jana bude brzy sbírat lipový květ od Miloše Doležala). Stejná „velká porota“ se postarala i o další historický okamžik Magnesie Litery, když DILIA Literu pro debut roku přiřkla vůbec prvnímu romskému autorovi oceněnému v této soutěži (Patriku Bangovi za knihu Skutečná cesta ven). Poměrně překvapivé bylo i vítězství povídkového souboru v prozaické kategorii (Čistý, skromný život Viktora Špačka), kde tradičně sbírají vavříny spíše romány. A nečekaný byl také úspěch Václava Dvořáka, vydávajícího své knihy vlastním nákladem, jemuž se už podruhé podařilo získat nejvíce hlasů v anketě Kosmas Cena čtenářů.
Zatímco kategorií a zviditelněných knih tedy letos přibylo – vedle žánrové literatury se nově oceňoval i přínos knižní kultuře (zrušena byla naopak cena pro blog roku), nemluvě o poprvé zavedených longlistech obsahujících několik desítek dalších „knižních tipů“ – peněz naopak v Magnesii Liteře ubylo. Loni čekala na vítěze prozaické, básnické i publicistické kategorie finanční odměna ve výši 30 000 Kč, v letošním roce neodešel s prázdnou jen autor Knihy roku (jako obvykle dostal 200 000 Kč od společnosti Mattoni 1873) a nejúspěšnější debutant (30 000 Kč od agentury DILIA). Tedy nepočítáme-li příslib vyšší prodejnosti oceněných titulů a odměnu v podobě stipendijního pobytu v některém z evropských měst, kterou vítězům přislíbila Česká centra. Tento neradostný posun je patrný již při pohledu na názvy jednotlivých kategorií, odkud vymizela jména sponzorů – namísto Palmknihy Litery za prózu, Moleskine Litery za poezii či Aktuálně.cz Litery za publicistiku se letos udělovaly zkrátka jen Litery…
Ztrácí snad pomalu soutěž Magnesia Litera na své prestiži (čti: atraktivitě pro případné sponzory), nebo je to jen shoda náhod a vnějších okolností, jako jsou inflace či válka? Přitom ocenění, jež vyjma členů literární obce zná jen málokdo, totiž Výroční ceny Nadace Český literární fond, které se udělovaly jen o několik dnů dříve, už léta dotují tituly oceněné na 1., 2. a 3. místě nezanedbatelnými částkami 50 000, 30 000 a 20 000 korun českých. Stejně tak Cena Jiřího Ortena odmění nejen vítěze (50 000 Kč), ale i zbývající dvojici nominovaných (dostanou shodně po 10 000 Kč). Jistě, hodnota literatury se penězi vyčíslit nedá, ovšem spisovatelé a spisovatelky, jejichž díla shledali literární odborníci výjimečnými, by si obzvláště v dnešní nelehké době něco na přilepšenou nepochybně zasloužili.
