Brandoliniho zákon: Proč je vyvracení nesmyslů na internetu tak těžké?

V dnešní době, kdy sociální média dominují našim životům a informace se šíří rychlostí blesku, se často setkáváme s nesmysly, dezinformacemi a konspiračními teoriemi. Tento fenomén není nový, ale s nástupem digitální éry nabyl nevídaných rozměrů. Zde přichází na scénu Zákon Brandoliniho, který nám pomáhá pochopit, proč je vyvracení nesmyslů tak náročné. Ale pojďme začít na začátku.

„Zákon“ pojmenovaný po italském programátorovi a blogerovi Albertovi Brandolinim, tvrdí: „Množství energie potřebné k vyvrácení nesmyslu je řádově větší než množství energie potřebné k jeho vytvoření.“ Tento princip, známý také jako „bullshit asymmetry principle,“ nám ukazuje nerovnováhu mezi šířením dezinformací a jejich opravou.

Lež si totiž mne dovolit být emocionálně nabitá, bulvárně podaná, zcela mimo realitu. šíří se za pomoci emocí a na jejich vlně. A aby toho nebylo málo, zanechává silné brázdy v našich mentálních světech, především jsme-li jí vystaveni opakovaně a ideálně ze zdrojů, které máme za autoritativní.

1. Konspirační teorie o přistání na Měsíci

Tvorba nesmyslu: Jedna z populárních konspiračních teorií tvrdí, že přistání na Měsíci v roce 1969 bylo zinscenované a natočené v hollywoodském studiu. Tento nesmysl lze šířit velmi jednoduše – stačí několik minut na sepsání příspěvku na sociálních sítích nebo krátké video, ve kterém se předkládají „důkazy“ jako podivné stíny nebo vlající vlajka.

Vyvrácení nesmyslu: Vyvrátit tuto konspiraci vyžaduje mnohem více energie. Odborníci musí detailně vysvětlovat fyzikální podmínky na Měsíci, technické detaily kosmických misí, analyzovat fotografie a videa z přistání, a citovat svědectví tisíců lidí, kteří se na projektu Apollo podíleli. Celý proces může zahrnovat složité vědecké vysvětlení a publikace obsáhlých článků nebo dokumentů.

2. Falešné zdravotní tvrzení o očkování

Tvorba nesmyslu: Představme si jednoduchý příspěvek na Facebooku: „Očkování způsobuje autismus.“ Tento příspěvek může být napsán za několik sekund, obsahuje emotivní příběh a rychle se šíří mezi lidi, kteří již mají pochybnosti o očkování.

Vyvrácení nesmyslu: Vyvrácení tohoto tvrzení vyžaduje rozsáhlé vysvětlování. Zahrnuje citace z mnoha studií, které dokazují, že neexistuje žádná spojitost mezi očkováním a autismem. Musí se také vysvětlovat metodologie těchto studií, historie vakcín, vývoj a testování vakcín, a rovněž rozebrat původní falešnou studii, která toto tvrzení poprvé popularizovala. Tento proces vyžaduje odborné znalosti, čas a značné úsilí, a nebo alespoň rešerši v emotivních příbězích lidí, kterým před sto lety umíraly děti na dnes už vymýcené nemoci, například.

3. Mýty o globálním oteplování

Tvorba nesmyslu: Je snadné pustit do světa větu: „Globální oteplování je hoax, vždyť máme chladné zimy.“ Tato jednoduchá a rychle šířená zpráva využívá běžné mylné představy o rozdílu mezi počasím a klimatem.

Vyvrácení nesmyslu: Vyvrátit tento mýtus samozřejmě vyžaduje detailní vysvětlení rozdílu mezi počasím a klimatem, dlouhodobých trendů v klimatických datech, a důkazů o globálním oteplování, jako jsou měření teplot, změny v ledovcích a hladině moří, a dopady na ekosystémy. Vyžaduje to hlubší vědecké znalosti a trpělivé vysvětlování. A hlavně trpělivé čtenáře.

1. Rychlost šíření: Dezinformace se šíří rychle a snadno. Lidé jsou často ochotni sdílet šokující nebo zajímavé informace bez ověření jejich pravdivosti, jsou-li dostatečně emočně nabité. Sociální média tuto tendenci ještě umocňují díky svým algoritmům, které preferují obsah s vysokou mírou interakce, nebo chcete-li, konfliktu.

2. Potvrzovací zkreslení: Lidé mají sklon věřit informacím, které potvrzují jejich již existující názory a předsudky (například myslím-li si, že EU je špatná a zlá, spíš budu důvěřovat těm zprávám, které tento můj názor potvrzují). Tím se dezinformace mohou rychle zakořenit v myslích jednotlivců a celé společnosti.

3. Komplexnost pravdy: Pravdivé informace jsou často složité a vyžadují důkladné vysvětlení. což je v dnešním povrchními informacemi přetékajícím světě spíš na obtíž. Naproti tomu dezinformace mohou být jednoduché, ale poutavé a emocionálně nabité, což je činí přitažlivějšími pro široké publikum. to je princip, který lze pregnantně shrnout tak, že je mnohem snazší věřit sebevědomým šarlatánům a kouzelníkům než vědcům.

A na závěr otázka za milion dolarů.

1. Ověřování faktů: Než budete něco sdílet, zkontrolujte si fakta z důvěryhodných zdrojů. Používejte ověřovací weby jako FactCheck.org, Snopes nebo české Demagog.cz.

2. Vzdělávání: Podporujte mediální gramotnost a kritické myšlení ve svém okolí. Učte lidi, jak rozpoznat dezinformace a jak ověřovat pravdivost informací.

3. Pozornost k detailům: Dezinformace často obsahují chyby, překlepy nebo nesmyslné argumenty. Pozorné čtení a analýza může odhalit nesrovnalosti.

4. Empatie a dialog: Když se setkáte s někým, kdo věří dezinformacím, zkuste empaticky vysvětlit, proč jsou jeho informace nesprávné. Agresivní přístup často vede k defenzivní reakci a posílení nesprávných přesvědčení.

5. Podpora vědeckých a důvěryhodných médií: Sledujte a sdílejte informace z důvěryhodných a renomovaných zdrojů. Podporujte média, která dodržují etické novinářské standardy.

Suma sumárum, zákon Brandoliniho nám připomíná, jak důležité je být obezřetní a pečliví při konzumaci a šíření informací. I když vyvracení dezinformací může být náročné, každý z nás může přispět k šíření pravdivých informací a ochraně před nesmysly. Stačí jen malá dávka kritického myšlení, empatie a úsilí. Společně můžeme vytvořit informovanější a odolnější společnost.

Zdroje: