Hlavní obsah
Lidé a společnost

Ignorance plodí sebevědomí: Dunning-Krugerův efekt

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Petr Nutil

Ti nejsebevědomější jsou prostě nejvíc slyšet. A protože mluví tak nahlas a přesvědčivě, je snadné jim naletět a následovat je. Třeba do pekel.

Článek

Jeden obrázek toho mnohdy řekne víc, než tisíc slov. Třeba tenhle.

Vystihuje podstatu psychologického fenoménu, kterému se říká iluze nadřazenosti a který je známý taky jako Dunning-Krugerův efekt. O co jde?

O nic menšího, než že čím méně toho víme, tím jsme si v názorech jistější. Jinak řečeno, ignorance častěji než inteligence plodí sebevědomí.

To je tak.

Testy prokázaly, že ti nejméně kompetentní hodnotí své schopnosti nejvýše (čím méně znalostí, tím více sebevědomí), s přibývající mírou znalostí míra sebevědomí klesá a skuteční experti – ti nejlepší z nejlepších – se mírně podceňují (protože chápou složitost, komplikovanost a provázanost věcí).

Chcete příklad?

Tak třeba Američané, kteří nejvíce podporovali (teoretickou) vojenskou intervenci USA na Ukrajině v roce 2014, byli zároveň těmi nejméně schopnými vůbec najít Ukrajinu na mapě světa.

Ale tohle není o výsměchu hloupým Američanům.

Lítáme v tom tak nějak všichni.

Každý z nás se může po zhlédnutí jednoho vydání večerních zpráv cítit kompetentním odborníkem na mezinárodní vztahy, výši rozpočtového určení daní, soudnictví, migraci, čínskou medicínu, povinné očkování anebo na složení národního fotbalového mužstva. Jistě i vy jste se s takto „moudrými“ lidmi už setkali. Internetové diskuze jimi přímo přetékají.

Ano, nemluvíme to o ničem menším, než o vyvozování závěrů na základě nedostatečných informací a za použití nekorektních odvozovacích postupů. O tom, že lidé nejsou při poznávání stejně kompetentní.

Suma sumárum, my všichni máme obvykle tendenci přeceňovat to, kolik toho ve skutečnosti víme, což naznačuje, že jsme ve skutečnosti větší ignoranti, než si myslíme.

Problém ale je, že ti nejsebevědomější a nejhlasitější jsou prostě nejvíc slyšet. A protože mluví tak nahlas a přesvědčivě, je snadné jim naletět a následovat je. Třeba do pekel.

Nejde samozřejmě o nic nového. Všiml si toho už antický řečník Isokratés před dvěma a půl tisíci lety, když konstatoval, že: „U hlupáků jazyk předhání myšlenku.“

Takže je fajn o tom vědět a dávat si na to bacha. Že o relevanci názorů a přesvědčení či libovolných předpovědí, a tím méně o osobnostních kvalitách nevypovídá ani sebevědomí, ani přesvědčivost a rétorická zdatnost.

--

Poznámka:

Celý text je citací z mé knihy Jak neztratit rozum v nerozumné době. (NUTIL, Petr. Jak neztratit rozum v nerozumné době: o falešných představách, iluzích a předsudcích. Praha: Grada, 2020. ISBN 978-80-271-1796-3.)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz