Článek
Ač se to nemusí zdát, tento text je satirou jen zdánlivou, a to proto, že jde o čistou pravdu, která občas překonává I ty nejdivočejší představy. Nicméně i tak je vhodný ke sdílení, pláči i smíchu.
Volby 2025: Zápas v bahně populismu o duši národa
Víte, co je to chucpe? Tohle hebrejské slovo se obvykle používá pro otrlost, zvláštní druh cynismu, obzvláštnímu pokrytectví a naduté aroganci, prostě jde o speciální výraz pro neuvěřitelnou drzost, nestoudnost nebo troufalost. Obvykle se používá, když někdo ignoruje základní pravidla slušnosti, spravedlnosti nebo logiky, ale s takovou samozřejmostí, že to působí až fascinujícím dojmem.
Významově je něčím podobným, jako když někdo spáchá vraždu svých rodičů a pak žádá soud o shovívavost, protože je sirotek.
Ale citujme nejprve mistra otrlosti, populismu a člověka, pro něhož slova nemají význam, natož pak obsah, pana Andreje Babiše: „Nejdříve českým rodičům zvýšili daně, sebrali jim slevy na děti, osekali příspěvky, a teď, představte si, největší pokrytec ve vládě Jurečka, přichází s rodičovskou pro Ukrajinky! Dobře slyšíte! Ne pro naše ženy, ale pro Ukrajinky. Českým rodinám berou, ale pro cizince chystají nový systém,“ prohlásil Babiš. „Takže českým matkám nic a Ukrajincům všechno,“ dodal nejdrzejší migrant.*
Mohlo by se zdát ironií, že právě dva nejhlasitější populističtí politici - Babiš a Okamura, tedy lidé, kteří se v Čechách nenarodili, nejhalasněji brojí proti migrantům a staví se do čela nacionalistického populismu.
Je to náhoda? Nemyslím si.
S trochou ironie bych mohl poznamenat - kdo jiný by měl lépe varovat před nebezpečím migrace než ti, kdo s ní mají osobní zkušenost? Babiš s Okamurou zřejmě vědí, že největší hrozba přichází ze zahraničí, už jen proto že znají sami sebe. Kdybych si z toho chtěl dělat legraci, tak bych řekl, že ti dva bojují proti migraci tak urputně, že se člověk až diví, že se sami nebojí toho, že jednoho dne jejich řečí Češi budou mít tak akorát – a pošlou je zpátky do jejich domovin.
Jenomže ono tobohužel ke smíchu není. Tenhle pán má dost velkou šanci skládat příští vládu. Bohužel jak průzkumy ukazují dost možná s Tomiem Okamurou. A tak to vypadá, že si při obraně českých zájmů nakonec do náruče padnou dva nejhalasnější vlastenci, kteří se v naší zemi nenarodili. Čekají nás zajímavé časy.
Pokud bychom chtěli psychologizovat, mohli bychom uvažovat v obou případech o projekci jungovského stínu (odmítám to, co jsem byl) a a kompenzací méněcennosti (buduju si identitu přehnaným loajalismem). Je to však zhola zbytečné, protože jak pozadí a motivace AB, tak TO ani náhodou není jakkoli ideologická, vlastenecká či primárně antimigrační. Oba jsou pragmatičtí, chladně kalkulující oportunisté a populisté, kteří vždy y za všech okolností budouříkat to, co jim zrovna přinese nějaký prospěch.
Nejstrašidelnější na tom všem je, že si možná právě tohle skutečně český národ přeje.
Duše národa
Při pohledu na volební preference s odstupem si dovolím následující teorii: Babiš i Okamura slibují „pořádek“, „ochranu“ a „řešení“, které nevyžaduje komplikované přemýšlení. Dnešní průměrný Čech - volič - zdá se už nehledá pravdu, ale úlevu od chaosu a složitosti moderního světa. Jako bychom sami sobě říkali: Nevěříme už nikomu. Bojíme se, jsme unavení, chceme, aby nás někdo ochránil. A přitom sami nevíme, kdo jsme.
Zdá se, že český národ a jeho duše je rozpolcená. Z jisté části už netoužíme po svobodě, ale po ochraně. Nechceme vést, chceme být vedeni, ale jen proto, abychom mohli nadávat na ty, co vedou. Ale když máme na výběr, zda nést zodpovědnost za vlastní směřování, nebo odevzdat klíče od domu někomu, kdo slíbí levnější plyn a hlavně klid od nepříjemně složitých otázek, často zvolíme to druhé.
Zdá se, že duše národa je stejně jako dnešní doba unavená, nestabilní a vratká. A tak místo sebevědomí má radši ironii, místo důvěry skepsi a místo odvahy opatrnost. A taky si vybírá ty, kdo umí mluvit jako ona sama: podrážděně, naštvaně, nedůvěřivě, ty, kteří se s ničím nepářou a mají na všechno odpověď.
Není náhodou, že si unavená duše národa volí do svého čela ráda ty, kteří zrcadlí její vlastní stín, a promítají jej na všechny okolo, hlavně aby si sama nemusela přiznat problém. ty, kteří nejlépe dokáží malovat sny o časech dávno minulých. Babiš i Okamura nejsou náhoda. Jsou symptomy stejného druhu, jakým byl předtím Zeman. Jsou výronem hlubokého národního pocitu bezmoci z toho, že jsme byli zase podvedeni, aniž by nám kdy došlo, že jsme těmi, kdo sami sebe zrazují nejvíc.
Naštěstí duše našeho národa je i stará a ledacos pamatuje. A tak snad i ví, že zápas mezi křikem, slovy bez obsahu, všudypřítomnými planými sliby bez vize, směru a motivace může vést jen jedním směrem - do ještě hlubšího bahna, z něhož nemusí být návratu.
Poznámky
PS: Čeština má jedno hezké přísloví:: Poturčenec horší Turka. Označujeme jím obvykle ironicky nebo kriticky ve chvíli, kdy někdo přejímá novou ideologii, zvyklosti nebo kulturu s přehnaným zápalem, a někdy až dogmaticky či pokrytecky. Jakákoli podobnost s výše zmíněným je čistě náhodná.
PS: *Označení Babiše coby nejdrzejšího migranta není moje. Dovolil jsem si jen citovat bývalého premiéra Topolánka. Babišovo vystoupení šéfa hnutí ANO před příznivci europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu ve Francii totiž Topolánka nadzvedlo ze židle a neodpustil si ostrá slova. „Ano, tvoje země je krásná. Včera jsem to mohl ocenit ve Spišské Nové Vsi. A je o to krásnější, že v ní nežiješ ty. Slováci ti to potvrdí. Nechej naši krásnou zemi na pokoji a neber si ji do huby. Kde bereš tu drzost? Jsi ‚objektivně‘ nejdrzejší migrant, kterého jsem potkal.“
