Článek
Andrej Babiš by o včasné vyřešení střetu zájmů měl usilovat sám, v zájmu zájmů nejen finančních celé naší republiky, chtěl-li by se zachovat s péčí řádného hospodáře a státníka.
Shrnutí aktuální debaty a argumentů
Předně je třeba konstatovat, že neexistuje žádný zákon, podle kterého by musel Andrej Babiš ještě před svým jmenováním vystoupit a vysvětlit, jak chce svůj střet zájmů řešit. Existuje však nález Ústavního soudu z roku 2020, který ukládá hlavě státu, aby při zvažování, koho jmenovat předsedou nebo jiným členem vlády, přihlížel k možnému vzniku střetu zájmů a možnostem jeho řešení.
A tak je aktuální debata o jmenování Andreje Babiše (ANO) premiérem po říjnových volbách 2025 je zablokována právě otázkou jeho střetu zájmů spojeného s vlastnictvím holdingu Agrofert. Prezident Petr Pavel, který má ústavní pravomoc jmenovat předsedu vlády, trvá na tom, aby Babiš před jmenováním veřejně oznámil, jak střet vyřeší. Zákon o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb.) umožňuje vyřešení do 30 dnů po jmenování, ale Pavel vychází z nálezu Ústavního soudu z roku 2020, který mu ukládá předcházet protiprávním stavům. Nedostatečné řešení by podle Hradu ohrozilo čerpání evropských dotací pro celou ČR.
Babiš opakovaně tvrdí, že střet není zákonnou překážkou jmenování a slíbil řešení v souladu se zákony EU i českými soudy, ale veřejně ho zatím neupřesnil. Po schůzce 12. listopadu 2025 Pavel potvrdil, že Babiš mu ukázal „několik možností“, které jsou legální, ale veřejné zveřejnění zůstává podmínkou pro rychlé jmenování.
Příznivci Andreje Babiše, ale i někteří právníci argumentují především formálmími aspekty – respektováním výsledku voleb, zmíněnou lhůtou 30 dnů na vyřešení střetu zájmů po jmenování, jak ukládá zákon a nakonec i možným vládním chaosem, například při sestavování rozpočtu.
Velká část ústavních expertů argumentuje ale opačně, a to především ústavní odpovědností prezidenta, který by se jmenováním stal „spoluzodpovědným“ za potenciálně protiprávní stav, což by mohlo vést k blokaci EU fondů. Prezident také hájí názor, že veřejnost má právo vědět, jak bude budoucí premiér chránit veřejný zájem před soukromým.
Kam s tím?
Prezident Petr Pavel je tak v nesnadné situaci. Mám za to, že by se stejně v jako jiných takto komplexních záležitostech a problematikách mělo I tomto případě postupovat podle míry rizika jednotlivých cest.
Akceptace jmenování před řešením (tedy ANO postoj) s sebou nese riziko výrazných ekonomických škod v řádech desítek miliard korun. Primárně ekonomické a právní dopady by mohly přetrvat roky, ohrozit EU členství a ekonomickou stabilitu.
Odložení jmenování (postoj hradu) má také svá rizika, může přinést krátkodobou ekonomickou nejistotu, zpoždění rozpočtu a zvyšuje možnost prohloubení frustrace ve společnosti. Nicméně prezidentůj postoj, přestože s sebou také nese určitá rizika, především se snaží chránit veřejný zájem před hlubšími ranami.
Cesta ven
Pokud Andrej Babiš opravdu chce sloužit naší zemi (a ne jen svému impériu), zbavení se svého střetu zájmů by ho nemělo obtěžovat. Naopak by o jeho včasné vyřešení měl usilovat sám, v zájmu zájmů nejen finančních celé naší republiky, ale především chtěl-li by se zachovat s péčí řádného hospodáře a odpovědného státníka.
Veřejný zájem by i jemu měl stát nad zájmy vlastními. Už jen proto, že z podstaty věci veřejný zájem označuje hodnoty, cíle a potřeby, které slouží blahu celé společnosti, nikoli jen jednotlivcům nebo úzkým skupinám. I voliči ANO, kteří tvoří zhruba 30 % české populace, mají různé motivace, ale i oni by měli mít zájem na tom, aby jejich lídr, Andrej Babiš, nebyl ve střetu zájmů. Už jen proto, že to zajistí ekonomickou stabilitu (EU fondy), politickou efektivitu a důvěryhodnost jejich lídra.
Možná by stálo hlasitě položit otázku lidem, kteří volili ANO: Představte si ve stejné situaci například Petra Fialu v roli premiéra s jím vlastněným obrovským podnikatelským impériem, které dostává státní zakázky. Chtěli byste, aby předem ukázal, že nebude zneužívat moc? Totéž platí pro Babiše.
A v tom bychom se mohli shodnout všichni. Zájem státu – republiky – je víc a musí být víc než zájem jednotlivců a firem. Padni komu padni.
