Článek
Nejhorší smrt, říkala babička, je ta z vyděšení. Hlavní je se z toho, co se kolem děje, nepos**t.
Byla ta moudrá žena. Byla malinká postavou a velká duchem, pocházela z východního Slovenska a zažila věci, o kterých se nám ani nezdá. A tak zas jednou přemýšlím o tom, co by asi tak řekla věcem, které se kolem nás dějí dnes.
Nový rok s sebou přinesl nejodpudivější projev v novodobých českých dějinách, srovnatelný snad jedině v kolaborantskými řečmi Emanuela Moravce za protektorátu.
Totiž předseda sněmovny Okamura se dopustil novoročního projevu, ve kterém kromě jiného prohlásil, že už nejde dávat Ukrajině zbraně, protože tím přispíváme k „udržování naprosto nesmyslné války,“ a nadto ty peníze přece „patří českým důchodcům nebo zdravotně postiženým občanům a rodinám s dětmi.“ Zopakoval tak naplno úchylnou mentální ekvilibristiku ruské trollí farmy, tvrdící, že kdyby se napadená Ukrajina nebránila, byl by na světě už dávno mír, že by moc rád zas od Ruska, jehož tanky se ne tak nedávno ještě proháněly i po naší zemi, kupoval energie a nejraději by všechny Ukrajince z Čech vyhnal.
Okamura tím neříká nic jiného, než že my Češi jsme připraveni se zas jednou vzdát agresivnímu režimu, poddat se hrozbě, zas jednou jsme ready se sklonit, ohnout hřbet před nadutostí a imperiálními ambicemi, protože my – bůhvíkdy v minulosti hrdí Češi chceme hlavně klid a pohodičku, my totiž každý z režimů, co sem vjede na pásech tanků přečkáme, tak nějak vydržíme a přežijeme na svých chatičkách s lahváčem v ruce.
A Okamura, čtvrtý nejvyšší ústavní činitel naší krásné země, si už zcela otevřeně jako pes lehá na záda a vrtí ocáskem v naději, že ten, kdo se blíží k jeho domu, mu občas dá trochu granulí, namísto toho, aby vycenil zuby a spolu s jinými Čechy, kterých je třeba si vážit o sakra velký kus víc než jeho, vykřičel do světa: “Ho***o! My jsme Češi, slyšíte? My se nikdy nevzdáme!
A tak mi nezbývá než říct – ne, hlas Okamury není a nemůže být mým hlasem. Není tím, kdo by reprezentoval můj národ. Je trapným a ubohým ratlíkem, který si nezaslouží funkci, ve které sedí, a rozhodně není člověkem, který by měl reprezentovat nás, Čechy. Tím, jak coby ústavní činitel vystupuje, si zaslouží jen opovržení a nehynoucí ostudu kolaboranta.
Ustupovat agresi rozhodně nevede k uklidnění situace. Naopak, vždy jde o posilování agresora, což dřív povede k další eskalaci. Pamětníci, či ti, kdo si doposud nenechali mozek vyprat trollími farmami, nechť vzpomenou na Mnichov a politiku appeasementu.
PS: přál bych naší krásné zemi do nového roku představitele o něco více příčetné, o něco méně všehoschopné a o kus víc hrdé a zakotvené v hodnotách, na nichž naši předkové vybojovali tuto zemi.
