Článek
Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil! Tenhle citát z Pyšné princezny bohužel zcela přesně vystihuje relevanci české politické debaty mezi opozicí a vládou. Ukážeme si to na příkladu korespondenční volby.
Pojďme začít několika autentickými citáty.
Andrej Babiš, kniha „O čem sním, když náhodou spím,“ rok 2017:
„Jste občan Estonska? Fajn, volit můžete kdekoliv na světě. Spousta mladých lidí u nás si nevyřídí voličské průkazy, protože nemají cestu za rodiči, kde mají trvalé bydliště a kde volí, a jejich hlas tak propadne. Elektronická volba trvá tři minuty, je pro stát 2,5krát levnější než klasické volby.“
Programové prohlášení vlády Andreje Babiše, (27.6.2018-17.12.2021):
„Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám (včetně zavedení korespondenční volby).“
Andrej Babiš, poslanecká sněmovna 18. 1. 2024
„Časem jsme změnili názor. Proč bychom neměli změnit názor.“
„Tady se vytváří nějaká atmosféra, že nemůžou volit. Můžou. Ale měli by přijít domů, kde se narodili, a hrdě jít k volbám a odvolit.“
Ach, kde ty řeči o elektronických volbách jsou, že ano!
Můžete se – stejně jako třeba já – ptát, co se stalo, že něco, co se probojovalo až do programového prohlášení vlastní vlády, je najednou tak vehementně odmítáno.
Řeknu vám to.
Při posledních sněmovních volbách mohlo v zahraničí vybírat poslance asi 18 800 Čechů, hlas odevzdalo zhruba 13 200 a zhruba čtyři pětiny z nich hlasovaly pro strany současné koalice. (ZDROJ)
To je první důvod. Ten druhý je o něco prostší.
ANO hraje ve sněmovně taktiku spálené země. Obstruovat do krve, ani za píď neuhnout z onoho velkého NE, jímž nálepkují cokoli, co vláda dělá, či se dělat pokouší. Protože ve světě opozice je to snadné. Stačí do zemdlení opakovat, že tohle je špatné, hrozné, amatérské, zoufalé, nedemokratické, nebezpečné, katastrofální.
Obhájce téhle cesty by mohl namítnout, že to jsou jen řeči a divadélko před volbami. Je – a taky není. Protože pro jedny je to nicotná hra se slovy, druzí se stejnými slovy zakopávají do stále hlubších názorových zákopů rozdělenosti, odcizenosti, neúčasti, destrukce a marnosti. Ke škodě nás všech.
Takže - je to dobrá taktika?
Ano pro jedny volby, ne pro jakoukoli konstruktivní budoucnost země. Trvalá neshoda na potřebných změnách napříč společností je vysoce destruktivní, a následky takového jednání tvrdě zaplatíme my všichni. Ne u korespondenční volby, to je marginální otázka. Ale například u takové důchodové reformy nepochybně ano. O geopolitických otázkách ani nemluvě.
Samozřejmě, život politika se neměří věčností, ale volebním obdobím. Slibem nezarmoutíš. A tak lze večer hájit něco jiného než ráno a zítra popřít to, co platilo dnes.
Tato parodie na odpovědnost ve světě, kde dnešní slib neznamená nic pro zítra, je symptomem hluboké mravní krize společnosti. A život ve lži, nebo spíše naprostá vyprázdněnost kategorií lži a pravdy je už pak jen tvrdě nastaveným zrcadlem nám samotným, našemu světu, naší zemi.
A vytrvalé prohlubování systémové nedůvěry je zločinem na budoucnosti naší země.
