Článek
Opět jsme se sešli v naší hospůdce U Matějíčků. Tentokrát v obvyklé sestavě – já, Jirka, Lexa, Michal a Karel. Sotva jsme usedli, servírka Jana před nás postavila pivka a hned nás trochu uzemnila.
„Tak chlapi, jaké téma budete mít dnes? Dlouho jste neprobírali důchodce! Já dneska v supermarketu přímo vypěnila. Tři důchodci tam uzavřeli cestu mezi regály vozíky a asi něco důležitého probírali, protože ani na požádání nebyli ochotni cestu uvolnit.“
„No, téma je to jistě vhodné, ale to vlastně budeme mluvit i o nás, co jsme senioři,“ usmál se Jirka a podíval se na Lexu.
„Já si zase všímám přestárlých důchodců za volanty. Když už na to nemají, měli by sami odevzdat řidičáky,“ spustil zhurta Karel.
„Jo, a předbíhají ve frontách, přitom mají jistě času dost,“ přisadil si Lexa a přidal poznatek z lékárny.
„No tak paní už to asi nemohla bez prášku vydržet, tak tě předběhla,“ zasmál jsem se.
A přidal jsem čerstvý zážitek z vesnické oslavy Halloweenu.
„Poslušně jsme s kamarádkou stáli ve frontě před okénkem občerstvení. Když jsme přišli na řadu, předběhl nás muž evidentně v důchodovém věku a požadoval pivo. Když jsem se potichu ohradil, že je tady fronta, ani mi neodpověděl. Jen procedil mezi zuby, že je místní, ať jsem potichu… A jako by nic odkráčel rovnou se třemi pivy. Prý pro kamarády, jak ještě vysvětlil brigádnici v okénku.“
„Tak to je síla,“ poznamenal Jirka.
„Řekl bych, že většina důchodců je v poklidu, ale jistě se výjimky najdou. Jenže co s tím? Mně se třeba stalo, že jsem měl v supermarketu větší nákup a všiml jsem si za sebou mladé paní s holčičkou. Měly jen dva rohlíky. Samozřejmě jsem je pustil před sebe,“ ozval se Michal.
„Ale to jste měli vidět, co spustila jedna důchodkyně ve frontě! ‚Tak pane, to byste mohl pustit i mne. Víte, já pospíchám, v televizi budou opakovat seriál!‘
K údivu ostatních mi ještě nešetřila radami, proč nejdu s nákupem k samoobslužným pokladnám. No prostě hrůza!“
„Ale chlapi, nechme toho,“ vstoupil jsem do debaty. „My přece nevíme, v jakém rozpoložení ti starší lidé jsou. Co je trápí, jaké mají zdravotní problémy, co řeší s dětmi nebo vnuky. V určitých situacích bychom je měli umět pochopit. Ale je jasné, že mezi námi všemi by měla převládat slušnost a ohleduplnost. A ta přece nemá věkovou hranici.“
„A víte, co se mi stalo nedávno v autobuse?“ přidal jsem ještě jednu příhodu. „Na sklopném sedátku v prostoru vyhrazeném pro kočárky seděl starší muž. Na další zastávce přistoupila maminka s kočárkem. Pán se ani nehnul. Žena ho slušně požádala, jestli by jí neuvolnil místo, protože potřebuje zaparkovat kočárek. Pán se na ni podíval a povídá: ‚Slečno, já už jsem si v životě sice odseděl dost, teď už si konečně chci užívat!‘“
„A co na to ona?“ zajímal se Jirka.
„Nic. Jen se usmála a řekla: ‚To chápu. Ale já bych si zase ráda užila cestu bez toho, abych musela jednou rukou držet kočárek, druhou dítě, a ještě vás za límec, kdybyste při brzdění spadl.‘“
Nakonec musel zasáhnout řidič.
U stolu nastalo ticho.
„Ale víte, co je na tom všem nejzajímavější?“ ozval se Lexa. „My tady probíráme důchodce, jako by to byla nějaká cizí skupina obyvatel. Přitom se to některých z nás už dávno týká. A možná bychom si měli dávat pozor, abychom se jednou nestali přesně těmi, na které dnes nadáváme.“
„To máš pravdu,“ přikývl Jirka. „Já už třeba někdy taky hledám brýle, které mám na nose.“
„To nic není,“ kontroval Karel. „Já už občas hledám mobil, kterým právě telefonuju.“
Všichni jsme se zasmáli.
Vtom se objevila Jana s dalším kolem piv.
„Tak co, pánové, už jste ty důchodce vyřešili?“ zeptala se.
„Myslím, že ano,“ odpověděl Jirka. „Hlavně bychom se měli snažit, abychom se sami nestali těmi, na které dnes nadáváme.“
„Tak to vám držím palce,“ usmála se Jana a odběhla k dalšímu stolu.
Možná je to celé jednodušší, než se zdá. Mladí mají někdy pocit, že jim staří překážejí, a starší zase nechápou, kam všichni ti mladí pořád spěchají. Jenže nikdo z nás nezůstane navždy mladý a jednou se role mohou obrátit. Možná pak budeme sami potřebovat trochu trpělivosti, pochopení nebo obyčejnou lidskou ohleduplnost. A možná zjistíme, že právě to, co dnes druhým vyčítáme, bychom měli nejdřív hlídat sami u sebe.
A tak jsme si připili na slušnost. Protože ta by měla být samozřejmostí v každém věku. A nejen ve frontě na pivo nebo u pokladny.
