Článek
U Matějíčků jsme zase seděli v naší obvyklé sestavě – já, Jirka, Michal, Lexa a Karel.
Karel přišel poslední.
A usmíval se.
„Tak co?“ zeptal se Jirka. „Jak dopadla schůzka s Lenkou?“
„Dobře,“ řekl Karel.
„Jen dobře?“ podivil se Michal.
„Velmi dobře. Lenka mi napsala, že to s tím umyvadlem trochu přehnala, a pozvala mě na večeři.“
„Tak vidíš!“ řekl jsem.
Karel se napil.
„Tentokrát jsem se rozhodl, že neudělám jedinou chybu.“
„To je od tebe odvážné,“ poznamenal Jirka.
„Lenka mi totiž řekla pár věcí, na kterých jí záleží.“
„Jakých?“ zajímal se Lexa.
„Boty se zouvají u dveří. Po příchodu si umýt ruce. Mokrý ručník nepatří na postel. Použité skleničky rovnou do myčky. A ponožky nikdy na zem.“
„To jsou přece úplně normální požadavky,“ řekl Michal.
„Tentokrát jsem byl vzorný,“ pokračoval Karel. „Zul jsem se, umyl ruce, pověsil ručník, odnesl skleničku do myčky. Dokonce jsem zavřel skříňku, kterou Lenka nechala otevřenou.“
„A co ona?“ zeptal se Jirka.
„Řekla, že se nějak moc snažím.“
„A měla pravdu,“ řekl Michal.
Karel ho ignoroval.
„Pak se mě zeptala, jestli se jí nebojím.“
„A bojíš?“ zajímal se Lexa.
„Ne. Jen bych to s ní nerad zase pokazil.“
„Jako minule s tím smrkáním do umyvadla,“ připomněl Jirka.
Karel přikývl.
„Večer proběhl skvěle. A pak jsem se jí zeptal, jestli má na mně něco, co jí vadí.“
„A?“ napjatě čekal Michal.
„Řekla, že zatím jen to umyvadlo.“
„Takže dobrý,“ řekl Lexa.
„Řekla mi ale ještě něco,“ pokračoval Karel. „Že má v mobilu seznam věcí, které jí vadily na předchozích chlapech.“
„Seznam?“ podivil jsem se.
Karel přikývl.
„Pepa nechával vousy v umyvadle. Milan ponožky vedle postele. Petr nikdy nezavíral skříňky. Jiný se zase vyčůral do umyvadla.“
Na chvíli jsme všichni ztichli.
Jirka se podíval na Karla.
„Karle, ty nejsi přítel. Ty jsi zatím položka.“
Karel se pomalu napil.
„A hlavně,“ dodal Jirka, „abys nezjistil, že ten seznam není jen seznam bývalých.“
Karel zbledl.
„A co by to tedy bylo?“
Jirka se napil piva.
„Návod k použití Karla.“
Tentokrát se rozesmáli všichni.
Karel chvíli mlčel.
Pak zvedl ruku směrem k Janě.
„Jano, jeden rum.“
„A co zítra?“ zeptal se Michal.
Karel se usmál.
„Jo, zítra jdu zase k Lence.“
„A umyvadlo?“
Karel sáhl do kapsy.
„Kapesníčky mám.“
Jana za pípou se otočila.
„Cože?“
„Nic,“ řekli jsme všichni najednou.
