Hormonální antikoncepce přepisuje ženám recept na výběr „správného“ muže

V dnešní nejisté době projde testem času zhruba jen polovina manželství. Pro ženy je proto výběr „správného“ muže a potenciálního otce jejich dětí jedním z nejpalčivějších životních témat. Málokterý muž si dokáže skutečně představit, jaké to je, když žena zůstane na výchovu dětí sama.

Vzpomínám si, jak už na základní škole někteří kluci zlehčovali, že „nějaký borec udělal své holce dítě“. Jako by dítě bylo módní doplněk nebo kus nábytku. Pro ženu je to ale životní závazek a obrovská odpovědnost, kterou nese především ona.

Faktorů, které vstupují do výběru partnera, je mnoho. Řada z nich se odehrává na racionální a intelektuální úrovni. Existují ale i takové, o nichž se mluví jen zřídka, přesto mají hlubší kořeny a zásadní význam.

Patří mezi ně čich, MHC faktory a genetická kompatibilita. Společně tvoří evoluční „recept“ pro výběr správného partnera. Vědecké studie zároveň ukazují, že hormonální antikoncepce může tento recept přepisovat a u některých žen měnit přitažlivost směrem k mužům, kteří pro ně nemusejí být biologicky vhodnými partnery.

Co jste možná nevěděli o čichu

Čich patří k vůbec nejstarším smyslům, které se u člověka vyvinuly. Už během nitroděložního vývoje byl druhým smyslem, který se stal funkčním, hned po hmatu. Zatímco zrak a sluch dozrávají až později, čich začíná pracovat už kolem poloviny těhotenství.

Na rozdíl od ostatních smyslů je čich přímo napojen na limbický systém, tedy oblast mozku zodpovědnou za emoce, paměť a instinktivní chování. Vůně proto dokážou vyvolat silné reakce: pocit bezpečí, přitažlivosti, ale i nevysvětlitelný odpor. Často bez toho, abychom si byli schopni racionálně zdůvodnit proč.

Z evolučního hlediska měl čich zásadní význam pro přežití. Pomáhal rozpoznat nebezpečí, zkaženou potravu, ale také vhodného partnera. Část tohoto rozhodování se odehrává hluboko v biologii, kde čich funguje jako nenápadný, ale velmi přesný filtr. A právě tady se dostáváme k roli genetické kompatibility a MHC faktorů.

Čich při výběru partnera nefunguje náhodně. V pozadí stojí biologický mechanismus spojený s imunitním systémem, konkrétně tzv. MHC faktory – geny hlavního histokompatibilního komplexu, které určují, jak tělo reaguje na nemoci.

Každý člověk má jedinečnou kombinaci těchto genů a právě ta se nenápadně promítá i do tělesného pachu. Z evolučního hlediska je výhodné, když se MHC geny partnerů liší, potomci pak mají silnější a odolnější imunitní systém.

Studie ukazují, že ženy přirozeně preferují vůni mužů s odlišnými MHC geny. Nejde o vkus ani rozumové rozhodnutí, ale o biologický signál genetické kompatibility. Čich tak funguje jako tichý filtr, který ovlivňuje přitažlivost ještě dřív, než se zapojí racionální úvahy.

Právě tento jemně vyladěný mechanismus může hormonální antikoncepce narušovat a tím měnit, koho ženy považují za „správného“ partnera.

Hormonální antikoncepce funguje tak, že napodobuje hormonální stav těhotenství. Potlačuje ovulaci a výrazně mění hladiny estrogenu a progesteronu v těle ženy. Tím ale neovlivňuje jen plodnost, zasahuje i do systémů, které se podílejí na přitažlivosti a výběru partnera.

Výzkumy ukazují, že ženy užívající hormonální antikoncepci nevykazují stejné čichové preference jako ženy s přirozeným cyklem. Zatímco ženy bez antikoncepce mají tendenci preferovat vůni mužů s odlišnými MHC geny, u žen na antikoncepci se tento vzorec oslabuje nebo dokonce obrací.

Jedna z klíčových studií (Wedekind et al.) zjistila, že ženy užívající hormonální antikoncepci hodnotily vůni MHC-podobných mužů jako příjemnější než ženy bez antikoncepce. Jinými slovy: biologický filtr genetické kompatibility byl hormonálně „přeladěn“.

Další výzkumy ukazují, že hormonální antikoncepce:

Důležité je, že tyto změny probíhají mimo vědomou kontrolu. Nejde o to, že by ženy „volily špatně“. Spíše se rozhodují na základě jiného biologického nastavení, než jaké by měly bez hormonálního zásahu.

To vysvětluje, proč některé ženy po vysazení antikoncepce popisují, že svého partnera vnímají jinak – jinak jim voní, jinak je přitahuje, nebo se mění jejich sexuální dynamika. Nejde o náhlou změnu osobnosti, ale o návrat původních biologických signálů.

Je důležité říct jednu věc otevřeně: ne všechny studie nacházejí stejný efekt a reakce na hormonální antikoncepci se mezi ženami liší. Biologie není vypínač. Je to spektrum. Záleží na genetice, typu antikoncepce, délce užívání i celkovém hormonálním nastavení ženy a muže.

Přesto dnes existuje dostatek kvalitních dat, která ukazují, že hormonální antikoncepce může zasahovat do evolučně velmi starých mechanismů instinktivního výběru partnera. Tedy do procesů, které se u člověka formovaly statisíce let a jejichž cílem bylo zvýšit šanci na zdravé potomky a stabilní přežití.

Pokud antikoncepce dokáže ovlivnit víc než jen plodnost, dává smysl o tom vědět. Obzvlášť když jde o výběr „správného“ partnera a budoucího otce dětí. Hormonální antikoncepce je dnes často předepisována velmi široce. Někdy i jako univerzální řešení různých potíží. Její přínosy jsou zdůrazňovány, o možných nevýhodách se ale mluví méně. Teprve tehdy, když ženy znají přínosy i rizika, mohou se skutečně svobodně rozhodnout.

Zdroje: Wedekind, C. et al. (1995). MHC-dependent mate preferences in humans. Proceedings of the Royal Society B. | Wedekind, C. et al. (2005). Hormonal contraception alters women's odor preferences. Proceedings of the Royal Society B. | Roberts, S. C. et al. (2008). Oral contraceptives and mate choice. Proceedings of the Royal Society B. | Alvergne, A. & Lummaa, V. (2010). Does the contraceptive pill alter mate choice in humans? Trends in Ecology & Evolution.