Článek
Mužský šovinismus bývá definován jako přesvědčení, že muži jsou nadřazeni ženám. Často se o něm mluví jako o toxickém reliktu minulosti. Jenže možná je to složitější. Možná nejde primárně o nadřazenost. Možná jde o hluboko zakořeněný strach.
Z mého pohledu totiž neexistuje nadřazenost ani podřazenost mužů vůči ženám. Existuje celek. Dvě energie, které jsou rozdílné, ale vzájemně se doplňují. Když se jeden pól začne prohlašovat za vyšší, většinou to nevychází ze síly, ale z nejistoty.
Psychologické studie ukazují, že mužská identita je v mnoha kulturách vnímána jako status, který je těžké získat a velmi snadné ztratit. Muži proto reagují výrazně citlivěji na jakékoli zpochybnění své mužnosti – a častěji odpovídají agresí nebo potřebou dominance.
Každý muž, který potřebuje zdůrazňovat svou převahu nad ženami, by si měl položit nepříjemnou otázku: co si tím vlastně kompenzuji? Fyzická síla, vyšší hladina testosteronu nebo větší sklon k výkonu jsou biologická a evoluční fakta. Ale argumentovat jimi jako důkazem nadřazenosti je podobné, jako kdyby si levák nárokoval vyšší společenské postavení jen proto, že má dominantní jinou ruku.
Ano, muži jsou často orientováni na výkon, průraznost a schopnost rychlého zásahu. Jsou jako motorová pila – dokážou pokácet les, prorazit cestu, vyvinout obrovskou sílu v krátkém čase. Jenže motorovou pilou nic neopravíte. Nevytvoříte s ní jemný mechanismus, nepropojíte vztahy, nevyladíte atmosféru.
Ženy jsou naopak často jako švýcarský nůž. Ne proto, že by byly slabší, ale protože jsou komplexnější v práci s detaily, emocemi a vztahy. Dokážou zvládat více rovin najednou. Nejen úkol, ale i prostředí, ve kterém se děje. Pokud se teď v někom ozývá otázka, co je lepší – motorová pila nebo švýcarský nůž – pak možná stále hledáme soutěž tam, kde má být spolupráce.
Úspěch lidstva nevznikl nadřazeností jednoho pohlaví nad druhým. Vznikl jejich spoluprací.
Anketa
O své ženě mluvím často s velkým respektem. Ne proto, že bych ji stavěl na piedestal nebo z ní dělal modlu. Ale proto, že si každý den vědomě připomínám, že kvalita mého života je přímo propojena s tím, jak se cítí ona. Jsem přesvědčen, že jedním z evolučních úkolů muže je vytvořit prostředí, ve kterém se žena může nadechnout, uvolnit a být sama sebou. Není to posluhování. Je to partnerství.
Žádný majetek světa totiž nenahradí pocit, kdy se žena vedle vás směje, cítí se bezpečně a doma ve svém těle.
Nedávno jsem byl v Praze přítomen udílení cen Women Changing The World. Stál jsem tam po boku své ženy, sledoval oceňované podnikatelky, investorky a tvůrkyně a necítil jsem ani nadřazenost, ani podřazenost. Jen respekt. A uvědomění, že síla společnosti roste tam, kde si muži a ženy přestanou konkurovat a začnou se skutečně doplňovat.
Možná je po tisících let mužské dominance čas, aby se ženy nadechly do plné síly. Protože svět rozsekaný motorovými pilami už nepotřebuje víc síly. Potřebuje víc schopnosti spojovat, opravovat a léčit. A není to o nadřazenosti žen. Je to o umění mužů a žen být celek.
S úctou Petr Štěpánek
Zdroje: Vandello, J. A., & Bosson, J. K. (2013) | Hard Won and Easily Lost: A Review and Synthesis of Theory and Research on Precarious Manhood. | Psychology of Men & Masculinity
