Článek
„Vláda nemá vůbec ponětí, kolik Ukrajinců tu reálně žije,“ píše vládnímu poslanci sestra, která pracuje na úrazovce. A dodává: „Je tu několik tisíc mužů, kteří nejsou nikde hlášeni, a je to každý měsíc horší a horší.“
Dále sděluje, že lékařské zprávy se musí psát i v ukrajinštině, že téměř polovina jejích kolegů jsou Ukrajinci (vyjadřuje se o nich velmi nelichotivě), popisuje nejčastější poranění Ukrajinců a jejich příčiny (opilost, násilí). Závěrem pak vyslovuje obavy, že Ukrajinci budou mít naše občanství, založí si politickou stranu a budou nám vládnout.
Na facebookových stránkách „PRO – oficiální“ takto vyznívající svědectví zcela zapadá do kontextu. Nesmírně překvapivá je ovšem až brutální upřímnost předsedy strany Jindřicha Rajchla, se kterou na základě tohoto textu odhaluje podstatu vládní koalice, jejímž je členem.
Ještě je třeba uvést, že ten dopis byl anonymní.
Pan poslanec Rajchl ale napřímo říká: „Jméno zdravotní sestry znám, nicméně jej z důvodu její ochrany neuvedu.“
Tady člověk zpozorní a značně znejistí. Plným právem.
Pan poslanec totiž upřesňuje: „Počítám, že by šla na hodinu.“
A své mínění dále rozvádí: „Pravda o ukrajinské migraci se totiž v naší zemi nehodí. Za její vyslovení mnozí lidé čelí stejným následkům jako v 80. letech minulého století, když kritizovali Sovětský svaz. V lehčích případech je to represivní a profesní likvidace, v těch horších kriminálka.“
Jasnější už to být nemůže.
Ocitli jsme se v totalitním politickém systému. A to od voleb neuplynul ještě ani celý rok. Babišova vláda nemá problém nepohodlné kritiky umlčovat a likvidovat. Ti statečnější musí počítat s represemi, ti méně odvážní sklapnou a zalezou. Nadešla doba strachu, anonymních dopisů a kolaborace.
Poslanec Rajchl to řekl zcela bez servítků.
