Článek
Jsou to dva roky od voleb do Poslanecké sněmovny, po kterých jsme se my demokraté nacházeli v málo očekávané euforii. Podívám-li se na současnou opozici, zvláště na její naprosto nechutné vůdce, klidně bych si znova s radostí na výsledky voleb připil.
Když se fotbalistům podaří zvrátit nepříliš dobře se vyvíjející zápas, občas v pozápasových rozhovorech vysloví trochu tajemnou větu: „My jsme si o přestávce v kabině něco řekli.“ Tak jo, jsme v poločase, pojďme si něco říct – upřímně, na rovinu.
Popravdě řečeno, nejsem si jist, koho bych dnes volil. Ale dobře si pamatuji, proč jsem se předloňské léto rozhodl pro koalici Spolu. Nepříčetný cikán na pervitinu, který v severočeském městě ohrožoval celou ulici i sám sebe, byl adekvátně zpacifikován přivolanými policisty. V sanitce mu díky předávkování dotlouklo srdce (pitevní zpráva). Všelijací „pirátští aktivisté“ pak žádali prošetření, resp. potrestání zasahujícího policisty. To jsem opravdu nechápal, bylo mi jasné, že s lidmi tohoto smýšlení skutečně nejsem na jedné lodi.
Současnou hyperkorektnost vnímám jako pitvornou karikaturu světa, otravnou a lživou. Pohlaví jsou toliko dvě, úcta k ženám nevylučuje neškodné narážky na jejich ženskost, fotbalisti, co si před zápasem začali klekat, jsou kašpárci… V poslední době jsem si během debat na téma „manželství pro všechny“ opakovaně uvědomoval, jak sektářskou mentalitu mají ti naši liberálové. Stačilo zmínit, že muž a žena jsou jiný typ páru než muž a muž nebo že také homosexuálové se mohou začít hádat a nenávidět – a už jsem se dozvídal, jaký jsem to chudák a zoufalý homofob. Jejich umanutost je vyloženě kontraproduktivní, čemuž samozřejmě neuvěří.
Tenhle „pirátský svět“ mě věru odpuzuje. Nicméně na Pirátech zároveň velmi oceňuji, že jsou vzorně demokratickou, momentálně vyloženě státotvornou stranou. A pokud jde o ten nikdy nekončící boj s klientelismem a korupcí, opět jsou všem ostatním příkladem. Pro mnohé se stali terčem posměchu, když „odvolávali“ ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Na co si to prý hrajou, naivkové?!
Premiér Fiala Blažka opakovaně podržel, je to v jeho kompetenci, jistě. Jenže když o kauze tohoto ministra přemýšlím, začíná mě objímat hrůza. Ono totiž nejde jen o ty jeho kmotrovsko-papalášské manýry, na které jsme u ODS tak nějak zvyklí. Traduje se, že Blažek měl prý pomáhat vyjednávat se Zemanem Fialovu vládu. Jenže tady něco nehraje. Kromě toho, že občanská společnost (Milion chvilek) byla tehdy velice akceschopná a výsledky voleb skýtaly různé možnosti (např. tzv. vyhladovění prezidentské kanceláře), nějak se zapomíná na fakt, že prezident Zeman po volbách skončil na JIP a dlouhou dobu nebyl schopen svoji funkci vykonávat. Ale hlavně: Babiš, poté co si zanadával a poplakal, volební porážku uznal. Evidentně nestál o svou dočasnou vládu bez důvěry Poslanecké sněmovny. Zdá se, že šlo tedy především o to, aby si putinovský Hrad přes exponenta Nejedlého a jeho kamaráda Blažka udržel alespoň nějaký vliv v nové vládě. Ale to je přece naprosto děsivé! Dokáže to někdo věrohodně vyvrátit?
Říkám si, jestli je lepší hádat se s liberálními mimoni typu pirátského radního, který třeba navrhoval strhnout Mariánský sloup, případně ho osázet souložícími dvojicemi, nebo sledovat, jak se předseda vlády vykrucuje a fakticky kapituluje před někým, kdo se klidně spolčí i s vyloženými gaunery, jak jsou v ODS stále více slyšet ti, co by se domluvili s Babišem, jak přezíravě se mnozí současní mocipáni chovají k voličům, kteří je v příštích volbách potrestají velmi jednoduchým, ale i velmi účinným způsobem – prostě jim nedají hlas. Je to uvažování dosti neblahé…
Já se před volbami nakonec pro některou z demokratických stran či uskupení rozhodnu. Jenže takhle to v naší zemi ani zdaleka nemají všichni. Ani zdaleka ne!
