Článek
Formálně sice máme zákony kompatibilní s EU, ale v praxi sledujeme ochromení: orgány činné v trestním řízení a regulátoři se buď bojí, nebo nejsou schopni uplatnit právo proti špičkám politické moci. Pokud zákon platí pro každého, ale před ústavním činitelem se zastaví, pak Česká republika není plnohodnotným právním státem a nemůže se řadit po bok vyspělých západních demokracií.
Lednový masakr na burze: Havlíčkův „zářez“
Zářným příkladem této systémové patologie je aktuální situace kolem ČEZu. Lednové výroky Karla Havlíčka o tom, že se zestátněním současná vláda „nebude otálet“ a že přípravy začnou už letos, poslaly akcie energetického giganta v lednu 2026 k zemi. Analytici mluví o jasném propadu způsobeném nejistotou.
V normálně fungující tržní ekonomice by takové prohlášení ministra či stínového ministra, které postrádá parametry, cenu i právní rámec, bylo okamžitě vyšetřováno jako brutální manipulace s trhem. V Česku? Ticho po pěšině. Karel Havlíček si plete polostátní firmu kótovanou na burze se socialistickým národním podnikem. Jeho uvažování je stále prosáklé centralistickým, komunistickým myšlením, kde o hodnotě majetku nerozhoduje trh, ale politické zadání od stolu.
Instituce v předklonu: Proč ČNB mlčí?
Tragédií není jen samotný politik, ale slabost institucí. Česká národní banka (ČNB), která má na čistotu trhu dohlížet, v těchto případech působí spíše jako zpolitizovaný úřad v předklonu. Ve vyspělé ekonomice je regulátor trhu „vlkem“, který hlídá férovost. ČNB je sice „nezávislá“ v tom smyslu, že jí vláda nemůže nařídit, jaké mají být například úrokové sazby, ale v podobných případech působí jako bezzubý pozorovatel, který se bojí říznout do politické živé vody.
Podle některých odborníků je problém ČNB v tom, že jde o úřad „vše v jednom“. Hlídá inflaci, stabilitu měny, ale zároveň také dohled nad burzou. Na Západě je dohled nad trhem často oddělen od centrální banky. Jsou to samostatné úřady, které mají jediný úkol: chránit investory a čistotu trhu.
Když politik vypouští „informační šum“, který může zásadně srazit hodnotu úspor statisíců drobných akcionářů, nejde o politickou diskusi. Jde o útok na soukromý majetek. To, že instituce nejsou schopné jednat v zájmu občanů-akcionářů, jen potvrzuje hlubokou dysfunkci celého systému.
Na Západě je stabilita burzy chápána jako základ prosperity. Je neuvěřitelné, jak málo si lidé – včetně novinářů – uvědomují, že když politik manipuluje s cenou například akcií ČEZu, manipuluje zároveň s investicemi podílových fondů či penzijního spoření, ve kterých mají uložené peníze miliony lidí. Na západ od nás by to byl skandál srovnatelný s rozkrádáním státní kasy. V Česku se to stále bere jako „vtipná politická přestřelka“, na kterou doplatí jen „pár spekulantů“.
Zásadní rozdíl: Proč je Západ jinde?
Ve státech jako Švýcarsko, Norsko, Velká Británie a dalších je podobné chování nepředstavitelné. Pokud by ministr takto pohnul trhem, okamžitě by reagovali regulátoři. Došlo by i k i k dočasnému pozastavení obchodování s danými akciemi. Do 24 hodin by následovala okamžitá rezignace, protože důvěra investorů je pro tyto země cennější, než kariéra jakéhokoli populisty či cíleného manipulátora.
Opravdu funkční politický systém nedovolí politikům, aby si mysleli, že si na pozicích poslanců, senátorů či členů vlády mohou se státem dělat, co se jim zlíbí. Bohužel takový systém v naší zemi po roce 1989 zaveden nebyl. Proto si mnozí, kteří se dostanou do vrcholných politických funkcí, neuvědomují – nebo si odmítají připustit, že už nejsou jen pouhými diskutéry v Knihovně Václava Havla, v Sokolovně v Průhonicích, v Institutu Václava Klause, v hospodách, nebo v aktivistických skupinách. Neuvědomují si, že nenesou odpovědnost jen za sebe, své bubliny a komunity, ale za celý stát a všechny jeho občany.
Proto v ČR politici v těchto pozicích jednají, jako by byl ČEZ pouhým státním podnikem, se kterým lze nakládat jako s pískovištěm pro politické body – bez ohledu na domácí i mezinárodní právo a investiční prostředí.
Bylo by proto nespravedlivé vinit pouze Havlíčka, potažmo současnou vládu. Pravdou je, žádná politická reprezentace v posledních 36 letech neudělala nic zásadního pro to, aby toto nepřípustné chování – v případě ČEZu přímé ovlivňování trhu – systémově vymýtila. Žádná vláda neposílila nezávislost regulátorů natolik (nenastavila systém), aby se nebáli stíhat „vlastní lidi“. Tento stav vyhovuje všem, kdo se chtějí u moci chovat jako papaláši bez odpovědnosti, které známe z éry komunismu.
Česko tak zůstává hybridem: se západními zákony na papíře, ale s východními způsoby jejich výkladu a aplikace v praxi. Dokud bude „politický záměr“ víc než zákon (v případě ČEZ zákon o kapitálovém trhu), dokud budou novináři i veřejnost benevolentní a opatrničtí i v situacích, kdy dochází k přímému ničení ekonomiky státu a úspor milionů lidí, budeme pro investory jen nespolehlivým skanzenem na okraji civilizovaného světa.
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
--------------------------------------
Pro zajímavost jen dotaz umělé inteligenci: „Mohl by si ministr v západních zemích dovolit prohlášení, jako v ČR v případě ČEZ?
Německo NE - extrémní důraz na transparentnost. Výrok by vyvolal okamžité šetření dozoru BaFin a pravděpodobně i parlamentní vyšetřovací komisi.
Velká Británie NE - britský trh je velmi citlivý. Ministr by čelil obvinění z porušení „Market Abuse Regulation“. Takový přešlap by pravděpodobně vedl k jeho rezignaci. USANESEC (Komise pro cenné papíry) má nulovou toleranci k výrokům, které hýbou cenou. I politik by riskoval soudní spory s akcionáři a obrovské pokuty.
Švýcarsko NE - extrémní důraz na důvěryhodnost finančního centra. Takový výrok by byl vnímán jako útok na stabilitu trhu a vedl by k okamžitému vyšetřování úřadem FINMA.
Lucembursko NE - jakožto finanční centrum Evropy si nemůže dovolit politickou nepředvídatelnost, která by poškodila pověst burzy.
Belgie NE - podobně jako v Nizozemsku, trh je velmi citlivý na jakékoli politické vměšování do kótovaných firem.
Norsko NE - stát vlastní podíly v mnoha firmách (Equinor, Telenor), ale drží je přes profesionální fondy. Politici do jejich vnitřních věcí na veřejnosti téměř nezasahují.
Švédsko NE - Švédsko má velmi rozvinutý akcionářský trh (investuje tam skoro každý). Politik, který by takto „shodil“ cenu akcií, by čelil obrovskému hněvu veřejnosti i médií.
Dánsko NE - dánská vláda komunikuje o strategických podnicích (např. Ørsted) pouze prostřednictvím oficiálních burzovních oznámení, nikdy formou „spekulace v rozhovoru“.
Finsko NE - Finsko má zákonem jasně oddělenou politickou moc od správy státních podílů (skrze holding Solidium). Ministr nemá kompetenci takové kroky „předpovídat“.
Island NE - po bankovním kolapsu v roce 2008 je Island extrémně citlivý na jakékoli nestandardní zásahy politiků do finančního trhu.
Francie NE/Omezeně - Francie zestátňuje (např. EDF), ale proces je striktně řízen. Ministr oznamuje až hotové, vládou schválené kroky s jasným harmonogramem.
Rakousko Omezeně - blíže českému modelu, ale stále pod přísným dohledem. Stát drží podíly přes holding ÖBAG, který funguje jako nárazník mezi politikou a burzou.
