Článek
Mnozí tleskají jeho odvaze postavit se Lavrovovi a Rusku jako o závod. Kolik novinářů, komentátorů, osobností i občanů však vnímá kontext celého příběhu, a nikoliv jen líbivá slova?
Strategie „Rozděl a panuj“ (z centra)
V devadesátých letech to byla skupina prognostiků v čele s Václavem Klausem, která pochopila, že po pádu komunismu bude třeba zajistit, aby se moc nerozlila po celé zemi blíže k občanům (princip subsidiarity), ale zůstala pěkně v centru. Bylo třeba zajistit, aby pár politiků mělo i nadále téměř absolutní moc zákonodárnou i výkonnou a udrželo si vliv i na moc soudní. Vládu ÚV KSČ bylo potřeba nahradit vládou podobnou, jen přizpůsobenou nové době. Spolu s mocí to znamenalo udržet si plnou kontrolu nad penězi vybranými od občanů a firem ve formě daní a nad majetkem státu.
Strategie byla prostá: rozdělit si role. Někdo musí hrát roli pravice (ta připadla Klausovi, který založil ODS), někdo levici (role Miloše Zemana a ČSSD) a někdo středu (úkol pro Vladimíra Dlouhého a ODA). Navenek spolu bojovali nesmiřitelný boj a v zahraniční politice předváděli pro své voliče rozdílné postoje, ale cílem bylo vždy jediné: získat dohromady 101 hlasů ve Sněmovně, a tím i vliv na obsazení postů předsedy vlády a ministrů těmi správnými lidmi. Vzhledem k tomu, že měli zásadní vliv na tvorbu Ústavy ČR, zajistili v ní model státu, kde pravidla (zákony) schvaluje pouze a jen většina poslanců (tzv. stojednička). A to i bez toho, aby ty zákony musely procházet řádným připomínkovým řízením. V tomto politickém a ústavním systému, šitém na míru technokratům moci, pak mohli nerušeně ovládat státní rozpočet, daně a později i evropské miliardy. A mít vliv na obsazování mnoha důležitých postů kontrolních mechanismů atd.
Se stejnou strategií se hraje dodnes. Jen s jinými herci.
Motoristé (Macinka) hrají podle not stejného prognostika Klause. Opět mluví o svobodě, suverenitě a národních zájmech – a mnozí tleskají. Co na tom, že Macinkovy projevy pronášené ve Valném shromáždění OSN či Radě bezpečnosti pravděpodobně psali právě Klausovi lidé v jeho Institutu. Toho Klause, který se po Listopadu také na veřejnosti a v zahraničí stavěl zcela tvrdě proti komunistům i Rusku. Toho Klause, který i přes svá (ODS) slova jednal zcela opačně k tomu, co říkal. Toho Klause, který se až po letech plně odkopal, když chodil popíjet se Zemanem a mnoha dalšími se svatojiřskou stuhou na klopě na ruskou ambasádu. Toho Klause, který pomáhal Putinovi u nás i ve světě ospravedlňovat anexi Krymu a začátek války proti Ukrajině před dvanácti lety. Dnes skrze Macinku, další Motoristy a kdovíkoho dalšího v pozadí vrtí psem znovu.
Proč na to lidé stále skáčou?
Problém je v tom, že česká společnost – včetně novinářů a historiků – nikdy skutečně nerozkryla, KDO a JAK ovládl politiku po listopadu 1989. A protože navíc naprostá většina lidí politiku nesleduje, dívají se jen na to, co se říká, ale ignorují, KDO to říká a KDO skutečně tahá za nitky
Stav věcí došel tak daleko, že dnešní strany už ani nepotřebují programy. Stačí jim emoce a díky populistickým heslům a projevům se zalíbit určité skupině (pravici, levici, důchodcům, řidičům, odpůrcům či stoupencům Babiše, odpůrcům či stoupencům Fialy, odpůrcům či stoupencům Putina, odpůrcům či stoupencům EU, odpůrcům či stoupencům Green Dealu, zastáncům dvou pohlaví nebo stoupencům desítek jiných identit). Cíl je jediný – dostat se nad 5 % a společně disponovat „stojedničkou“. Vytvořit v centru „kartel 101“, který pak z jednoho bodu diktuje podmínky samosprávám i všem občanům, má pod palcem kontrolní mechanismy a rozhoduje, komu potečou peníze (stejné přerozdělování z centra jako za komunismu).
Klausův stín nad New Yorkem
Kdyby projev v USA přednesl Václav Klaus, ihned by se proti němu postavili ti, kteří si ještě pamatují, jakou roli po listopadu sehrál. Macinka je však nová, neokoukaná tvář. A protože politiku sleduje jen velmi málo lidí (včetně novinářů a redaktorů, kteří se navíc dodnes bojí psát o prognosticích pravdu), tleskají mu mnozí, aniž by chápali, že jde o stejný populismus, jakým si své voliče získávají Babiš, Havlíček či Okamura, ale i Kupka, Kuba a mnozí další. Všichni jsou totiž ze stejného těsta: technokraté moci, kteří chtějí ovládat vše z jednoho centra. Usilují o moc v systému, který je však bližší tomu ruskému než západnímu. V systému, který vede k oligarchizaci a nikoliv k občanskému státu.
Kolik lidí chápe celý příběh, a ne pouze jednotlivá slova? Kolik lidí chápe, že nejde pouze o osoby a to, co říkají, ale o celý systém? Systém, který je v ČR nastaven zcela chybně těmi nesprávnými lidmi tak, aby skrze něj mohly tyto typy osob i nadále vládnout všem a všemu z centra pomocí „stojedničky“ a několika málo členů vlády. Technokraté moci však umí dokonale odvádět pozornost od jakékoli diskuse o tom systému. Již 36 let to dělají dokonale.
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
