Článek
Estonsko oficiálně deklaruje, že díky své digitální architektuře (X-Road) šetří 2 % HDP ročně jen na administrativních nákladech. Podobná zjištění potvrzuje i OECD. Také NKÚ kritizuje neschopnost státu digitalizovat procesy.
V praxi to při současném výkonu ekonomiky znamená, že stát vyhazuje oknem neuvěřitelných 160 miliard korun ročně. To jsou peníze, které tratíme na byrokratickém tření a neefektivitě.
Čísla jsou neúprosná. Od počátku „snah o eGovernment“ jsme v ČR proinvestovali částku odhadovanou na 300 miliard korun. Výsledek? Podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je plně digitalizováno pouze 18 % plánovaných služeb.
Estonský X-Road vs. český chaos: Lekce z efektivity
Nejbolestivější srovnání nabízí právě Estonsko. Jejich systém X-Road, který tvoří páteř 100% digitalizovaného státu, vznikl jako jednotná, bezpečná a neuvěřitelně levná platforma pro sdílení dat. Náklady na jeho vývoj se pohybovaly v řádu jednotek miliard korun – a to za kompletní řešení pro celou zemi.
Čistá matematika říká: pokud nás 18 % stálo 300 miliard, k dosažení funkčního celku budeme potřebovat ještě pětinásobek – tedy dalších 1,5 bilionu korun. To vše nad rámec oněch 160 miliard, které pálíme každý rok za provozní neschopnost.
Kolektivní vina všech vlád: Proč to „nejde“?
Tento katastrofální stav nejde za jednou stranou. Je to vizitka všech dosavadních vlád a všech složení Parlamentu. Žádná politická garnitura se nikdy skutečně nepostavila za maximální urychlení a zjednodušení architektury státu. Namísto jednotné digitální sítě raději udržují chaos v podobě 7 000 až 10 000 více či méně izolovaných systémů. (Ano – ono tolik propírané DSŘ je jen jedním z těchto 7–10 tisíc solitérů.)
Nabízí se otázka: Proč? Odpověď je pravděpodobně cynická, ale logická. V nepřehledném bordelu, chaosu a stozích papíru se totiž nejlépe „tuneluje“ a krade. Ve chvíli, kdy by stát fungoval na pár kliknutí, bylo by okamžitě vidět na každou zakázku, každou smlouvu i každou korunu nákladů – bylo by jasné, kdo co schválil a kdo co podepsal. Digitální svět je pro korupční prostředí příliš transparentní.
Šikana občanů a podnikatelů vs. privilegia politiků
Je fascinující sledovat ten nepoměr. Stát chce po občanech doložit každou korunu. Po malých a středních podnikatelích vyžaduje (například skrze šmírovací a „zaklekávací“ projekty typu EET), aby reportovali takřka i barvu spodního prádla při prodeji rohlíku. Na občany a firmy se pletou digitální biče, ale politici sami se opevnili za barikádou neprostupných úředních procesů. Informace o skutečném fungování státu si drží pod pokličkou byrokracie, kam oko běžného daňového poplatníka nedohlédne. To opravdu není funkční systém demokratického a občanského státu.
NKÚ varuje, poslanci a senátoři „berou na vědomí“
Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně upozorňuje na zásadní systémové selhávání. A reakce zákonodárců?
1. NKÚ vydá zdrcující zprávu o promrhaných miliardách.
2. Poslanci a senátoři ji na výboru „vezmou na vědomí“.
3. Orgány činné v trestním řízení hrají mrtvé brouky.
4. A … tím to hasne. Žádná odpovědnost, žádné postihy, žádné vynucené nápravy zjištěných chyb a vad.
Zatímco v civilizovaných státech západní a severní Evropy existují mechanismy vynucené nápravy, kde vláda musí chybu do určitého termínu odstranit, v Česku se raději řeší politické šarvátky o nesmysly. Těm se bůhvíproč věnují média i lidé na sociálních sítích, zatímco podstata jim uniká. Digitalizace není módní téma. Její dopad je pro hospodárnost veřejné správy zcela zásadní. Odstraňuje i tzv. „stínové náklady“, jako jsou například ušlé příležitosti firem, které namísto inovování vyplňují formuláře. To není nadsázka. OECD prosazuje metodiku, která měří, kolik času a peněz stojí firmu jedna interakce se státem. V zemích jako Estonsko nebo Dánsko klesly tyto náklady po digitalizaci o více než 50 %!
Kdyby všichni (a hlavně novináři) věnovali jen zlomek času tlaku na zákonodárce, aby dotáhli digitalizaci na úroveň Estonska, namísto nikam nevedoucích debat o malichernostech, mohlo by to přinést této zemi stovky miliard ročně.
Závěr?
Buď se budeme dál dohadovat v médiích o tom, kdo je v té politice větší idiot, nebo nám konečně dojde, že všichni ti, o kterých se – zprava i zleva – přeme, nás už desítky let připravují o biliony korun.
Začněme se věnovat systémovým změnám architektury veřejné správy namísto sledování toho, který z poslanců si zrovna čte v Parlamentu Rudé právo. Protože například digitalizace v Česku není technologický problém, jak se nám snaží namlouvat i ti, kteří to Rudé právo kritizují – je to vědomé udržování chaosu. Prostředí, ve kterém si zatím oligarchové – skrze politiku a špatně systémově nastavené kontrolní mechanismy – parcelují trhy a snaží se z této země a jejích obyvatel urvat, co se jen dá. Dříve než stát fiskálně zkolabuje na jejich stupiditu, chorobnou sebestřednost a nenasytnost.
Petr Suda
Listopad ještě neskončil
