Fenomén UFO: Odhalení pravdy

Od počátku padesátých let minulého století se na obloze začaly objevovat létající talíře. Proč se ve stejné míře neobjevovaly již dříve? Ufologové to vysvětlují zpravidla tím, že zvýšený zájem mimozemšťanů o naši civilizaci vyvolalo první použití atomové bomby. Skutečnost je však s nejvyšší pravděpodobností mnohem prozaičtější.

Dne 24. června 1947 spatřil soukromý pilot Kenneth Arnold poblíž hory Mount Rainier devět letících objektů, jejichž původ si neuměl vysvětlit. Podle jeho sdělení měly objekty tvar půlměsíce a po obloze se pohybovaly, jako když se talíř odráží o vodní hladinu. Když se následně Kenethův neobvyklý zážitek objevil v tisku, novináři jej poněkud zkomolili a namísto, aby uvedli, že objekty měly srpkovitý tvar, sdělili, že Kenneth spatřil devět létajících talířů. Tato senzační zpráva se následně otiskla po celé Americe.

I když se tedy pojem létající talíř objevil v souvislosti s objekty naprosto odlišného tvaru, zveřejněná zpráva spustila postupně lavinu hlášení pozorování létajících talířů. Lidé popisovali neznámé létající objekty, které zpravidla vždy měly společný diskovitý tvar, který vlastně vznikl nedopatřením. Nemuseli ale pokaždé nutně lhát.

Lidský mozek má jednu zvláštní vlastnost. Jestliže naše oči spatří něco, co není možné jednoznačně rozeznat, mozek má tendenci doplnit vnímanou informaci něčím, co by očekával že vidíme. Známe to všichni. V inkoustové skvrně nebo mraku na obloze můžeme vidět tvář, zvíře nebo cokoli jiného. V noci nám mohou stíny splývat do tvarů postav, abychom při přiblížení zjistili, že se jedná o zajímavě osvětlený strom. Této vlastnosti lidského vnímání využívají například někteří umělci při vytváření různých iluzí.

Stejné iluzi pak mohla podlehnout většina lidí, kteří špatně interpretovali letadlo lesknoucí se v slunečním světla v dálce nad horizontem, letícího ptáka, balón, nebo planetu svítící na obloze.

Další problém, jakým naše mysl trpí, je špatný odhad vzdálenosti a velikosti, pokud nemůžeme sledovaný objekt porovnat s něčím co se nachází v jeho blízkosti a co důvěrně známe. Ovšem i pak může vzniknou iluze, jestliže neodhadneme, zda jsou objekty skutečně vedle sebe, nebo je některý z nich vzdálenější. Proto se nám zdá měsíc v úplňku nízko nad horizontem mnohem větší, než když jej máme vysoko nad hlavou. Nemáme ponětí, jak vysoko se nad námi vznáší mraky, ani jak jsou skutečně velké. Jestliže nám zvuk motoru neprozradí, zda se nad námi vznáší skutečné letadlo, nebo jen zmenšený model, i pak můžeme mít problém rozeznat jeho reálnou velikost a vzdálenost.

Známý je například případ, kdy lidé v průběhu zatmění slunce viděli, vyfotili nebo dokonce nafilmovali létající talíř. Na záběrech byl patrný tvar disku s kopulí nahoře. Při bližším a důkladnějším prozkoumání však vyšlo najevo, že objekt má ve skutečnosti tvar srpku a kopule nad ním je jen šmouha vzniklá nedokonalostí objektivu. A podle polohy na obloze v daném čase pořízení snímku se jednoznačně určilo, že se jedná o planetu Venuše.

Dalším příkladem může být případ, kdy zkušený pilot americké armády hlásil několik svítících objektů, které jej sledují a letí po jeho boku. Dokonce pořídil poutavý videozáznam. Radary ale žádné objekty nezaznamenaly. Později bylo při rekonstrukci zjištěno, že pilot pozoroval záři plamenů nad ropnými plošinami na moři vzdálenými několik desítek mil. V noci nebyl schopen správně odhadnout vzdálenost, a tak měl pocit, že se vznášejí jen pár desítek metrů vedle letadla a iluze pohybu byla podobná, jako když se z jedoucího auta díváte na měsíc a máte dojem, že se pohybuje společně s vámi.

V poválečném období začala americká armáda vyvíjet řadu projektů, pro které nezřídka využívala dokumenty zabavené nacistům na konci druhé světové války. Mezi ně patřil i proudový motor, který byl v té době v podstatě něčím naprosto revolučním. I když byl princip proudového motoru v USA znám již za války, zabavené dokumenty umožnily urychlit vývoj a konstruovat použitelná letadla s tímto pohonem. V tomto období se také začala objevovat na nových letounech křídla šípového tvaru, která v té době byla něčím neobvyklým. Mezi první takováto letadla patřil například North American Aviation F-86 Sabre. Ten je často také uváděn jako první americké letadlo se šípovým křídlem. Předchůdci tohoto letounu se začaly vyvíjet již od roku 1944 a i když podle oficiálních sdělení první prototyp vzlétl až v roce 1947 pod označením XP-86, je zřejmé, že v počátku i průběhu studené války dvě hlavní velmoci svůj výzkum a vývoj nových zbraní bedlivě tajily. Není proto nereálné, že Kenneth spatřil skupinu letounů s šípovým křídlem, které se mu na značnou vzdálenost mohlo svým profilem připomínat srpkovitý tvar. Kovově lesklý povrch letounů pak mohl tento dojem jen umocnit.

V průběhu let je možné také sledovat, že i tvar UFO podléhá módě. Původní disky vypadaly poněkud neohrabaně a postupně se jejich vzhled měnil na futuristický. Je zcela evidentní, nakolik se do nich promítá lidská představivost. Tomu pak odpovídají popisy tvaru a detailů talířů od různých údajných pozorovatelů v proběhu let. Během 80 – 90 let dokonce disky jaksi vyšly z módy a UFO dostává nové tvary, nejčastěji tvaru trojúhelníku. Shodou okolností se ve stejné době začínají na obloze objevovat letouny s technologií stealth, jako jsou například Lockhead F-117, SR-71 Blackbird, nebo Northrop B-2 Spirit. Tyto letouny mají velice neobvyklý tvar, který více či méně odpovídá trojúhelníku. Samotný Blackbird, který byl dokonce vyvinut již v šedesátých letech více než letadlo připomíná spíše kosmickou loď.

Nikoho dnes na obloze nepřekvapí dopravní letadlo, kterých nám denně nad hlavami létají stovky. Ovšem pokud nad vámi přeletí Northrop B-2 Spirit, budete mít nejspíš prapodivné mrazení v zádech, i když o jeho existenci víte. V době, kdy byla jeho existence utajována, musel být náhodný pozorovatel přesvědčen, že sleduje UFO. Nějaké neobvyklé podrobnosti přibarvila fantazie, něco málo přidali novináři a na světě je fenomén UFO trojúhelníkového tvaru. Důsledek je stejný, jako při zveřejnění informace o pozorování objektů diskovitého tvaru.

Je vlastně v jejich zájmu udržovat a podporovat běžné lidi v přesvědčení, že na obloze pozorují mimozemské stroje. Nikdo přeci nemůže očekávat, že armáda po hlášení pozorování UFO vyjde s prohlášením, že se nejednalo o mimozemský stroj, ale ve skutečnosti všichni viděli prototyp letounu, který podléhá utajení. A uvádět věci na pravou míru dodatečně po odtajnění projektu jaksi nedává smysl. Nakonec o tom nás může přesvědčit tzv. Roswellský incident, který se shodou okolností započal pouhých 10 dní předtím, než Kenneth Arnold spatřil devět neidentifikovatelných strojů poblíž hory Mount Rainier.

Dne 14. června 1947 našel William Brazel na své farmě vzdálené 147 km od Roswellu trosky neznámého objektu. Místního šerifa na ně však upozornil až 7. července. Tím se spustil zajímavý sled událostí.

Téhož dne na místo dorazil major Jesse A. Marcel se dvěma vojáky, trosky zajistil a dopravil na vojenskou základnu v Roswellu. I když první zveřejněnou informací bylo, že se jedná o trosky meteorologického balónu, již následující den letecká základna Roswell vydala oficiální zprávu, že byl zajištěn jistý disk. I když ten samý den bylo upřesněno, že se nejednalo o létající talíř, nikdo už této informaci neuvěřil a rozšířila se fáma o havarovaném UFO, které mnozí věří dodnes. Postupně se začaly objevovat „ověřené“ informace, o záhadných hieroglyfech na objektu, neznámých materiálech s neuvěřitelnými vlastnostmi, a dokonce i o tom, že byla armádou zajištěna těla mimozemšťanů, z nichž měl jeden dokonce havárii přežít. Senzacechtivá média pak ochotně informace doplňovala o další zaručené zprávy od různých „ověřených“ účastníků incidentu. A armáda mlčela, zprávy nevyvracela. Měla k tomu důvod.

Jak bylo později vyjasněno, ve skutečnosti se jednalo o tajný špionážní balón z projektu Mogul a ze zřejmých důvodů armáda nechtěla, aby tato informace unikla. Bylo proto pohodlnější nechat veřejnost spekulovat o UFO. Kam až tyto spekulace mohou dojít je dnes více než patrné. I když armáda s odstupem let přiznala barvu, velká část lidí odmítá odtajněné informaci uvěřit, a naopak podezírá armádu i vládu z toho, že se snaží havárii mimozemského stroje ještě více maskovat. Různé skupiny pak v odtajněných informacích za nemalého úsilí hledají trhliny, aby vládu mohly obvinit ze lži a potvrdily tak své neochvějné přesvědčení.

Fenomén UFO ovlivnil tisíce lidí po celém světě. Někteří se nechají oklamat vlastními smysly, když si neúmyslně spatně vysvětlí, co vlastně pozorují. Samozřejmě se pak najdou i stovky jiných, kteří si chtějí užít svých 5 minut slávy, a proto ochotně vyprávějí příběhy o pozorováních či setkáních, které jsou zpravidla zcela vymyšlené. Někdy neváhají svá tvrzení podpořit zfalšovanými fotografiemi a videozáznamy. Poměrně často se stává, že odborníci záhy zjistí, že se jedná o fotomontáže, obrázky nakreslené nebo nalepené na skle, skrze které bylo foceno pozadí, modely zavěšené na lanku nebo vyhozené do vzduchu. V tomto ohledu nezná fantazie lidí hranice. Média a zanícení podporovatelé UFO pak často tvrdí, že informace poskytla důvěryhodná osoba, která nemá sebemenší důvod lhát. Důvěryhodnost osoby má být někdy potvrzena jejím povoláním jako policista, šerif, lékař, zkušený pilot a podobně. Jenže i policista je jen člověk, který má podobné touhy a představy jako kdokoli jiný. A touha po popularitě a zviditelnění se je často neodolatelná.

Zaručené informace také tu a tam poskytují zaměstnanci vládních služeb a tajných oddělení armády. Někteří dovedou zaníceně vyprávět i na kameru o projektech, kterých se zúčastnili a co vše viděli v tajných laboratořích. Ať už jsou to pitvy mimozemšťanů, části nebo celé létající talíře, výzkum neznámých technologií, nikdy není možné dohledat, zda se tato osoba skutečně takového projektu zúčastnila. Problém je, že informace o zaměstnancích a o jejich zařazení v různých projektech armáda, vláda ani další organizace neposkytují.

Zkratkou UFO se označuje neidentifikovaný létající objekt. V posledních letech bývá namísto UFO používána často také zkratka UAP (unidentified aerial phenomena). Obojí však znamená v podstatě to samé: létající objekt, jehož původ ani podstatu neumíme vysvětlit. Přes všechno výše uvedené, existují i události, které jsou opravdu dostatečně potvrzené a zaznamenané radarem, kamerou, velkým počtem nezávyslých svědků, které není možné zcela jednoduše vysvětlit jako utajovanou technologii nebo známý přírodní jev. I když se jedná o promile celosvětově hlášených pozorování, jsou potvrzena nejen vizuálně, ale i jiným dostatečně věrohodným a nezpochybnitelným způsobem a objekty se pohybují tak, jak žádné všeobecně známé technologie neumožňují.

Takovou událostí může být například neznámý objekt, který se pohyboval nad Vranovem v roce 1987. Dne 12. července ve 12 hodin dostala posádka vojenského vrtulníku příkaz sledovat objekt, který porušil státní hranice tehdejšího Československa. Nad naše území přiletěl z Rakouska. Piloti nejprve nemohli objekt, který zachytil radar najít, posléze však spatřili černé těleso doutníkového tvaru. Tehdejší komunistické vedení vydalo příkaz objekt okamžitě sestřelit. To ale nebylo možné, protože se pohybovali nad vranovskou přehradou plnou rekreantů, navíc kdykoli objekt zaměřili, okamžitě změnil směr. Po dalších manévrech, kdy objekt dokonce nalétal proti vrtulníku, zmizel doutník vysokou rychlostí přes Brno směrem k Bratislavě, kde se ztratil z radarů. V okolí Brna jej dokonce měla sledovat dvojice letounů L-39, kterým objekt po krátké honičce zmizel zpět přes rakouské hranice mimo naše území.

Takováto pozorování se dají považovat za dostatečně potvrzená. Ovšem neobvyklý tvar ani chování objektu stále nevylučují možnost, že se jedná o pozemskou technologii, která doposud podléhá utajení. Nelze tedy v žádném případě s jistotou tvrdit, že se jedná o potvrzenou a zdokumentovanou návštěvu z vesmíru.

Navštěvují nás mimozemšťané? Samozřejmě nelze potvrdit, ani vyloučit, že naši planetu v minulosti nebo v současnosti mimozemské lodě nenavštěvovaly. Takřka s jistotou by se asi mohlo tvrdit, že život existuje i mimo naši planetu. Při počtu planet, které jsou v naší i ostatních galaxiích by byla velká náhoda, kdyby život vznikl jen na Zemi. Jak pronesla Ellie Arrowayová v podání Jodie Foster: Pokud by byl život jen na Zemi, bylo by to plýtvání místem.

Otázkou však zůstává, zda na se na některé z planet vyvinul inteligentní život. Pokud ano, je zde několik problémů. Tím prvním je samozřejmě vzdálenost, jako by musel cestovatel překonat, aby mohl navštívit jinou planetu. I když naše současné technologie neumožní cestovat vesmírem dál, než na měsíc, pro vyspělejší civilizace to může být snadné. Nakonec i naši současní vědci nabízení řešení, která by nám umožnila cestovat rychlostí vyšší, než je rychlost světla, i když zatím pouze ve fázi teoretických možností.

Druhým problémem může být čas, během kterého civilizace mohou vznikat a zanikat. Teoreticky se tak může stát, že v průběhu miliard let mohly existovat dvě rozdílné civilizace v dosažitelné vzdálenosti vedle sebe, ale nikdy se nesetkaly, protože jedna zanikla dříve, než druhá vznikla.

Co si o všem myslíte vy? Jsou UFO stroje mimozemských návštěvníků?