Článek
Od roku 2024 vstoupila v platnost právní úprava, podle které musí dodavatelé pohonných hmot do benzínu přidávat 10% biosložky. Důvodem má být údajně snižování emisí. Jenže když se na to podíváte podrobněji, možná vás také napadne, jestli za vším nestojí především lobby několika málo zainteresovaných osob.
Hlavním argumentem pro povinnost přechodu na biologická paliva je skutečnost, že se jedná o obnovitelný zdroj. Jenže už se zapomíná na to, že ekologický zdroj nesmí být pouze obnovitelný, ekologické musí být i jeho další zpracování i následné použití.
Za obnovitelný zdroj považuji například dřevo, kterým doma topím. Strom, který pokácím a spálím do vzduchu uvolní jen tolik CO2, kolik za svého života ze vzduchu vstřebal. To samé se bohužel o bioethanolu nebo o bionaftě říci nedá.
Jestliže vezmeme v úvahu, že většina biologických pohonných hmot se vyrábí převážně z řepky, je zřejmé, že řepku nestačí pouze sklidit a použít jako palivo. Výrobu bionafty provází poměrně energeticky náročný proces. Udává se, že na výrobu 1 litru bionafty je potřeba přibližně 125 MJ energie. Pokud by to zahrnovalo výrobu elektrickou energií, k tomu, aby se vyrobil 1 litr bionafty je to přibližně 35 kWh. Výroba bioethanolu je sice o něco méně náročná na energii, přesto se v žádném případě nejedná o zanedbatelnou položku.
A tím se dostáváme k parnímu stroji zmíněnému v úvodu článku. V České republice na výrobě elektrické energie podílí z 43 % uhelné elektrárny. To znamená, že parní stroje v elektrárnách jedou na plné obrátky a přitom se bezmála polovina elektřiny se stále vyrábí z uhlí. Tudíž na výrobu ekologického paliva se denně spálí tuny toho nejhoršího paliva, jakým lze energii vyrábět. Některé studie sice poukazují na to, že 10 % ethanolu v benzínu může snížit emise produkované automobilem až o 50 %, otázkou však zůstává, kolik emisí je vyprodukováno samotnou výrobou ethanolu?
Důležité je však zmínit i skutečnost, že bioethanol může mít i další negativní dopady na produkci emisí. V první řadě ethanol má tu špatnou vlastnost, že z plastů vymývá změkčovadla. Měkké a pružné plasty při styku s ethanolem postupně tvrdnou a křehnou. V praxi to znamená, že plastové palivové nádrže budou mít nižší životnost, stejně tak i plastové hadice, různá těsnění i další součásti palivových systémů motorů. Bude je tedy nutné častěji vyměňovat a tím se navýší produkce plastů a vznikne i spousta nepoužitelného plastového odpadu.
Druhou negativní vlastností ethanolu je, že na sebe velice ochotně váže vodu. Absorbuje vzdušnou vlhkost a vytváří vodnaté sraženiny. Ty postupně ucpávají palivové systémy. Díky vodě pak korodují kovové palivové nádrže a další součásti motorů. Sraženiny u starších motorů zanesou karburátor tak, že nelze vyčistit, jedinou možností je vyměnit jej za nový.
To vše v praxi znamená složitější údržbu motorů a nutnost výroby nových náhradních dílů. Energetickou náročnost výroby nových kovových výlisků a odlitků asi není třeba uvádět.
V úvahu je třeba vzít i skutečnost, že drtivá výroba těchto náhradních dílů se produkuje v Číně, která ekologii nemá zrovna na prvním žebříčku hodnot a dopravu dílů do Evropy zajišťují kontejnerové lodě, které během jedné cesty vyprodukují více emisí než vozidla v Praze za celý rok.
Sečteno, podtrženo: jaký dopad tedy mají ekologické pohonné hmoty na planetu?
Ve svém důsledku se pravděpodobně budou emise jen zvyšovat. Zemědělci podporovaní dotacemi budou raději pěstovat biohmotu, což zvýší ceny potravin. Biosložka díky své energetické náročností navýší ceny pohonných hmot, čímž vzrostou náklady na dopravu.
A obyčejný člověk? V obchodě zaplatí dražší potraviny i další produkty, aby uhradil zvýšené náklady a u čerpací stanice sáhne hlouběji do kapsy. Bude častěji kupovat sekačku na trávu a další zahradní techniku, kterou mu ethanol poškodil. S autem bude jezdit častěji do servisu. A to vše s falešným pocitem, že Evropa dělá něco pro ekologii.
