Článek
Moderní automobily si s ethanolem poradí zpravidla bez větších problémů, ale pro starší motory může být ethanol jistou cestou do šrotu.
Všechny problémy, které ethanol způsobuje pramení z jeho dvou negativních vlastností. Tou první, o které se moc často nemluví je, z plastů vymývá některá změkčovadla. Změkčovadla jsou látky, díky kterým jsou plasty pružné a ohebné. Bez těchto přísad by byl plast tvrdý a křehký. Na motorových strojích ale naleznete spoustu plastů, které přijdou do přímého kontaktu s palivem. Jsou to zejména palivové nádrže, hadičky pro rozvod paliva, různá těsnění, plováky v karburátorech, nebo membrány v karburátorech některých dvoutaktních strojů, jako jsou řetězové pily, křovinořezy apod.
Je zřejmé, že u všech uvedených dílů je pružnost klíčovou vlastností. Jestliže ztvrdnou, rychle díky vibracím motoru popraskají. Tomu bohužel nedokážou zabránit ani žádná aditiva, která by se přidala do paliva s ethanolem.
Jsou tedy jen dvě možnosti, jak zabránit zbytečnému poškození plastových součástí motoru:
1. Používat palivo bez ethanolu. Často se doporučuje použití Verva 100, kde je namísto ethanolu přidáván ethyl-tetrabutyl-ether. Jenže tady může vzniknout problém související s tím, že většina starších motorů je zkonstruována pro benzín s nižším oktanovým číslem. Zejména vysokootáčkové motory, které se používají například v motorových pilách se pak díky tomu, že oktanové číslo ovlivní bohatost směsi, mohou přehřívat a v některých případech i zadřít.
2. Benzín nechávat v nádrži jen v době, kdy je stroj používán a po dokončení práce jej vypustit. Následně stroj nastartovat a nechat jej spotřebovat i zbytky paliva z hadiček a karburátoru. Je to sice poněkud nepraktické, ale účinné.
Druhou negativní vlastností ethanolu je, že na sebe velice ochotně váže vodu. A to až tak dokonale, že ji snadno vstřebává ze vzdušné vlhkosti. Ethanol se zároveň neumí vázat na benzín. Pokud tedy palivo s ethanolem přijde do kontaktu se vzduchem, již během několika dní začne na dně vytvářet sraženinu vody a ethanolu. Voda následně způsobuje korozi kovových součástí a sraženina zanáší a ucpává palivový systém. V karburátoru se například benzín v kanálcích rychle odpaří, ale ethanol s vodou na povrchu kanálků vytváří gelovitý povlak, snižuje tak jejich průchodnost, až je nakonec zcela ucpe. Jedinou ochranou jsou tedy opět použití paliva bez přiměsi ethanolu, nebo jeho důsledné odstranění po každém použití stroje.
A jak by se dal ethanol z benzínu odstranit?
Na internetu se v různých článcích nebo videích objevil poněkud kontroverzní a nebezpečný návod, který k odstranění ethanolu z benzínu využívá právě jeho ochotu vázat se rychle na vodu. Do benzínu se jednoduše přidá voda, počká se až na sebe naváže biolíh a klesne na dno. Sraženina s vodou se následně odčerpá nebo vypustí. I když je poměrně pravděpodobné, že by tento postup mohl fungovat, rozhodně nedoporučuji takové amatérské laborování zkoušet.
V první řadě nutné podotknout, že jakákoli manipulace s benzínem může být velice nebezpečná. Výpary jsou výbušné a k jejich zažehnutí stačí i malá elektrostatická jiskra z oblečení. Neodborná manipulace s benzínem tedy může mít velice vážné následky.
V druhé řadě pak zbývá otázka, jak spolehlivě se voda s ethanolem od benzínu separuje, aby výsledkem nebylo palivo, které zničí motor.
Jistější tedy bude smířit se se stávajícími pohonnými hmotami a naučit se je používat novým způsobem.
