Článek
Mám kamaráda, říkejme mu třeba Pavel. Je to opravdu šikovný člověk — skvělý a zkušený programátor, zároveň šikovný kutil a výborný kamarád. Většinou to bývá tak, že člověk, který pracuje hlavou, neumí zatlouct ani hřebík, ale v tomto ohledu je Pavel zcela výjimečný.
S Pavlem jsem se seznámil v době, kdy žil spokojeně se svou partnerkou a dvěma dětmi. Svým způsobem jsem mu tehdy záviděl jeho spokojený život. Zatímco mně můj manželský život po čtvrt století připadal všední, on takřka každý víkend posílal fotografie ze společných rodinných výletů.
Jenže po několika měsících už fotografie nechodily tak často a Pavel o své rodině mluvil čím dál méně. Tu a tam z něho vypadlo, že jeho partnerka má v práci nového kolegu a netvářil se u toho moc spokojeně.
Když po čase začal procházet nabídky realitek a hledal byt, začal jsem tušit, že je něco v nepořádku. I když Pavel zpočátku tvrdil, že byt hledá jako investici, po čase se přiznal, že to doma poněkud skřípe.
Po nějaké době začal být otevřenější. Asi se potřeboval někomu svěřit. Já postupně pochopil, že on je v rodině ten, kdo se stará o děti, chystá jim snídani, píše s nimi úkoly, vozí je do školy a na kroužky, nakupuje, vaří a pere, zatímco jeho partnerka dělá kariéru.
Prostě trubec, kterého si žena kvůli jeho spolehlivosti a dobrotě přestala vážit.
Byl jsem proto rád, když začal plánovat, že se do nového bytu přestěhuje a začne nový život. Když konečně byt koupil, s nadšením jej začal zařizovat a jako kutil jej vybavil i spoustou vychytávek, o kterých nadšeně vyprávěl. Zařídil v něm dětský pokoj, aby si mohl k sobě brát děti, a seznamoval se s novými sousedy.
Brzy začal vyprávět o nové sousedce, která se přestěhovala — že jí pomáhá montovat nový nábytek a tu a tam večer posedí u sklenky vína. V očích mu zase svítila nová jiskra.
Zpočátku to opravdu vypadalo, že přátelský vztah se brzy změní v něco hlubšího. Sousedka neměla několik měsíců pračku, a tak mu tu a tam nechávala u dveří tašku se svým špinavým prádlem, což jsem považoval za hodně intimní záležitost. Pavel prádlo vypral, usušil, složil a předal.
Jenže mezitím začal jezdit ke své původní partnerce, aby se postaral o děti v době, kdy ona sloužila noční nebo víkendy. Polovinu týdne tedy trávil u dětí u své bývalé partnerky, druhou polovinu ve svém bytě.
Pro mě naprosto nepochopitelné. Přestože jeho bývalá partnerka měla nového přítele, láska k dětem ho přiměla k tomu, aby svůj čas podřídil jejím potřebám a staral se o její domácnost.
V době, kdy neměla čas, u ní doma uklízel, vařil, nakupoval, pral, žehlil, vozil děti do školy a na kroužky a psal s nimi úkoly. Zpočátku jen když měla jeho bývalá partnerka směnu, ale postupně i když se rozhodla, že půjde s kamarádkou na skleničku nebo do divadla.
Když u ní byl, tak vypral a navařil i pro jejího nového přítele. Přespal s dětmi v dětském pokoji, ráno děti odvezl do školy a rychle do práce. Pak do svého nového bytu.
Stále doufal, že má šanci u sousedky a začne tím nový život. Jenže když měla sousedka byt zařízený a pořídila si vlastní pračku, vše se změnilo. Odmítala jakoukoli jeho náklonnost a vysvětlila mu, že díky jeho starostlivosti ho od samého počátku chápala jako svého druhého otce, na kterého se může kdykoliv obrátit se svými problémy.
A dnes? Sousedka se mu raději vyhýbá. Snad se stydí za to, jak ho zneužila. A on stále svůj čas podřizuje potřebám své bývalé partnerky.
Kdykoli si ona vzpomene, sedne do auta a ujíždí 70 km do města, aby se postaral o děti a domácnost. Přespí v dětském pokoji s dětmi, ráno je odveze do školy, aby pak v práci vysvětloval, proč přijel pozdě.
Inu „trubec“. Ostatně tak o sobě mluví i on sám. Ale s jeho dobrosrdečnou povahou se asi nikdy nezmění.
