Článek
V tomto ohledu byla v minulosti často diskutována marihuana, u které její podporovatelé uváděli, že vznik závislosti nebyl nikdy dostatečně prokázán. Při tom se ale opomíjí i fakt, že uživatelé tzv. lehkých drog se často sdružují v komunitách společně s uživateli závislými na tvrdých drogách. To mnohdy může znamenat startovní čáru k přechodu z marihuany třeba na pervitin a následnou cestu doslova do pekel.
Ostatně většina závislých narkomanů by pravděpodobně uvedla, že na začátku jejich životního příběhu byla právě parta, do které někdo přinesl marihuanu.
Nyní je nejvíce diskutovanou drogou HHC v návaznosti na její možný zákaz a pomalou reakci zákonodárců. Při tom se již nyní předpokládá, že při zákazu prodeje THH prodejci okamžitě nahradí zakázanou látku jinou, která má obdobné účinky a se kterou zákony nepočítají. Kdo ví, zda již na skladech pro tento případ nemají připravené jiné zboží.
Do jisté míry by dával smysl zákon, který by jasně specifikoval, co může být považováno za omamné, návykové a psychotropní látky a následně zpětně definoval konkrétně ty, které jsou povolené. U povolených látek by pak ovšem musel být přesně specifikován způsob jejich distribuce.
Závažný problém je, že THH je nyní distribuováno stejným způsobem, jako sladkosti nebo potraviny. Želé bonbóny jsou prodávány v obalech, které jsou záměrně dělány tak, aby byly atraktivní zejména pro děti a mládež. Z toho se dá usuzovat, že si výrobce snaží připravit generaci pravidelných uživatelů. Jestliže v minulosti nebyl například problém zakázat prodej zapalovačů, které vypadají jako hračky, jež byly pro děti lákavé, prvním krokem by měla být definice, že žádný produkt obsahující omamné látky nesmí být nikdy nabízen v takové podobě, aby byl snadno zaměnitelný s běžnými potravinami nebo sladkostmi.
Je paradox, že každá hračka, kterou výrobce dodává na trh musí splňovat přísné podmínky pro obsah některých látek, u každé potraviny musí být uvedeno její přesné složení, každý produkt musí splňovat různé směrnice EU, aby mohl být vůbec prodáván, jinak výrobcům a prodejcům hrozí milionové pokuty a další sankce, přitom lze zároveň legálně nabízet bonbony a sušenky, u kterých není výrobce ani schopen přesně specifikovat a dodržet množství THH, které obsahují. Snadno se tak stane, že při pozření stejného množství bonbonů ucítíte jednou jen lehké opojení a po druhé dosáhnete hranice předávkování.
Striktní zákaz ale nic nevyřeší. Užívání různých omamných látek je staré jako lidstvo samo. Pokud se něco zakáže, rychle si to najde cestu na trh nelegální cestou, která se nedá kontrolovat.
Navíc to, co může být zneužito jako droga, může být v jiném případě pro mnohé vhodné jako lék. Jestliže by tedy z nějakého důvodu padlo rozhodnutí, že konkrétní omamná látka nebude zakázána, musí přesně vymezen způsob distribuce. Jestliže by například došlo k rozhodnutí, že THH jako omamná látka nebude zakázáno, rozhodně nesmí být prodáváno v běžných prodejnách, v automatech nebo v e-shopech. Prodej by měly zajistit například lékárny, kdy bude produkt dodáván například ve formě tablet, aby ani doma nemohlo dojít k náhodně záměně s jakoukoli sladkostí nebo potravinou. A tablety samozřejmě musí obdobně jako léky obsahovat přesné množství látky včetně informací o možných rizicích.
I když je jisté, že přesná definice omamné a návykové látky v zákoně ve smyslu všech budoucích látek, se kterými mohou distributoři přijít by byla velice složitá, rozhodně by se vyplatilo udělat jednou provždy výstižný zákon s přesnou definicí, na jehož základě by se pak daly definovat látky povolené, nebo látky povolené s určitými omezeními. Rozhodně je snazší jednou provždy definovat například alkohol, tabák, mák, nebo třeba kofein než neustále aktualizovat zákon s tím, jak výrobci a distributoři nacházejí mezery.
