Článek
Samozřejmě si nedělám žádné iluze o tom, že by si dnešní důchodci mohli nějak vyskakovat. Je opravdu smutné, že člověk, který pracoval celý život, odváděl státu nemalé daně a platil si sociální pojištění, musí v obchodech hledat slevové akce a počítat, kolik rohlíků si může dovolit.
Jenže nezřídka se stává, že senior žije v čtyřpokojovém bytě, na jehož nájem a vytápění padne i více než polovina důchodu, zatímco rodina se dvěma dětmi se tísní v dvougarsonce. Přitom by si mohla dovolit platit větší byt a ráda by přistoupila k výměně.
Ale to jsem poněkud odbočil od původního tématu. Jak to tedy s těmi umělci doopravdy je?
Byl bych nerad, aby to někdo chápal tak, že je házím všechny do jednoho pytle, ale ti, co si stěžují, by se měli nejprve hluboce zamyslet a možná i zastydět.
Většina umělců pracuje jako OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné), tudíž mají na rozdíl od běžného zaměstnance možnost sami si určit, jak vysoké sociální pojištění budou platit. Jestliže si umělec platí nejnižší možné sociální pojištění, nemůže se divit, že je mu následně vypočten důchod rovnající se důchodu pomocného dělníka, který celý život pracoval za nejnižší mzdu.
Ovšem zatímco si pomocný dělník, který kvůli nízké inteligenci dané od přírody nemohl dosáhnout na lepší život, nenašetřil nic, mnozí umělci si během let pořídili domy za miliony se zahradou, bazénem, rybníčkem či jezírkem, v garáži několik automobilů – a tak bych mohl pokračovat dalším luxusem, který je pro běžného pracujícího člověka prakticky nedosažitelný.
Asi by se dalo diskutovat o tom, jak poctivě někteří umělci odvádějí všechny daně. Není žádným tajemstvím, že se tu a tam nechají vyplatit takzvaně „přímo na ruku“. Někdy se může jednat o soukromé akce, na kterých umělec na narozeninové party zazpívá tři písně za pár desítek tisíc korun. Opět zdůrazňuji, že tímto neházím všechny do jednoho pytle, nicméně z doslechu vím, že se to tu a tam děje. Prostě melouch za hotové do kapsy, bez zdanění.
Asi ještě dlužím vysvětlení, proč by se měl umělec, který si během své kariéry stačil „nasyslit“, stydět. Je to vlastně jednoduchá matematika. Současné důchody jsou vypláceny z odvodů pracujících. Jestliže tedy umělec odvádí ze svého příjmu jen zákonné minimum sociálního pojištění, v podstatě se podílí na ubohém rozpočtu, který stát může použít na výplatu důchodů.
Přijde mi proto úsměvné, když pročítám články, ve kterých umělec popisuje, jak v obchodech potkává důchodce, kteří počítají, kolik banánů si mohou dovolit koupit.
Samozřejmě nechci v žádném případě tvrdit, že pokud by umělci odváděli sociální pojištění v procentech odpovídajících jejich reálným příjmům, zachránili by tím současnou důchodovou krizi. Ostatně nejsou jediní, kteří pracují jako OSVČ a možná i šidí na daních. Ale mnozí se mezi ně řadí.
