Článek
Elektrická vozidla však stále trpí mnohými neduhy, díky kterým je širší veřejnost stále odmítá. Zmínit stačí třeba omezený dojezd na nabití, dlouhé nabíjení, vysoká cena akumulátorů, které mají omezenou životnost, nebo riziko požáru lithiových akumulátorů.
I když se tato technologie stále zlepšuje, dojezd vozidel se prodlužuje a nabíjení je stále rychlejší, použitelnost akumulátorových vozidel se stále nemůže výhodám spalovacích motorů vyrovnat. Nutno také zmínit, že pro širší rozmach elektrických vozidel chybí potřebná infrastruktura. Pokud by ze dne na den všichni vyměnili svá auta se spalovacími motory za elektromobily, nestačil by současný výkon elektráren pro jejich nabíjení. Chybí i dostatečný počet nabíjecích stanic. Ve městech by se pravděpodobně musely vybudovat dobíjecí automaty přímo na ulicích a parkovištích. Majitelé domů by si sice mohli pořídit nabíječky do garáží nebo na zahradu, jenže pokud by večer jen třeba jen třetina majitelů automobilů spustila nabíjení, znamenalo by to jistý blackout.
Vybudování potřebné infrastruktury tedy musí znamenat nejen vybudování dostatku dobíjecích stanic, ale zejména navýšení kapacity elektráren a posílení elektrické sítě. To je jistě běh na dlouhou trať.
Někoho by tak mohlo napadnout, proč se konstruktéři automobilů nevrhli raději na automobily s vodíkovým pohonem? Vodík má přece na první pohled spoustu výhod. Snadno se získá elektrolýzou z obyčejné vody, je možné jej dlouhodobě skladovat nebo přepravovat v nádržích, je ekologický, protože při jeho spálení vznikne čistá voda. Navíc pokud by se automobil vybavil vodíkovým článkem, který při slučování vodíku s kyslíkem vyrábí elektřinu, vznikl by elektrický automobil oproštěný od všech nevýhod zdlouhavého dobíjení drahých lithiových akumulátorů s omezenou životností.
Bohužel tak jednoduché to ale není.
Účinnost kyslíko-vodíkového palivového článku se pohybuje okolo 40–60 %. To tedy znamená, že je využita přibližně polovina energie vodíku. Přestože tento typ článků byl využit již v roce 1969 pro napájení systémů elektrickou energií v kosmických lodích Apollo, které dopravily člověka na měsíc, za dlouhá desetiletí nebyl zaznamenán žádný výraznější pokrok v jejich navýšení účinnosti.
Druhým problémem je samotná výroba vodíku. Pro elektrolýzu by nebyl problém využít sluneční, větrnou nebo třeba geotermální energii, jenže opat narážíme na účinnost Při výrobě vodíku elektrolýzou se opět účinnost tohoto postupu pohybuje okolo 50 %, což znamená, že využije sotva polovina vynaložené elektrické energie. Další energie je pak třeba na jeho stlačení, případně ještě několikanásobně více energie na jeho zkapalnění. Když se připočtou další ztráty spojené s účinností elektromotoru atd, z elektrické energie vložené do výroby vodíku je využito přibližně 20 % pro pohon automobilu.
Dokud tedy v tomto oboru nenastane nějaký zásadní průlom, s automobily s vodíkovými články se na silnicích budeme setkávat jen v rámci experimentálního provozu.
