Článek
Dnes je však situace jiná. Balík do ruky si zásadně neobjednávám, protože mi ho budou doručovat zpravidla vždy v dopoledních hodinách, kdy jsem (světe div se) kupodivu v práci. Jednou jedinkrát jsem si balík nechal doručit domů, protože jsem měl dovolenou a věděl jsem, že budu celý týden doma. Pošťáky to evidentně zaskočilo. Když přijíždělo poštovní auto k našemu domu, seděl jsem vedle domu na terase a s řidičem navázal dokonce oční kontakt. Než jsem však obešel dům a dorazil k vratům, ve schránce jsem měl oznámení, že jsem nebyl zastižen, a balík si mám vyzvednout na poště. Před vraty byl jen zvířený prach a auto zmizelo v dáli.
Předpokládám, že pošťák nečekal, že by někoho zastihl, a lístek měl již předepsaný. Jen čas pokusu doručení byl na lístku naškrábaný podle barvy inkoustu a písma jinou propiskou. Možná balík ani neměl s sebou.
A tak mě nepřekvapilo, když jsem jednoho dne přišel z práce a ve schránce našel lístek, že se mi pošťák v 10 dopoledne snažil doručit doporučený dopis a kupodivu mě opět nezastihl. Za půl hodiny už jsem stál ve frontě na poště a ve vitríně si prohlížel zaprášené nesmysly, které se pošta snaží prodávat, aby si přilepšila. Ne, opravdu si nepůjdu na poštu koupit puzzle, knihu, dokonce ani los.
Když jsem konečně přišel na řadu, předložil jsem lístek a občanský průkaz. Paní za přepážkou si lístek vzala a začala se přehrabovat v ohromné krabici dopisů, které nebyli její kolegové schopni doručit. Po chvíli otráveně prohlásila: „Vy toho tady máte víc!“ a na přepážku pohodila asi 5 dopisů, z nichž byly 4 s modrým pruhem. Odtrhla z nich doručenky a požádala mě, abych je podepsal. Poněkud mě to udivilo, ale řekl jsem si, že mi asi nevhodili do schránky výzvy k vyzvednutí, a abych nezdržoval frontu za sebou, načmáral jsem 5× muří nohu, sbalil dopisy a upaloval domů.
Když jsem dorazil domů, rozbalil jsem první dopis. Stavební úřad mě v něm informoval, že se soused chystá dělat na vedlejším pozemku nějaké stavební úpravy a že mám právo se k tomu vyjádřit a případně se odvolat. Jelikož mám se sousedy dobré vztahy, dávno jsem věděl, co se chystá, a tak nebyl důvod, abych se tímto sdělením zabýval.
Když jsem však rozbalil druhý dopis, doslova mi ztuhla krev v žilách. Dočetl jsem se, že je na mě uvalena exekuce, která s dluhem a dalšími poplatky činí bezmála 800 000 korun. Udělalo se mi špatně. Postupně jsem otevíral další dopisy a vyděšeně četl o dalších exekucích a postupně jsem nasčítal dluh kolem 2 000 000 Kč. Nechápal jsem. V životě jsem si vzal jen dvě menší půjčky, které jsem řádně doplatil. V mládí mě sice 2× chytil revizor, když jsem jel načerno, ale i tohle je dávno vyřízené. Na zdravotním pojištění nedlužím, žádné pokuty jsem nikde nedostal a vše jsem vždy řádně zaplatil.
Hlavou mi táhla šílená představa. Mám hypotéku, kterou řádně platím, řádně platím za energie, ale exekuce mě o vše připraví. Musím přiznat, že mě na malou chvíli napadlo, jestli máme na půdě dost pevný trám, na který by šlo uvázat provaz. Naštěstí jsem ji rychle zahnal, z komory vytáhl láhev rumu, který má manželka na vánoční cukroví, a nalil si velkého panáka.
Nad ním jsem přemítal, jak manželce vysvětlím, že asi přijdeme o dům, který jsme si zvelebili k obrazu svému, jak se se mnou rozvede, půjde bydlet s dětmi k rodičům a já skončím někde pod mostem. Pořád jsem ale nechápal, kdy a kde bych mohl nabrat takové dluhy. Znovu jsem začal pročítat dopisy a hledal, komu vlastně dlužím. Názvy firem mi nic neříkaly a najednou…
Pořádně jsem si přečetl, kdo že to vlastně dluží. Jméno i příjmení sedělo, ale rodné číslo ne. A dokonce ani adresa nebyla moje. Postupně mi došlo, že dopisy patří nějakému mému jmenovci, a ze srdce mi spadl takový balvan, že to snad bylo i slyšet.
Za deset minut jsem byl zpět na poště a paní na přepážce jsem dopisy vracel. I když jsem měl chuť ji uškrtit, emoce jsem v sobě udusil a vysvětlil jí, že dopisy nepatří mně a že jsem díky ní zažil nejčernější hodinu svého života. Tak trochu jsem doufal v omluvu, ale místo ní jsem se dočkal jen výčitek: „Tak proč jste to otvíral, když to nebylo pro vás? Co jako s tím mám teď dělat!?“
Už jsem neměl sílu jakkoli se bránit. Jen jsem se otočil a odešel. Na odchodu jsem si ještě vyslechl její slova, která pronesla na můj účet ke své kolegyni. Opakovat je zde nebudu.
Zrovna dnes jsem byl na poště znova. Opět jsem si byl vyzvednout nedoručený dopis, ve kterém mi bylo sděleno, že na vedlejším pozemku se bude stavět. Obsluhovala mě sice jiná paní, ale i tak jsem si dával důkladný pozor, co vlastně přebírám a podepisuji. Paní byla příjemná, ochotná, ale v mých očích už reputaci České pošty nikdo nenapraví. A než bych si poštou nechal doručit balík, to si pro něj raději zajedu osobně přes celou republiku.
