Článek
Domluvit si schůzku bývalo závazné a zmeškat ji bylo naprosto nepředstavitelné. Když jsem se seznámil s dívkou a chtěl jsem se s ní opět sejít, v Praze jsme si domluvili schůzku „pod ocasem“ na konkrétní den a hodinu. Sejít se pod ocasem znamenalo sejít se na Václavském náměstí pod sochou svatého Václava.
Zmeškat takovou schůzku mnohdy znamenalo, že se spojení přetrhlo a dívku jsem už nikdy neviděl.
Pamatuji tu velkou slávu, když nám do domu konečně zapojili pevnou linku. Konečně jsem měl možnost telefonovat, rozdávat naše číslo svým známým a svým způsobem i domlouvat nebo odkládat různé schůzky.
S nástupem mobilních telefonů nastala velká změna. Všichni jsme byli k zastižení kdekoli a kdykoli. Pokud jsem se chtěl s někým sejít, nebylo zavazující domlouvat se na konkrétním termínu. Prostě jsme si vyměnili telefonní čísla a mohli jsme se domluvit kdykoli. Dnešní generace si ani neuvědomuje, kolik svobody nám mobilní telefony přinesly, i když vlastně uměly jen zprostředkovat hovor nebo poslat textovou zprávu.
Jenže jak vývoj postupuje, z telefonů se staly vlastně osobní počítače, ve kterých můžete ukládat fotografie, videa a spoustu dalších souborů. Na telefonu si přehrajete hudbu, film nebo si na něm přečtete třeba elektronickou knihu. A s tím má někdo problém. Tento problém ale vznikl už dávno.
V dobách, kdy se rozšířily počítače, tiskárny a třeba vypalovačky CD a DVD, se zrodila OSA. Tato organizace má za úkol chránit autorská práva. Je pochopitelné, že muzikant, který složí a nahraje písničku, má právo obdržet svou odměnu. Stejně tak i filmová společnost, spisovatel nebo kdokoli jiný. Pro umělce je to zdrojem příjmu, který jim po právu náleží. Jestliže někdo na internetu jejich dílo stáhne a kopíruje, umělce tím okrádá. To je celkem pochopitelné.
OSA si tak vzala za úkol nelegální okrádání umělců hájit. K tomu jí kupodivu velmi zvláštním způsobem pomohl náš stát. Jestliže si dnes jdete koupit cokoli, co umožní vytvořit kopii, v ceně je započítán poplatek OSA, který je pak rozdělen umělcům. Vztahuje se to na harddisky, vypalovací CD a DVD, tiskárny, flash disky, paměťové karty. Zkrátka na vše, na co se dá něco uložit.
Je to zákon založený na presumpci viny. Už při zakoupení se předpokládá, že si něco zkopírujete a nahrajete.
Pokud by se stejná pravidla aplikovala na všechno ostatní zboží, s velkou nadsázkou byste si mohli jít odsedět 10 let za vraždu při nákupu kuchyňského nože, protože je zde možnost, že s ním můžete někoho zavraždit.
Nyní přišla OSA s návrhem, že by se poplatky měly zavést i na moderní telefony, které umožňují záznam a přehrávání. Takže i když v telefonu nemáte uložen žádný film, hudbu ani jiné médium, měli bychom platit za to, že si můžeme nahrávat třeba videa a fotit snímky z dovolené. Umělci by z toho dostali přerozdělený podíl.
V dnešní době je to směšné. V době, kdy je možné využívat v telefonu streamovací služby a skoro nikdo hudbu ani videa do telefonu neukládá, bychom měli platit poplatky skupině sdružené v soukromé organizaci autorů? Proč mám platit poplatek za to, že si sám natočím video, které sestříhám a publikuji třeba na YouTube, nebo jej mám jen pro vlastní přehrávání?
Z poplatků OSA si ukousne každý umělec, který se registruje a zapojí do tohoto programu. Směšné na tom je, že zisk plyne i neschopnému umělci, kterého vlastně nikdo nesleduje. I když se pravděpodobně jedná o pár stokorun ročně, nevidím jediný důvod, proč bychom mu měli přispívat.
Je tu ještě jeden paradox: Jestliže někdo při nákupu prázdného média platí autorské poplatky, jak může být následně trestán za to, že něco okopíroval?
Máte na to jiný názor?
Zdroje:
https://www.svetandroida.cz/osa-poplatky-mobilni-telefony-cesko/
https://mobilenet.cz/clanky/zdrazi-v-cesku-telefony-kvuli-sdruzeni-osa-jeho-argumentum-neuverite-51626
