Článek
Ráno 30. června 1908 se nad sibiřskou tajgou odehrála událost, která dodnes zůstává zahalena rouškou tajemství. Obloha se rozčísla oslnivým zářivým svitem, ozvala se ohlušující rána a tlaková vlna porazila na 80 milionů stromů v oblasti o rozloze větší než 2000 km². Tento jev vešel do dějin jako tunguzský meteorit – i když o tom, zda skutečně šlo o meteorit, se dodnes vedou živé debaty.
Exploze byla natolik silná, že její otřesy byly zaznamenány seismickými stanicemi po celé Eurasii a tlakové vlny obletěly Zemi. Následující noci byly v Evropě a Asii pozorovány neobvykle jasné noční oblohy, což se přisuzuje rozptýlení prachových částic ve vysoké atmosféře. V noci prý byla vidět polární záře i v zemích, kde to není běžné. V některých městech prý bylo v noci takové světlo, že bylo možné číst noviny. Během dne se objevovala duha, ačkoli nepršelo.
První expedice a vědecký výzkum
První vědecká expedice dorazila na místo až v roce 1927 pod vedením ruského mineraloga Leonida Kulika. Navzdory rozsáhlému poškození lesa nebyl nalezen žádný kráter ani větší fragmenty meteoritu. Epicentrum výbuchu se dalo odhadnout jen podle směru popadaných stromů. V půdě však byly objeveny mikroskopické kuličky obsahující vysoké koncentrace niklu a iridia, což jsou prvky běžně se vyskytující v meteoritech.
Hlavní vědecké teorie
1. Vzdušný výbuch meteoritu
Nejvíce přijímanou teorií je, že šlo o vzdušný výbuch meteoritu nebo komety ve výšce 5–10 km nad zemí. Těleso o průměru 50–100 metrů vstoupilo do atmosféry rychlostí přes 20 km/s a explodovalo, aniž by dosáhlo povrchu. Energie výbuchu se odhaduje na 10–15 megatun TNT, což odpovídá tisícinásobku síly bomby svržené na Hirošimu.
2. Kometa
Někteří vědci, včetně britského meteorologa F. J. W. Whipplea, navrhli, že šlo o kometu složenou převážně z ledu a prachu, která se při vstupu do atmosféry zcela vypařila. Tato teorie by vysvětlovala absenci kráteru a přítomnost prachových částic ve vysoké atmosféře, které způsobily jasné efekty na noční obloze.
3. Výbuch zemního plynu
Astrofyzik Wolfgang Kundt navrhl, že výbuch mohl být způsoben náhlým uvolněním a vznícením velkého množství zemního plynu z hlubin Země. Tato hypotéza se opírá o chemické anomálie v půdě a vzorce poškození lesa.
Alternativní a kontroverzní teorie
1. Havárie mimozemské lodi
V roce 1946 publikoval sovětský spisovatel Alexandr Kazancev sci-fi příběh inspirovaný Tunguzskou událostí, ve kterém navrhl, že šlo o havárii jaderně poháněné mimozemské lodi. Tato myšlenka byla později převzata některými badateli, kteří tvrdili, že na místě našli fragmenty mimozemského zařízení.
2. Antihmota
V roce 1948 navrhl americký fyzik Lincoln La Paz teorii, že výbuch byl způsoben srážkou Země s tělesem z antihmoty. Při kontaktu s běžnou hmotou by došlo k anihilaci a uvolnění obrovského množství energie. Tato teorie však postrádá přímé důkazy a je většinou vědecké komunity odmítána .
Jurij Labvin a jeho kontroverzní tvrzení
Jurij Labvin, vedoucí nadace „Tunguský kosmický fenomén“, je známý svými kontroverzními názory na Tunguzskou událost. Tvrdil, že expedice vedené jeho týmem objevily fragmenty mimozemského zařízení, včetně kostek z černého materiálu a křemenných desek s neznámými symboly. Podle něj šlo o oběť mimozemské lodi, která se srazila s meteorem, aby ochránila Zemi.
Jenže Labvin názor později změnil
Labvin později změnil názor a vysvětlil, že vzorky hornin nalezené západně od epicentra mají mimozemský původ, ale pravděpodobně se jedná o zbytky vybuchlé komety. Ta se udajně měla díky tření v atmosféře a následné vysoké teplotě rozpadnout. Lehké prvky jako zmrzlé plyny expolodovaly a těžší prvky, zejména křemík, se v natavené podobě rozlétly po okolí ve směru pohybu komety.
Výpravy údajně tyto natavené fragmenty hornin nalezly rozptýlené ne velké pološe západně od epicentra výbuchu pod kořeny stromů. Své tvrzení podlkádá hned dvěma důkazy:
- Nalezené vzorky mají stejné složení, původ není pozemský a zároveň jejich složení je napprosto odlišné od složení okolních hornin.
- Stromy, pod jejichž kořeny se zbytky komety nalezly, vykazují poškození výbuchem a požárem a pomocí letokruhů lze snadno prokázat, že k poškození došlo přesně v roce dopadu.
Zásadní problém spočívá v tom, že Labvinovi už odborná společnost nevěří. V minulosti se evidentně rád přikláněl k různým teoriím a neváhal je podkládat tvrzeními, které nemohl dokázat. Proto ani jeho poslední teorie nebyla nikdy nezávisle ověřena a je většinou vědecké komunity považována za spekulativní. Pokud konečně říká pravdu, nikdo z vědců s ním nechce být spojován a ověření proto nebude jednoduché.
Tunguzská událost zůstává jedním z největších záhad přírodních katastrof 20. století. Přestože většina vědců se přiklání k teorii vzdušného výbuchu meteoritu nebo komety, absence kráteru a některé anomálie na místě výbuchu dávají prostor pro alternativní teorie. Kontroverzní tvrzení tvrzení badatelů jako je zmiňovaný Jurij Labvin přispívají k pokračujícím debatám a zájmu o tuto událost.
Ať už byla příčina jakákoli, Tunguzská událost slouží jako připomínka potenciální hrozby z vesmíru a potřeby dalšího výzkumu a monitorování nebeských těles, která mohou ovlivnit život na Zemi.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tunguska_event
https://phys.org/news/2004-08-tunguska-event-sensational-theory.html
https://www.wired.com/2010/06/0630tunguska-siberian-meterorite
https://www.ufodigest.com/article/ufos-from-russia-with-love
https://meteorshowersonline.com/astronomical-objects/meteorites/77-hypotheses-about-the-tunguska-meteorite.html
https://www.grisda.org/origins-09082
