Článek
Musím se přiznat, že když sleduji současný vývoj celosvětové ekonomiky, čas od času mi proběhnou hlavou i různé konspirační teorie. Nechce se mi totiž věřit, že by politici byli skutečně tak hloupí, aby nedokázali odhadnout dopad některých svých rozhodnut a tak si občas říkám, že za tím musí být i něco jiného, než obyčejné lobby.
Ale zkusme si vše rozebrat zdravým selským rozumem a opravte mě prosím, pokud se pletu.
Představte si dva sousedy. Říkejme jim třeba Jaroslav a Hans. Hans pěstuje na zahradě zeleninu, kterou prodává ve svém krámku. Jaroslav také rád zahradničí a tak se s Hansem dohodne, že mu bude zeleninu dodávat, aby si přivydělal a přebytky nepřišly nazmar. Pár let to funguje a oba z toho mají zisk. Jenže Hans se náhle rozhodne, že polovinu záhonů zruší. Krámek má pak poloprázdný a nemá co prodávat. Tak mu Jaroslav začne prodávat nejen přebytky, ale vše co vypěstuje. Sám si k Hansovi pak chodí svou vlastní zeleninu kupovat za dvojnásobnou cenu, než za jakou mu ji prodal.
Nedává vám to smysl?
Na všechny bez výjimky dopadá asi nejvíce zdražování elektřiny. Německo se rozhodlo po havárii jaderné elektrárny Fukušima ukončit využívání jaderné energie. Namísto aby se odborníci zaměřili na zvýšení bezpečnějšího provozu, jaderné elektrárny v Německu se zkrátka odstavily. To mělo samozřejmě nepříznivý dopad na cenu elektrické energie v celé Evropě. Německo svou pozornost přesměrovalo na větrné a solární elektrárny. Jenže větru a dešti poručit neumíme a tak když zrovna nefouká vítr nebo nesvítí slunce, je Německo odkázáno na elektřinu z okolních států. V pořádku, je to rozhodnutí tamních ústavních činitelů. V pořádku už ale není, že elektřinu, kterou jim dodáme následně kupujeme zpět podstatně dražší. V pořádku by bylo, pokud bychom jim dodávali pouze přebytky a pak i klidně za cenu, kterou určuje burza, když to tak chtějí.
Toto výrazné zdražení elektřiny nedopadá na koncové spotřebitele jen ve vyúčtování od dodavatele elektřiny, odrazí se samozřejmě prakticky do cen veškerého zboží i služeb. Výrobcům, dodavatelům i prodejcům stoupnou náklady, které zcela logicky promítnou do ceny zboží. Kupní síla zákazníka je tedy nižší, bude nakupovat méně, klesnou tržby, na což mnozí výrobci a prodejci mohou reagovat dalším zdražením, aby si udrželi zisk.
Stejné to pak může být i s cenou elektřiny. Lidé přestanou elektřinou plýtvat, podstatně omezí spotřebu a výrobcům i dodavatelům razantně klesnou jejich miliardové zisky. Naštěstí ale mají jednu jistotu, jak koncového odběratele obrat bez ohledu na to, kolik energie spotřebuje. Stačí navýšit distribuční poplatky. Zisk mají jistý bez ohledu na to, jestli zákazník svítí svíčkou nebo žárovkou. Stačí, že má zákazník elektroměr.
Jaký z toho mám pocit?
V době, kdy národ chudne se pak vláda rozhodne udělat další kroky, které mají situaci zachránit. Namísto aby podpořila nastartování ekonomiky, zvýší se daňové zatížení, aby se naplnila státní pokladna. To však může mít v dlouhodobém horizontu zcela opačný dopad, než by vláda očekávala.
Energetické i daňové zatížení nejprve postihne menší podniky, které začnou postupně krachovat. Nejsou totiž schopny konkurovat dotovaným cenám zboží ze zahraničí. Následně zemi začnou opouštět i zahraniční investoři, pro které se náš trh stává nezajímavým. Provoz mohou omezit nebo ukončit i některé větší podniky. Do státní kasy tedy i po zvýšení daní přiteče podstatně méně, než se očekávalo.
Doufám tedy jen, že se ve svém neodborném odhadu učiněném selským rozumem mýlím. V opačném případě nás čekají hodě špatné časy.
