Článek
Pověst o Bruncvíkovi by měl znát každý Čech. I když není založena na skutečných událostech, poměrně snadno se dají najít prameny, ze kterých tato pověst čerpala. Dokonce je více pravděpodobné, že i samotný Bruncvík měl za předlohu skutečnou historickou osobu.
Pověst praví, že se Bruncvík vydal na cesty, protože se rozhodl do erbovního znamení získat více, než byla orlice, kterou získal jeho otec. Na svých dlouhých cestách musel bojovat s mnoha nestvůrami. Jednou narazil na lva bojujícího s drakem. Přidal se na stranu lva, pomohl mu a lev se Bruncvíkovi odměnil svou věrností. Tak Bruncvík získal lva do svého erbu.
V jiné části pověsti získal Bruncvík meč. Tento starobylý meč našel na kamenném stole ve sklepeních v hradu krále Olibria. Meč měl moc na požádání srazit hlavy všem nepřátelům a svého majitele tak činil neporazitelným.
Po Bruncvíkově smrti měl být meč dle jeho přání tajně zazděn do pilíře Karlova mostu. Podle jiné legendy jej však měl Přemysl Otakar II. hodit do Vltavy.
V obou případech se však meč znovu objeví, až bude Čechům nejhůř. V případě zazděného meče se tak stane, až Václav společně s blanickými rytíři vyrazí Čechům na pomoc. Jeho kůň na mostě klopýtne a odkryje meč. Podle druhé legendy jej z Vltavy vynese štika a ten, kdo se jej chopí, stane se právoplatným králem, který povede národ do vítězného boje.
Možná vás nyní napadne nápadná podoba legendy o bájném meči Excalibur s Bruncvíkovým mečem. A opravdu tato podoba není pouze náhodná.
Kolem roku 1180 napsal Chrétien de Troyes příběh o Yvainovi. Jedná se o volné zpracování romance na artušovksou legendu s názvem „Yvain, rytíř lva“. Tento příběh se stal populární v mnoha zemích, především v Německu, Dánsku, Holandsku a Švédsku. V upravených verzích se pak dostal i do Česka, Maďarska a Ruska. Postupně byl dále upravován a v Čechách byl navíc doplněn o volně převzaté příběhy o Sindibádovi a Odysseovi.
Kdo byl vlastně skutečný Bruncvík?
Nejpravděpodobnější předlohou byl Jindřich Lev z Brunšviku (německy Braunschweig). Podle legendy to byl právě tento vévoda, který cestou do Jeruzaléma narazil na lva bojujícího s drakem a když se přidal na stranu lva a pomohl mu, lev se mu odměnil svou věrností. Na nádvoří hradu v dolnosaském Brunšviku stojí dodnes bronzová socha lva, kterou vévoda Jindřich Lev nechal v roce 1166 vyhotovit.
Socha lva v dolnosaském Brunšviku
Pokud to vše shrneme, jedna z nejznámějších českých pověstí má předlohu v artušovských legendách a hlavním hrdinou byl vlastně Němec. Je samozřejmé, že se mnozí nehodlali smířit s tím, že Bruncvík nebyl naším hrdinou. Proto se někdy můžeme setkat s názorem, že Bruncvík je zkomoleninou jména Přemysl, německy Prunzel.
Jak by asi řekl Jára Cimrman: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se tím dá dělat…“ Nechám proto na vás, zda přijmete za předlohu bájného Bruncvíka jméno Přemysl (Prunzel), nebo Jindřich Lev z Brunšviku.
Ani samotná Bruncvíkova socha na Karlově mostě vlastně není nikterak stará. Tuto sochu vytvořil v roce 1880 sochař Ludvík Šimek. Zajímavostí také je, že když v roce 1890 strhla povodeň část Karlova mostu, byl při opravách nedaleko Bruncvíkovy sochy opravdu nalezen zazděný rezavý meč. O jeho původu se však opět může pouze spekulovat.
Zdroje: A. Jirásek - Staré pověsti české, A. Česal - Záhady staré Prahy, Náš region, Wikipedia.org
