Článek
Každý národ má své legendy. Ty české se nejčastěji rodí z nedorozumění.
Dnes, 27. října, si připomínáme den, kdy Rakousko-Uhersko přijalo podmínky prezidenta Wilsona – a tím chtělo otevřít jednání o míru.
Praha to ale pochopila jinak: jako kapitulaci.
Jako konec války, konec monarchie, konec dějin starého světa.
Jenže to nebyl konec. Byl to omyl.
Mír, který se proměnil v revoluci
Ministr zahraničí hrabě Gyula Andrássy 27. října 1918 odeslal Wilsonovi nótu, v níž vláda habsburské monarchie přijímá všechny podmínky amerického prezidenta, včetně práva národů na sebeurčení.
Mělo to být gesto diplomacie – začátek příměří.
Jenže v ulicích Prahy to lidé četli jako zrušení říše.
Následující den se improvizovaně vyhlašuje Československo.
Armáda má rozkaz zasáhnout, císař Karel I. ale zakazuje použití zbraní.
Rozpad monarchie, která držela pohromadě střední Evropu po staletí,
tak proběhne bez jediného výstřelu – a bez jediného plánu, co bude dál.
Palackého varování
České politické elity přitom znaly slova Františka Palackého.
Už o půl století dříve napsal, že podunajské národy musí zůstat pohromadě,
jinak se stanou kořistí Německa nebo Ruska.
Po roce 1918 se to naplnilo do posledního písmene.
Jednou v Mnichově, podruhé v srpnu 1968.
Palacký nebyl loajalista.
Byl realista. Chápal, že civilizace stojí na rámci, ne na vášni.
Bez rámce se vášně mění v ideologie – a ideologie v trosky.
Když národy oslavují nedorozumění
Winston Churchill to shrnul bez obalu:
„There is not one of these peoples or provinces that constituted the Empire of the Hapsburgs to whom gaining their independence has not brought the tortures which ancient poets and theologians had reserved for the damned.“
(Žádnému z národů, které tvořily habsburskou říši, nepřinesla samostatnost nic než muka a strasti, jaké dávní básníci vyhradili zatraceným.)
Je to citát, který se v českých školách nepíše na tabuli,
protože by rušil rytmus hymny.
A přitom vystihuje stoletou zkušenost střední Evropy přesně:
všichni jsme chtěli svobodu, a všichni jsme skončili s okupanty.
Z mýtu republika, z republiky trauma
Naši dějepisci z mýtu 28. října udělali svatyni.
Jenže republika se nezrodila hrdinským povstáním, ale chybou ve výkladu diplomatické nóty.
A místo konsolidace přišlo rozštěpení:
odstranění aristokracie, rozchod s Římem, pohrdání Němci,
a nakonec i střelba do vlastních dělníků.
Všechno ve jménu pokroku, který se nakonec zhroutil s první krizí.
Masaryk nebyl zloduch, ale intelektuál, který věřil víc myšlence než dějinám.
Pekař to viděl ostře:
„Dějiny nelze napravit vůlí, jen pochopit rozumem.“
Palacký a dnešek
„Kdyby nebylo Rakouska, musili bychom si je vytvořiti,“
řekl Palacký kdysi.
Nešlo o nostalgii, ale o princip.
Evropa potřebuje rámec, jinak se rozpadá.
Rakousko-Uhersko byl první pokus.
Evropská unie je druhý.
Kdo si myslí, že může stát mezi Berlínem a Moskvou sám,
ten nikdy nepochopil, proč máme dějiny plné ruin a příměří.
Závěr
- října 1918 napsal hrabě Andrássy nótu, která měla přinést mír.
Byla pochopena jako osvobození.
Z jednoho dokumentu se stal mýtus, z mýtu stát,
a z euforie stoletá oslava něčeho, čemu jsme od počátku špatně rozuměli.
Možná bychom si dnes místo ohňostroje mohli položit jedinou otázku:
co by asi řekl Palacký, kdyby viděl, že i po sto letech pořád slavíme omyl?
Edukační box: Co se vlastně stalo 27. října 1918
➡ Andrássyho nóta
Byla odpovědí Rakousko-Uherska na nótu amerického prezidenta Wilsona.
Rakouská vláda v ní přijala Wilsonových 14 bodů, včetně práva národů na sebeurčení, a nabídla okamžité příměří.
➡ Wilsonovy podmínky
Zásady, na nichž měl být uzavřen mír po první světové válce – spravedlivé vyrovnání, rovnost států, právo národů rozhodovat o sobě.
➡ Reakce v Praze
Nóta byla chybně pochopena jako oznámení kapitulace monarchie.
27.–28. října 1918 se spontánně vyhlašuje Československo.
➡ Postoj císaře Karla I.
Zakázal vojenský zásah proti manifestacím.
Rozhodnutí z lidského hlediska pochopitelné – z politického fatální.
➡ Důsledky
Rozpad monarchie znamenal i rozpad mocenské rovnováhy ve střední Evropě.
Palackého varování o „mezistupni mezi Německem a Ruskem“ se naplnilo během jediného století hned dvakrát.
Co pro vás 28. říjen znamená?
Ne jako školní definici, ale doopravdy.
Z přemýšlení, ne z tradice.
Napište do diskuse, zajímá mě to upřímně — každý z nás to nese trochu jinak.
Díky, že jste dočetli až sem.
To je dneska možná větší hodnota než vlajka na stožáru.
-pT
