Článek
🌤️ Město, které se probouzí pomalu
Byl to den, jaký by si vymyslel básník, kdyby uměl plavat.
Slunce se na nás usmívalo silou, která mu ještě z léta zbyla,
a vítr čeřil hladinu rybníku Kníže,
jako by se chtěl pochlubit, že i on má talent na vlny.
Listy poletovaly nad vodou, chvíli chtěly odejít,
a pak si to rozmyslely — stejně jako většina z nás,
když se díváme na tu studenou plochu a říkáme si:
„Je to jen voda.“
No jo, jen voda… a všechno v ní.
Na břehu stáli lidi, co se nebojí ticha.
Ne hrdinové, spíš normální blázni s čepicí a úsměvem.
Každý z nás ví, že až voda zavolá,
nebude cesty zpátky.
Jen pár temp, pár výdechů —
a člověk se promění v to, čím opravdu je:
v rytmus, v dech, v pokoru a trochu v šílenství.
🧊 Start, který začíná tichem
Místní hasiči hlídají hladinu.
Člun se jemně pohupuje, jako by si s námi taky dýchal.
Organizátoři se smějí, ale oči mají jako radar –
všechno vidí.
V dálce šplouchne voda — tichý signál, že už není kam couvat.
Startovní branka svítí žlutě,
zvedneš hlavu, nadechneš se… a svět se zúží.
Na dech, tep a vodu.
Voda tě obejme — ne ledově, spíš upřímně.
Žádný small talk, žádné kompromisy.
Jen pravda.
🏁 Mezi prvním a posledním tahem
Závodní délky podle kombinace okruhů:
• 🏆 1000 m – 2 × 500 m
• 💪 750 m – 1 × 250 m + 1 × 500 m
• 🏊♂️ 500 m – 1 × 500 m
• 🐧 250 m – 1 × 250 m
• 💦 100 m – pro každého, kdo chce vědět, jak chutná podzim
Start i cíl byly u mola.
Vyráželo se vlevo, kolem bójí,
a pak už jen hlava dolů a srdce ven.
Mezi prvním a posledním tahem se odehraje celý svět.
Čas se rozpustí, myšlenky zmizí,
a zůstane jen ten starý známý dialog s vodou.
Ona tě učí pokoře.
Ty jí dáváš důvod, proč se zvednout.
Dotkneš se cílové branky a víš, že jsi doma.
Ne v Praze, ne v Jičíně — v sobě.
☕ Po závodě
Na břehu čaj, gulášek a smích.
Diplomy se rozdávají, lidi si potřásají rukou a smějou se.
Všichni ví, že tady nejde o papír, ale o pocit, že jsme to dali.
Mokré čepičky se suší na zábradlí,
a všichni se tváří, že to byla pohoda.
Ale v očích je vidět – každý si to svoje odplaval.
Rybník Kníže mlčí, dívá se,
a kdyby uměl mluvit, řekl by:
„Dobře jste to dali, lidi. Klidně přijďte zas.“
💙 Epilog
Až zima přijde a zeptá se:
„Kdo byl letos v Jičíně?“
voda se pousměje a odpoví za nás.
Tichým šumem, který znají jen ti,
co do ní vstoupili s respektem a bez výmluv.
A možná, až jednou nebude svět potřebovat hrdiny,
zůstanou jen ti, co se uměli ponořit.
Díky, že jste dočetli až sem.
Možná jste nikdy nestáli na startu s vodou pod deseti stupni,
a možná právě proto víte, že některé věci se měří jinak než časem.
V dechu, v tichu, v lidech kolem.
Jičín byl pro mě víc než závod – byl to den, kdy všechno dávalo smysl:
voda, přátelství, čaj po doplavání i to, že se člověk zasměje sám sobě.
💭
Jak to máte vy?
Co pro vás znamená chlad, odvaha nebo klid?
Napište dolů do komentářů —
rád si přečtu, jak to cítíte vy, když voda mluví místo slov.
