Kecy a politika na Farmě Bláto: Metuzalém, Topolánek a kančí guláš

Na Farmě Bláto jsem nikdy předtím nebyl. Kraj kolem Uhlířských Janovic trochu znám a z Kralup nad Vltavou to není zase tak daleko. Když jsem zjistil, že je ještě dostupná vstupenka na open-air vystoupení podcastu Kecy a politika, otevřel jsem Google a začal pátrat, kam vlastně pojedu.

Zaujala mě historie statku i to, co tam dnes rodinná farma dělá. Rodinné farmy mám rád, takže rozhodování netrvalo dlouho. Vstupenka koupená, jedu.

Podle historie zveřejněné Farmou Bláto sahají kořeny zdejšího statku do 19. století. Ve 20. letech minulého století jej vlastnil Ervín Mandelík z kolínské židovské rodiny Mandelíků a hospodářství tehdy obhospodařovalo přes 500 hektarů půdy. Po nacistické okupaci byla v roce 1939 na majetek rodiny uvalena nucená správa, socialistické zemědělství později přineslo velkokapacitní kravín a vepřín. V roce 2012 zdevastovaný statek převzala rodina výtvarníka Pavla Šicha a začala jej postupně obnovovat.

Dnes tu vedle hospodaření fungují sýrárna, koloniál a bistro Maštal. V areálu se pořádají také kulturní akce a v sobotu 5. září 2026 se zde od 19 hodin konalo živé vystoupení Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose.

Jak je mým zvykem, přijíždím raději s předstihem. Parkovací louka je zatím skoro prázdná a od auta je to do areálu sotva pár minut. U vstupu proběhne odbavení bez fronty a já mám čas si místo v klidu projít.

Nejdřív mířím k letnímu kinu.

Žádný obrovský areál ani naleštěný kulturní stánek. Malé pódium, lavičky, židle a vedle stan se stoly. Skromné, ale útulné místo, které do prostředí statku přirozeně zapadá.

Pak mě to táhne do bistra Maštal. Objednává se u výčepu a jídlo následně přinese obsluha ke stolu.

Začínám dýňovou polévkou.

Hned první sousto mě překvapí. Hutná, výrazná, chuťově vyvážená. Dýňových polévek jsem jedl dost, ale tahle se bez problémů řadí mezi ty nejlepší.

Po ní přichází kančí guláš.

Na talíři jsou dvě bramborové placky, dva bramboráčky a knedlík posypaný strouhaným perníkem. Zní to možná trochu divoce, ale funguje to. Kančí maso je tak měkké, že se pod vidličkou prakticky rozpadá, omáčka výrazná a perník ke zvěřině překvapivě dobře zapadá.

Ten guláš mě málem vyzul z bot.

Po jídle vycházím na selský dvůr a najednou si uvědomím něco, co ve městě člověk skoro nevnímá.

Ticho.

Pro mě, člověka z pražské Hrabalovy Libně, je ten kontrast výrazný. Sedám si na chvíli na kamennou dlažbu a jen poslouchám.

Žádná auta, žádný městský hluk, žádný spěch. Kolem mě jen hospodářské budovy a klid.

Právě v takové chvíli mi dochází, že cesta na Kecy a politiku se nenápadně změnila i v návštěvu místa, kam bych se klidně vrátil bez jakéhokoli politického programu.

Ještě se zastavuji v místním koloniálu. Když už se mi líbí, co rodinná farma dělá, dává mi smysl podpořit ji i nákupem několika výrobků.

Pak už ale mířím zpátky k letnímu kinu.

Zabírám místo ve druhé řadě.

Za chvíli přicházejí Bohumil Pečinka a Petros Michopulos. Z předchozích akcí se známe, takže je jdu pozdravit. Pečinka při krátkém rozhovoru zmíní můj článek o jejich dřívějším vystoupení v Lulči a pochválí ho.

Hlediště se mezitím zaplňuje. Chvíli po sedmé přicházejí oba na scénu.

Kdo jejich podcast zná, tuší, že večer nebude připomínat uhlazenou televizní debatu.

A také nepřipomíná.

Hned v úvodu Michopulos vypráví o svých zkušenostech s přestupkovými řízeními. Do toho chvíli zlobí mikrofon a technická komplikace se okamžitě mění v další zdroj vtipů.

Pak už přichází hlavní politická část.

Pečinka otevírá téma, které označuje jako „Babiš 2.0“. Porovnává současné vládnutí Andreje Babiše s obdobím let 2017 až 2021 a tvrdí, že dnes sledujeme kvalitativně jiný způsob výkonu moci.

Velkou část své argumentace staví na legislativním procesu. Kritizuje zrychlené projednávání některých zákonů, využívání poslaneckých návrhů i podle něj omezený prostor pro standardní připomínkové řízení.

Michopulos jeho výklad doplňuje vlastním stylem – ostřejšími soudy, nadsázkou a přirovnáními.

Podcast Kecy a politika není neutrální politologickou přednáškou a ani se tak netváří. Posluchač dostává názory obou protagonistů, jejich interpretace událostí a často velmi ostré hodnocení jednotlivých politiků.

Během večera se tak probírá fungování vlády, opozice, zahraniční politika, média i Ústavní soud.

Jenže vážná debata na Blátě dlouho vážná nevydrží.

Při jedné z odboček se řeč stočí k dlouhověkosti a následně ke Starému zákonu.

Michopulos začne přemýšlet, zda oním biblickým rekordmanem nebyl Metuzalém. Protože si není úplně jistý, obrátí se na publikum.

Pečinka připomene, že mezi návštěvníky sedí pan farář.

Na okamžik je z politického podcastu biblická poradna. Metuzalém je potvrzen a může se pokračovat.

Je to zdánlivá drobnost, ale dobře vystihuje atmosféru živého vystoupení. Publikum není pouze kulisa. Oba protagonisté s lidmi komunikují a z vážné politiky mohou během několika vteřin odbočit úplně jinam.

Přibližně po hodině dostává prostor publikum.

Z osvětleného pódia do hlediště skoro není vidět, a tak se Michopulos pustí do hledání správného vypínače a snaží se na diváky otočit reflektor. Na chvíli se politická debata mění v malou elektrikářskou grotesku.

Pak už přicházejí otázky.

Mluví se o budoucnosti hnutí ANO bez Andreje Babiše. Tady se oba protagonisté úplně neshodnou. Michopulos očekává spíše pomalejší úpadek během několika volebních období, Pečinka naopak připouští rychlejší rozpad centrální struktury.

Probírá se také budoucnost opozice a možné nové politické osobnosti.

Zajímavá je otázka, proč Babiš dokáže svá politická sdělení předávat veřejnosti účinněji než řada jeho soupeřů.

Michopulos odmítá vysvětlení, že jde pouze o politický marketing. Zdůrazňuje především schopnost stejné sdělení opakovat znovu a znovu. Lidé podle něj nesledují politiku celý den. Mají práci, rodiny a své starosti. Politik, který něco řekne jednou a očekává, že to slyšeli všichni, podle něj jednoduše neuspěje.

S pokračující debatou přicházejí další jména a další odbočky. Miroslav Sládek, Petr Cibulka a jeho psychotronické kyvadélko, prezidentská volba i otázka nových tváří české politiky.

Ke konci diskuse se Pečinka při debatě o možných politických osobnostech rozhlédne po hledišti a upozorní, že jednoho člověka s politickým potenciálem vidí přímo mezi návštěvníky.

„Mirku, řekněte něco,“ obrátí se do publika.

Mezi diváky totiž sedí bývalý premiér Mirek Topolánek.

Na Pečinkovu výzvu krátce reaguje ze svého místa. Samotný pořad pochválí s tím, že jej sleduje, a přidá krátkou výzvu mladým lidem: pokud chtějí politiku měnit, měli by se do ní více zapojovat osobně a nezůstávat pouze u jejího sledování a komentování.

Ještě před chvílí se kvůli Metuzalémovi hledal mezi diváky farář, teď z hlediště promluvil někdejší předseda vlády.

Právě takové okamžiky dělají živé Kecy a politiku tím, čím jsou.

Když už se zdá, že česká politika byla probrána ze všech stran, dostává se večer ke stárnutí společnosti.

Michopulos vzpomíná na Japonsko. Vypráví o velmi starých lidech pracujících v obchodech, o osmdesátiletém taxikáři i o prodejně, která podle něj vzhledem připomínala Apple Store, jen místo elektroniky nabízela luxusní vycházkové hole.

Na těchto drobných pozorováních ukazuje, jak může stárnoucí populace postupně měnit obchod, pracovní trh i politiku.

Od japonských seniorů se nakonec debata dostane k rodinám, dětem, vztahům a výchově.

Typické Kecy a politika.

Začnete u legislativního procesu a o dvě hodiny později řešíte japonské hole pro seniory a rodičovství.

Původně jsem si jednoduše koupil ještě dostupnou vstupenku a vyrazil na místo, kde jsem nikdy nebyl.

Nakonec jsem poznal zajímavou rodinnou farmu, ochutnal výborné jídlo, chvíli seděl v tichu selského dvora a večer sledoval politickou debatu, do které se nečekaně připletli farář, Metuzalém i bývalý premiér.

Někdy se zkrátka vyplatí vyrazit někam jen proto, že vás to zaujalo.

Úplnou tečku za více než dvouhodinovým večerem obstaral Michopulos:

„Mějte se hezky a nepropadejte žádné naději.“

Děkuji Bohumilu Pečinkovi a Petrosovi Michopulosovi za večer plný politiky, humoru a improvizace, Farmě Bláto za příjemné prostředí a vám, čtenářům, že jste došli až sem.

Navštívili jste někdy živé vystoupení podcastu Kecy a politika nebo podobnou politickou debatu mimo klasický sál či studio? Podělte se o svou zkušenost nebo názor v diskusi pod článkem.