Kecy & politika v Řeži, ironie, ostrá debata a letní pohoda

Už při příjezdu do Řeže bylo znát, že letošní open air Kecy & politika v Polepšovně ducha přitáhl mimořádnou pozornost.

A ještě než došlo na politiku, zaslouží si pochvalu organizátoři. Při příjezdu pomáhaly orientační šipky a na parkovišti byli pořadatelé, kteří auta směrovali a pomáhali s parkováním. Možná detail, ale právě podobné drobnosti rozhodují o tom, jestli člověk přijede ve stresu, nebo už od prvních minut ví, že je o něj postaráno.

Oproti loňsku na mě návštěvnost působila snad trojnásobně. Židle se rychle plnily, lidé hledali místa i pod stromy, a ještě před začátkem programu byla z publika cítit skutečná natěšenost.

Atmosféra podobné akce nezačíná ve chvíli, kdy se zapnou mikrofony. Čas před vystoupením nabízí něco, co při poslechu podcastu ze sluchátek nezažijete – možnost krátce se potkat s lidmi, kteří za ním stojí.

Před začátkem jsem měl možnost pozdravit se s Petrosem Michopulosem a Bohumilem Pečinkou. O pár dní dříve mě navíc Bohumil Pečinka přátelsky pozval na další vystoupení Keců & politika na Panelce v Lulči. Čtvrteční návštěvu už mám potvrzenou.

Mezi návštěvníky byl také Jan Dobrovský, známý mimo jiné z podcastu Šídlo a Dobrovský. Jeho přítomnost ostatně zazněla i přímo během samotné debaty.

Bylo mi ctí se s Janem Dobrovským osobně potkat. Jeho práci dlouhodobě sleduji, a tak pro mě bylo tohle krátké setkání v Řeži opravdu milým momentem večera.

Jméno Andreje Babiše se večerem táhlo velmi výrazně.

Jedna z nejpovedenějších pasáží přišla při debatě o tom, jak může politik stojící v čele vlády zároveň vůči svým příznivcům vystupovat jako bojovník proti systému a „těm nahoře“. Michopulos to ironizoval představou, že Babiš může být vlastně premiérem i lídrem opozice současně.

Je to samozřejmě bonmot. Jenže pod ním se skrývá docela vážné politické téma: jak velkou roli dnes hraje skutečná odpovědnost za vládnutí a jak velkou příběh, který politik svým voličům vypráví.

Kdo je moc? Kdo je opozice? Kdo za co může? Právě takové momenty podle mě vysvětlují, proč Kecy fungují i mimo podcastové studio. Publikum se nejdřív směje a o pár sekund později už přemýšlí, jestli na té nadsázce není kus pravdy.

Do dění se postupně stále víc zapojovalo publikum. Jedna z otázek mířila na současnou opozici a na to, zda by se její jednotlivé strany neměly už nyní začít více spojovat.

Odpověď nebyla jednoduché „ano“. Pečinka zastával názor, že je na podobnou integraci ještě poměrně brzy a že jednotlivé strany potřebují budovat vlastní značku, udržovat mezi sebou použitelné vztahy a případné společné strategie řešit až blíže ke konkrétním volbám.

Michopulos debatu posunul k otázce voličů – zejména těch mladších a těch, kteří k volbám zatím příliš nechodí. Podle něj bude právě jejich oslovování pro budoucí úspěch opozice důležitější než pouhé přeskupování stranických špiček.

Tady humor na chvíli ustoupil. A právě tahle část byla podle mě důkazem, že živé Kecy nejsou jen dvouhodinovým stand-upem o české politice.

Dalším velkým tématem byl prezident Petr Pavel. Debata se dotkla snahy části politické scény vykreslovat prezidenta jako „lídra opozice“ a tím jej dostat z prezidentské role do běžného stranického konfliktu.

Pak se začalo spekulovat o příští prezidentské volbě. Padala jména Radka Vondráčka, Karla Havlíčka i Andreje Babiše a rozebíraly se rozdílné představy jednotlivých aktérů současné vládní koalice o tom, zda vůbec postavit společného kandidáta.

Tady byla chemie Michopulose s Pečinkou asi nejlépe vidět. Jeden nahodí větu, druhý přidá souvislost, první to přežene ještě o kus dál – a během několika minut před vámi vznikne téměř absurdní model budoucí prezidentské kampaně. Publikum se bavilo.

Ne celý večer byl ale lehký. Když se řeč dostala k Ukrajině, evropské bezpečnosti a české zahraniční politice, tón znatelně zvážněl.

Pečinka kritizoval to, co považuje za nedostatečně koordinovaný český přístup k některým evropským jednáním a k budoucí rekonstrukci Ukrajiny. Michopulos navázal tématem evropské spolupráce v protivzdušné a protiraketové obraně.

Tady považuji za důležité oddělit dvě věci. Na pódiu zaznívají komentáře, názory a interpretace. Kecy & politika nejsou zpravodajská agentura a ani se jí nesnaží být.

U politicky a ekonomicky závažných tvrzení proto podle mě platí jednoduché pravidlo: poslechnout si argument, ale pokud nás téma zajímá, následně si ho ověřit i z dalších zdrojů.

Jedna z nejvýraznějších otázek z publika mířila na energetiku, ČEZ a vztahy kolem Pavla Tykače a Andreje Babiše.

Petros Michopulos představil svoji velmi kritickou interpretaci připravovaných změn kolem ČEZ. Použil přitom termín „reprivatizace“, nikoli pouze zestátnění, a mluvil také o postavení státu a minoritních akcionářů.

Byla to jedna z nejostřejších pasáží večera. A právě zde je podle mě obzvlášť důležité zdůraznit, že jde o Michopulosův názor a jeho interpretaci situace, nikoli o závěr této reportáže.

Podobná debata může být výborným impulzem k tomu, aby člověk začal téma sledovat. Neměla by ale nahrazovat vlastní ověřování.

Možná největší rozdíl mezi poslechem podcastu a návštěvou živých Keců přichází ve chvíli, kdy dostane mikrofon publikum.

Po první části večera protagonisté přímo vyzvali návštěvníky k otázkám a názorům. A lidé se ptali. Na opozici, prezidenta, volby, energetiku, Andreje Babiše i budoucnost české politiky.

Některá otázka skončila rychlou odpovědí. Jiná spustila několikaminutovou diskusi. Občas se řeč rozběhla úplně jiným směrem.

A právě to je podle mě hlavní důvod, proč má smysl vidět tenhle formát naživo. Publikum není kulisa. Je třetím účastníkem večera.

Kecy & politika bych doporučil každému, kdo má rád otevřenou debatu, politický humor a dokáže snést i názor, se kterým bytostně nesouhlasí.

A zároveň malé varování. Pokud od veřejné debaty očekáváte pouze potvrzení vlastních názorů, vadí vám, když si někdo dělá legraci z „vašeho“ politika, nebo považujete odlišný názor automaticky za něco, co by se nemělo říkat, pak pro vás podobný večer nejspíš nebude.

Demokracie totiž není prostředí, ve kterém všichni říkají totéž. A svoboda slova podle mě neznamená právo nebýt konfrontován, kritizován nebo občas pořádně naštván tím, co říká někdo druhý.

Na pódiu zaznívají ostré názory, ironie i výroky, se kterými můžete souhlasit, nesouhlasit nebo nad nimi kroutit hlavou. Právě možnost vyslechnout je, polemizovat s nimi a přitom spolu zůstat v jednom hledišti je podle mě docela pěknou praktickou ukázkou svobodné společnosti.

Moje doporučení proto zní jednoduše: Přijďte s otevřenou hlavou. Nemusíte souhlasit. Stačí být ochotni poslouchat.

A jak tedy hodnotím Kecy & politika naživo?

Největší předností podle mě není to, že by člověk slyšel nějaké tajemství, které v podcastu nikdy nezazní. Je to atmosféra.

Vidíte bezprostřední reakce publika. Sledujete improvizaci. Vnímáte moment, kdy jeden z protagonistů druhého zaskočí. A také okamžiky, kdy vážná politická analýza během několika sekund skončí salvou smíchu.

Přitom celý večer působí překvapivě pohodově. Pokud Kecy & politika posloucháte pouze ze sluchátek, živé vystoupení stojí za vyzkoušení.

A jestli je neposloucháte vůbec, možná je právě některý z jejich open air večerů dobrým způsobem, jak zjistit, zda vám jejich styl sedne.

Já osobně po Řeži dlouho čekat nebudu. Díky přátelskému pozvání Bohumila Pečinky mířím už ve čtvrtek na Panelku v Lulči. Tak uvidíme, jestli se bude kecat stejně dobře i na Moravě.

A jedna malá osobní tečka

Pro mě měla letošní Řež přece jen ještě jednu symboliku. Právě po loňských Kecích & politika jsem napsal svůj první článek na Seznam Médium.

Po roce jsem se tedy vrátil tam, kde moje psaní vlastně začalo. Tentokrát ale nebylo nejzajímavější, co se za ten rok změnilo u mě.

Mnohem zajímavější bylo znovu vidět zaplněné hlediště, poslouchat dvě hodiny ostré politické debaty a zjistit, že lidé stále mají chuť přijít, poslouchat, ptát se, smát se – a někdy také nesouhlasit.

A to je podle mě docela dobrá zpráva.

Loňský článek: Kecy a politika v Řeži: Smích, co řeže do všech stran

Zdroj článku: vlastní účast autora na letním open air vystoupení Kecy & politika v Polepšovně ducha, Řež u Prahy, autorská reportáž a recenze večera.

Děkuji za přečtení a také organizátorům i protagonistům Keců & politika za příjemný letní večer plný humoru, názorů a otevřené debaty.

A co vy? Byli jste někdy na živém politickém podcastu nebo debatě? Vyhovuje vám politika podaná s nadhledem a humorem, nebo dáváte přednost klasickému rozhovoru? Napište svůj názor do diskuse.

Pokud vás moje články baví, budu rád za lajk a odběr profilu. Díky němu vám neuniknou další reportáže, komentáře a glosy.

–pT

Fotografie: Petr Tűrkott.