Bude líp. Říkají to tak často, až tomu člověk skoro přestane věřit

Stačí vhodit správný lístek do urny a všechno se začne obracet k lepšímu.

Alespoň podle plakátu.

Čím složitější je svět kolem nás, tím jednodušší bývají věty, které se ho pokoušejí vysvětlit. Velká písmena. Krátké sloveso. Úsměv. Vykřičník.

A příslib.

Volební slogan nemá mnoho času.

Řidič kolem něj projede během pár vteřin, cestující ho zahlédne z autobusu a kolemjdoucí mu věnuje jeden pohled. Proto musí být krátký, jednoduchý a snadno zapamatovatelný.

Právě v tom je jeho síla.

A také slabina.

Heslo typu „S námi bude líp“ zní příjemně, protože si pod slovem „líp“ může každý představit něco jiného.

Levnější energie. Vyšší výplatu. Dostupnější bydlení. Lepší silnice. Kratší čekání u lékaře. Nebo prostě klidnější život.

Jenže slogan obvykle neříká, komu bude lépe, kdy to nastane a hlavně jak se toho má dosáhnout.

To už jsou otázky, které se na billboard vejdou podstatně hůř.

Právě tento rozdíl dobře zachycuje politická karikatura.

Nahoře obrovský portrét a sebevědomé heslo.

Dole člověk se svými každodenními starostmi.

Reklama nabízí jednoduchý obraz budoucnosti. Skutečnost má ovšem nepříjemný zvyk být složitější.

Na plakát se nevejdou rozpočtové tabulky, kompromisy, ekonomické souvislosti ani poznámka, že výsledek může ovlivnit vývoj cen energií, zahraniční obchod, bezpečnostní situace nebo události, které dnes ještě nikdo nezná.

Na billboard se vejde hlavně naděje.

A vykřičník.

Slib má totiž jednu praktickou výhodu: nic neváží a na plakát se vejde snadno.

Politická reklama může v něčem připomínat katalog cestovní kanceláře.

Na fotografii vidíte prázdnou pláž, tyrkysové moře a palmy nakloněné přesně pod správným úhlem.

Po příjezdu zjistíte, že fotografie skutečně nelhala.

Jen se do záběru nevešlo staveniště vedle hotelu, rušná silnice za plotem a diskotéka pod balkonem.

Obrázek nebyl nepravdivý. Jen ukázal tu část reality, která vypadala nejlépe.

Podobný princip může využívat i politická reklama. Zdůrazní to, co se dobře prodává, a podstatně méně prostoru věnuje komplikacím, podmínkám a ceně navrhovaného řešení.

A právě proto stojí za to hledat ono malé „ale“, které se už na reklamní plochu nevešlo.

Tady přichází ke slovu humor.

Karikatura nepotřebuje stostránkovou analýzu. Stačí jí několik čar a jednoduchý kontrast.

Velké heslo nahoře.

Malý člověk dole.

Politické strany se střídají, tváře na plakátech mizí a barvy kampaní se mění. Myšlenka, že právě tentokrát bude budoucnost jednodušší, levnější a příjemnější, však zůstává překvapivě odolná.

Satira samozřejmě nesníží ceny energií, neopraví silnici ani nezaplatí státní dluh.

Umí ale něco jiného.

Připomenout nám, že reklama je pořád reklama — i když na ní není prací prášek, automobil nebo zájezd k moři, ale politik.

Až příště při cestě do práce uvidíte několikametrový portrét s příslibem lepších zítřků, nemusíte kvůli němu ani propadat nadšení, ani zoufalství.

Stačí si položit několik obyčejných otázek.

Co přesně se má zlepšit? Jak? Kolik to bude stát? Kdo to zaplatí? A co se stane, když plán nevyjde?

Odpovědi už se na billboard hledají špatně.

Proto má smysl přečíst si zářivé heslo, pousmát se a počkat na podrobnosti, které se na reklamní plochu nevešly.

Kufry zatím mohou zůstat ve skříni. Pro jistotu si ale zapamatujte, kam jste položili klíč.

A co vy?

Působí na vás ještě velká hesla a usměvavé tváře z billboardů, nebo už kolem nich procházíte bez povšimnutí? A podle čeho poznáte, že za jednoduchým sloganem stojí také promyšlený a uskutečnitelný plán?

Napište svůj názor do diskuse. Budu rád i za odlišné pohledy — pokud zůstaneme u věcné debaty, může být právě diskuse pod článkem zajímavější než samotný billboard.

Děkuji, že jste dočetli až sem.

Díky za inspiraci: Veselý politik – LiGi

-pT