Článek
Politika jako stand-up. A účet přijde až po představení
Nedělní Partie ukázala tři rytmy kampaně 2025:
- STAN zkouší drzé sebevědomí („do čela“),
- ODS hraje roli přísného rodiče („progresivní výstřelky brzdit“),
- ANO nechává dveře pootevřené všem („respekt voličům“),
a SPD si drží evergreen jménem „referendum na všechno“.
Mezitím schodek 280 miliard stojí v koutě jako účet za veselku. Nikdo ho nepopírá, každý mu ale v hlavě dopisuje vlastní legendu.
Pivo chutnalo, ale zůstaly modřiny
Obraz týdne: lídr STAN zve premiéra na pivo a hned po něm sází berlový merch. Sympatická drzost? Možná. Politická kompetence? Zatím neprokázána.
ODS naoko mávne rukou („nebudu se tím zabývat“), jenže o pár vět dál se tím zabývá. V překladu: koaliční napětí je skutečné – a sleduje ho celé ANO se stoickým klidem.
„Partneři si občas musí šťouchnout.“
Jistě. Ale když se trefí do kotníků vlastního běžce, vítěze z toho nebývá.
Premiérem z deseti procent?
STAN říká: lídr má mít ambici být premiérem. Správně. Jenže česká praxe je neúprosná: premiér bez tvrdé aritmetiky nevznikne. Tady to začíná a končí. Pokud STAN nechce být jen „pepř a sůl“ vládnutí, musí ukázat:
- kde vezme hlasy,
- kde vezme lidi,
- kde vezme data, aby „progresivní“ nebylo jen slovo pro další účet bez kalkulačky.
ODS mezitím nabízí roli brzdy. Brzdy jsou v autě důležité. Ale samy o sobě nevyhrají závod.
ANO v roli trpělivého akcionáře chaosu
Jednobarevná vláda ANO je marketingově čistý obraz. V realitě hrozí roztříštěná sněmovna s rekordním počtem subjektů. ANO proto opakuje svoje: nezavíráme dveře, respekt voličům.
Tohle je starý dobrý babišismus: nebýt první, kdo řekne „ne“ – a počkat, až se soupeř unaví vlastním vymezováním.
SPD: „dejte lidem referendum“. O čemkoli
Zní to hezky. Jenže národní hlasování není univerzální švýcarák. Bez jasných pravidel a pojistek se mění v megafon momentálních nálad. A ty mívají kratší životnost než předvolební billboard.
Rozpočet: tichý hlavní hrdina
Když politici říkají, že „daně zvyšovat nechceme“, ale rozsah státu ponecháme, matematika mívá vůči slibům krutý humor.
- ODS – rozumí schodku, ale nechce mluvit o příjmech.
- STAN – realisticky připouští debatu o příjmech vs. rozsah státu (správně, ale politicky nevděčně).
- SPD – šetřit na „státní správě“, bez čísel a mapy.
- ANO – strach o sociální služby a návrat k mantrám „národní peníze pro české občany“.
Pravda bez mašličky: pokud nepřekreslíme mandatorní výdaje a nepojmenujeme nové příjmy (ne jen „daně/ndaně“), budeme v roce 2026 řešit úplně stejný problém. Jen dražší.
Evropa: vzácná shoda na soukromí
Chat Control: dobrá zpráva – od STAN přes ODS po ANO panuje odmítání plošného šmírování. Tady si redakce může zapsat: přesah mimo bitevní linii.
Korespondenční volba: 27,5 tis. přihlášených není ohňostroj, ale je to nula plus. Bude růst s důvěrou a jednoduchostí procesu. Ideologii nechte doma – uživatelský zážitek rozhodne.
Kdo bude premiér?
Odpověď je nudná i pravdivá: aritmetika a chladná hlava. Jestli si někdo myslí, že to vyhraje na berle nebo nálepkou „woke“, prohrál dřív, než vyšel z HQ.
Co si z toho má odnést volič
- Hledejte čísla, ne hesla. Ptát se po konkrétních škrtech a příjmech je povinnost, ne šťourání.
- Berle nejsou program. Merch není strategie.
- Soukromí není hračka. Shoda proti plošnému šmírování je dobře – pohlídejte, aby vydržela i po volbách.
- Korespondenční volba = rozšíření práv. Úspěch určí jednoduchost a důvěra, ne ideologie.
Tvrdý dovětek -pT
„Česko se dnes nehádá o tom, kdo povede vládu – hádá se o to, kdo nám přinese účet. A jestli ho podepíše Fiala, Rakušan nebo Babiš, je fuk. Platit ho budeme všichni.“
Poděkování čtenářům
Díky, že jste dočetli až sem. Pokud se vám text líbil, dejte srdíčko či sledování – pomůže to, aby se dostal k více lidem.
A hlavně: napište slušně svůj názor do diskuse. Nesouhlas nevadí, bez diskuse se nikam neposuneme. Jen bez urážek – protože kdo má argumenty, ten sprostá slova nepotřebuje.
