Co ukazuje záznam nehody Filipa Turka

Nehoda poslance Filipa Turka a nemocničního převozového vozidla na pražské křižovatce Ječné a Sokolské ulice vyvolala otázky, zda řidiče Mercedesu zbavuje odpovědnosti zelený signál, jaké povinnosti měl řidič nemocničního vozu a co lze skutečně zjistit z kamerového záznamu.

Dostupné video, jeho obrazová a zvuková analýza, zákon o silničním provozu a relevantní soudní rozhodnutí ukazují, že největší a rozhodující podíl na vzniku nehody nese Filip Turek. Případné spoluzavinění řidiče nemocničního vozidla nelze bez znaleckého posudku zcela vyloučit, dostupné podklady však neukazují pochybení, které by bylo příčinně významnější než jednání řidiče Mercedesu.

Tento závěr není pravomocným rozhodnutím policie, správního orgánu ani soudu. Policie nadále vyhodnocuje kamerové záznamy, výpovědi a další důkazy.

Ke střetu došlo v pondělí 13. července 2026 krátce po poledni v centru Prahy. Filip Turek jel po Sokolské ulici a pokračoval přes křižovatku s Ječnou. Nemocniční vůz přijížděl z levé strany a převozové vozidlo po nárazu skončilo převrácené na střeše na tramvajových kolejích. Turek uvedl, že projížděl na zelený signál a nemocniční vůz mu vjel do cesty pod majáky.

Nemocniční vozidlo převáželo mezi nemocnicemi transfuzi krevních destiček určenou k urgentnímu podání pacientovi. Při nehodě byl biologický materiál poškozen a nemocnice musela okamžitě vyslat další automobil pro náhradní dávku trombocytových přípravků.

Řidič nemocničního vozu utrpěl vícečetná zranění včetně středně těžkého poranění hlavy a byl při vědomí převezen do traumacentra. Turek podstoupil dechovou zkoušku na alkohol s negativním výsledkem.

Analyzovaná kopie videa má délku přibližně 50 sekund, rozlišení 640 × 360 obrazových bodů a snímkovou frekvenci 25 snímků za sekundu. Zvuk je uložen stereofonně se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz. Tyto technické údaje byly zjištěny nástrojem FFprobe.

Video bylo rozděleno na jednotlivé snímky. Pro základní přehled byly vytvořeny orientační snímky po jedné sekundě. Úsek od 20. do 27,8 sekundy byl zpracován v rozestupech 0,2 sekundy. Období bezprostředně před střetem bylo následně rozděleno na snímky po 0,1 sekundy a nejužší oblast mezi 22,4 a 23,6 sekundy na snímky přibližně po 0,08 sekundy.

Pro přesnější kontrolu prvního kontaktu byly samostatně uloženy celé snímky v časech 23,32, 23,36, 23,40, 23,44, 23,48, 23,52 a 23,56 sekundy. Z levé části obrazu byly rovněž vytvořeny zvětšené výřezy.

První kontakt vozidel nastává přibližně kolem času 23,4 sekundy. Nemocniční vůz přijíždí do obrazu zleva a pokračuje přes prostor křižovatky. Mercedes přijíždí ze směru kolmého k jeho dráze.

Přední část nemocničního vozidla projede před Mercedesem. V okamžiku nárazu je už velká část jeho karoserie za předpokládanou osou jízdy Mercedesu. Mercedes následně svou přední částí zasahuje boční až zadní část nemocničního vozidla.

Nejde tedy o situaci, v níž by nemocniční automobil přední částí narazil do boku už projíždějícího Mercedesu. Zachycená posloupnost je opačná: nemocniční vozidlo již projíždí křižovatkou a Mercedes do jeho dráhy pokračuje až do kontaktu.

Po nárazu je nemocniční vůz roztočen a převrácen. Pokračuje směrem k ostrůvku, na němž stojí chodci. Několik z nich před vozidlem nebo jeho troskami ustupuje. Mercedes pokračuje po střetu dopředu.

Samotné místo poškození vozidel není automatickým důkazem právní viny. Je však důležitým podkladem pro stanovení časové a příčinné posloupnosti.

Přední část Mercedesu zasáhla nemocniční vozidlo v jeho boční až zadní části. To znamená, že nemocniční vůz už podstatnou část cesty přes jízdní dráhu Mercedesu absolvoval. Turek nenarazil do vozidla ve chvíli, kdy se do křižovatky teprve začínalo vysouvat přední částí. Kontakt nastal až poté, co před Mercedesem projela přední i střední část automobilu.

Tento průběh oslabuje tvrzení, že nemocniční vůz pouze náhle vjel přímo před Mercedes v okamžiku, kdy už nebyla možná žádná reakce. Přesnou dobu, po kterou byl vůz viditelný přímo z místa řidiče Mercedesu, však z jediné externí kamery stanovit nelze.

Ze záznamu byl vytažen samostatný zvukový úsek mezi 18. a 27. sekundou. Ve zvukové stopě je před nárazem zřetelný opakující se výstražný tón odpovídající siréně. Tón není zachycen pouze v posledním okamžiku před střetem, ale po podstatnou část více než dvacetisekundového období před nárazem.

Ze zvukového úseku byl vytvořen spektrogram, který zobrazuje rozložení energie zvuku podle času a frekvence. Dále byl vytvořen orientační graf dominantních frekvencí. Je na něm patrné opakované stoupání a klesání dominantního tónu ještě před časem střetu označeným svislou čarou.

Zvuková analýza dokládá přítomnost sirénového tónu v samotném kamerovém záznamu. Nedokládá ale přesnou hlasitost uvnitř Mercedesu. Kamera byla umístěna v jiném automobilu, v jiné poloze, s jinou zvukovou izolací a jinými odrazy zvuku od okolních budov.

Ze zvukové stopy také nelze s technickou jistotou vypočítat, jak přesně Turek určil směr přijíždějícího vozidla. Přítomnost výstražného tónu a jeho dlouhodobé zachycení jsou však samostatně ověřitelné.

Dostupný záznam neumožňuje bez dalších podkladů přesně stanovit rychlost Mercedesu ani nemocničního vozu. Kamera používá širokoúhlý objektiv, který deformuje vzdálenosti a rychlost pohybu zejména u okrajů obrazu.

Pro spolehlivý výpočet by bylo nutné znát přesné rozměry komunikace, parametry objektivu, umístění kamery, perspektivní transformaci a jednoznačně identifikovatelné body pohybu vozidel. Výsledek by měl být následně ověřen proti dalším kamerám, stopám na vozovce a případným údajům z řídicích jednotek.

Z videa rovněž není bezpečně vidět světelný signál platný přímo pro jízdní směr Mercedesu. Turek veřejně uvedl, že měl zelenou. Pro právní rozbor lze jeho tvrzení přijmout jako pracovní předpoklad, protože ani potvrzená zelená jej nezbavuje všech ostatních povinností.

Záběr neumožňuje spolehlivě určit, zda a kdy Turek sešlápl brzdu. Nelze vidět jeho pedály ani vhodným způsobem zadní brzdová světla vozidla. Je možné hodnotit dráhu Mercedesu a konečný průběh střetu, nikoliv přesně kvantifikovat případné brzdění.

Nelze ani zjistit, kam se Turek bezprostředně před nehodou díval, co se dělo uvnitř automobilu nebo zda měl zapnuté rádio. Jakékoliv tvrzení o telefonu, hudbě nebo jiné konkrétní činnosti by bez dalšího důkazu bylo spekulací.

Zákon č. 361/2000 Sb. v § 70 odst. 2 písm. c) stanoví, že zelený signál „Volno“ znamená možnost pokračovat v jízdě. Zákon nepoužívá formulaci, podle níž zelená vytváří absolutní přednost před všemi dalšími účastníky a zvláštními režimy provozu.

Řidič se podle § 5 odst. 1 písm. b) musí plně věnovat řízení a sledovat situaci v provozu. Podle § 18 odst. 1 musí rychlost přizpůsobit svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu komunikace a dalším okolnostem, které lze předvídat. Současně smí jet jen takovou rychlostí, aby dokázal zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Pro tuto nehodu je zásadní § 41 odst. 7. Řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednostní jízdy umožnit bezpečný a plynulý průjezd. Jestliže je to nutné, musí zastavit na takovém místě, aby těmto vozidlům nepřekáželi.

Zákon neobsahuje výjimku pro situaci, kdy ostatnímu řidiči svítí zelená. Pokud se ke křižovatce blíží vozidlo s právem přednostní jízdy, musí být jeho průjezd umožněn i přes běžný signál „Volno“.

Tvrzení o zeleném signálu proto samo o sobě neřeší otázku odpovědnosti. Rozhodující je, zda Turek splnil povinnost podle § 41 odst. 7. Z videozáznamu je patrné, že bezpečný a plynulý průjezd nemocničnímu vozu neumožnil a do jeho zadní části narazil.

Podle § 41 odst. 1 je vozidlem s právem přednostní jízdy vozidlo, jehož řidič při plnění zvláštních úkolů používá modré nebo modré a červené výstražné světlo. Zákon uvádí, že toto světlo může být případně doplněno zvláštním zvukovým výstražným znamením. Siréna tedy není nezbytnou podmínkou práva přednostní jízdy.

Stejný výklad popsal v souvislosti s touto nehodou krajský koordinátor BESIP Ondřej Žabenský: nemocniční vozidlo se zapnutým modrým výstražným světlem má právo přednostní jízdy i bez sirény. Určení konkrétního viníka však náleží policii.

V analyzovaném záznamu navíc zvukový výstražný tón přítomen je. Právní otázka proto nestojí pouze na tom, zda by nemocniční vůz měl přednost bez sirény. Zde bylo vedle potvrzeného světelného zařízení zachyceno také dlouhodobé zvukové varování.

Právo přednostní jízdy neznamená právo jet bez jakéhokoliv ohledu na bezpečnost. § 41 odst. 1 osvobozuje takového řidiče od dodržení vybraných pravidel, zároveň mu ale ukládá dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu.

Řidič nemocničního vozidla tedy mohl za splnění zákonných podmínek projet křižovatkou i proti běžné světelné signalizaci nebo využít prostor tramvajového pásu. Nemohl však ignorovat rychlost, rozhled a konkrétní chování ostatních účastníků.

V zákoně není obecná povinnost, podle níž musí vozidlo s právem přednostní jízdy před každou křižovatkou vždy zastavit nebo ji projet rychlostí chůze. Požadovaná míra opatrnosti závisí na konkrétní situaci.

Případný podíl nemocničního řidiče by mohl být založen například na znaleckém zjištění, že jeho rychlost nebo způsob vjezdu přesáhly míru nebezpečí přiměřenou daným podmínkám. Dostupné video však neposkytuje podklady pro přesný výpočet jeho rychlosti ani pro závěr, že jeho způsob jízdy byl hlavní příčinou nehody.

Nejvyšší soud se obdobnou otázkou zabýval v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 63/2018. Případ se týkal vozidla zdravotnické záchranné služby, které vjelo do křižovatky na červenou se zapnutým světelným a zvukovým výstražným zařízením.

Soud uvedl, že po řidiči vozidla s právem přednostní jízdy nelze požadovat absolutní jistotu průjezdu bez jakéhokoliv nebezpečí. Jeho jízda nesmí překročit míru nebezpečí přiměřenou konkrétní situaci, může však důvodně předpokládat, že ostatní účastníci po zaslechnutí zvukového výstražného znamení přizpůsobí své chování zákonné povinnosti.

Nejvyšší soud rovněž uvedl, že na takového řidiče nelze klást přemrštěně vyšší nároky než na ostatní řidiče. Zvláště u zdravotnických vozidel je nutné zohlednit odpovědnost za včasné splnění naléhavého úkolu.

Toto rozhodnutí neznamená automatické zbavení odpovědnosti každého řidiče jedoucího na majáky. Vždy je nutné zjistit, zda skutečně zachoval potřebnou opatrnost. Současně ale vylučuje výklad, podle něhož musí řidič s právem přednostní jízdy předpokládat každé možné nerespektování výstražných znamení a předem je zcela eliminovat.

Dalším relevantním rozhodnutím je usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 77/2024-28 z dubna 2025. Řešený případ se týkal řidiče, který neumožnil hasičskému vozu bezpečný a plynulý průjezd křižovatkou.

Správní orgán jej uznal vinným z nedbalostního porušení § 41 odst. 7. Mezi okolnosti, které ho měly vést ke zvýšené pozornosti, patřil zvukový signál i nestandardní manévr jiného auta. Krajský soud zdůraznil, že právo přednostní jízdy vzniká již použitím zvláštního výstražného světla a že siréna je doplňujícím prvkem. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.

Nejde o rozhodnutí určující viníka nynější nehody. Jde ale o relevantní výklad povinnosti řidiče na zelenou reagovat na nestandardní dopravní situaci a umožnit průjezd vozidlu s právem přednostní jízdy.

Zákon neukládá řidiči povinnost dokonale určit směr každé sirény. Ukládá mu však povinnost sledovat situaci a umožnit bezpečný průjezd vozidlu s právem přednostní jízdy.

Moderní vozidlo může být dobře zvukově izolované a okolní budovy mohou měnit vnímání směru zvuku. Tyto okolnosti jsou významné pro posouzení toho, co mohl konkrétní řidič slyšet. Samy o sobě ale neruší jeho povinnost sledovat také obrazovou a celkovou dopravní situaci.

Dobrovolně hlasitě puštěné rádio by nemohlo fungovat jako obecná právní omluva. Řidič musí i při jeho používání zůstat schopen plně se věnovat řízení a sledovat provoz podle § 5 odst. 1 písm. b).

V tomto případě není prokázáno, zda v Mercedesu hrálo rádio ani jaká byla jeho hlasitost. Takové tvrzení proto nelze použít jako faktický argument pro žádnou stranu.

Pro posouzení odpovědnosti jsou zásadní následující objektivně zachycené skutečnosti:

Nemocniční vozidlo používalo výstražné zařízení a v kamerovém záznamu je dlouho před střetem přítomen sirénový tón. Nemocniční vůz již projížděl křižovatkou. Mercedes do křižovatky pokračoval a svou přední částí zasáhl boční až zadní část nemocničního vozidla.

Turek měl podle § 41 odst. 7 povinnost bezpečný a plynulý průjezd umožnit. Tuto povinnost fakticky nesplnil. Výsledkem jeho průjezdu byl náraz do vozidla, které se už nacházelo před ním a jehož přední část už jízdní dráhu Mercedesu překonala.

Zelený signál tuto povinnost nerušil. § 70 mu dával možnost pokračovat, nikoli oprávnění pokračovat bez ohledu na vozidlo s právem přednostní jízdy.

Řidič nemocničního vozu měl souběžnou povinnost potřebné opatrnosti. Její případné porušení by musel doložit znalecký posudek založený na přesné rychlosti, rozhledových poměrech, dalších kamerách a technických údajích vozidel. Ze samotného dostupného videa nelze takové porušení určit v rozsahu, který by převážil nad selháním řidiče Mercedesu.

Filip Turek nese největší, rozhodující a příčinně nejvýznamnější podíl na vzniku nehody.

Nemocniční vůz používal výstražné zařízení, ve zvukové stopě je sirénový tón zachycen dlouho před nárazem a automobil už projížděl křižovatkou. Turek mu neumožnil bezpečný a plynulý průjezd a přední částí Mercedesu zasáhl jeho boční až zadní část.

Ani potvrzená zelená by Turka povinnosti podle § 41 odst. 7 nezbavila. Zákon mu zároveň ukládal plně sledovat provoz a přizpůsobit rychlost okolnostem a rozhledu.

Případný menší podíl nemocničního řidiče může vzniknout pouze tehdy, pokud odborné vyšetřování prokáže nepřiměřenou rychlost nebo jiný konkrétní nedostatek potřebné opatrnosti. Veřejně dostupný videozáznam takový závěr sám o sobě neumožňuje.

Formálně závazné určení odpovědnosti zůstává na policii, správním orgánu nebo soudu. Technická a právní analýza dostupných podkladů však určuje jako hlavní příčinu střetu nesplnění povinností řidičem Mercedesu Filipem Turkem.