Článek
Umělá inteligence ve škole není podvod. Podvod je učit studenty na svět, který už neexistuje.
Tohle nebude obhajoba líných studentů, kteří si nechají napsat slohovku chatbotem, ani oslava generace, která neumí napsat tři souvislé věty bez digitální berličky. Právě naopak. Umělá inteligence dokáže z člověka udělat rychlejšího, přesnějšího a kreativnějšího člověka. Ale stejně tak z něj dokáže udělat sebevědomého neumětela, který nerozumí ničemu, co právě odevzdal.
Jenže pokud chceme o AI ve školách mluvit vážně, musíme se zbavit jednoduché pohádky, že AI rovná se podvod.
Podvod není použít nástroj. Podvod je vydávat cizí práci za vlastní. Podvod je neumět obhájit vlastní výstup. Podvod je opsat výsledek bez pochopení. Podvod je nechat si něco vygenerovat a tvářit se, že jsem nad tím strávil tři hodiny vlastního přemýšlení.
Ale samotné použití AI? To podvod není. To je realita.
A škola, která se tváří, že se tato realita dá zakázat školním řádem, nevychovává poctivé studenty. Vychovává studenty, kteří se naučí lépe skrývat, jak pracují.
AI už ve školách je. Jen ji často nevidíme
Data jsou v tomto směru poměrně jasná. Průzkum AI Kompas od Scio Research ukázal, že pravidelné používání AI potvrdilo 72 procent českých žáků pro volný čas a 69 procent pro školní účely. Zároveň 62 procent českých žáků uvedlo, že by se o AI a jejím používání mělo učit ve škole. Do české části průzkumu se zapojilo 3406 žáků, 776 rodičů, 364 učitelů a 21 zástupců vedení škol.
Ipsos ve spolupráci s Vodafonem zase zjistil, že 87 procent mladých lidí ve věku 12 až 17 let používá nástroje AI doma nebo ve škole. Zároveň 76 procent mladých vnímá, že je ve školách málo učitelů, kteří AI rozumí a vědí, jak s ní pracovat, a 74 procent studentů považuje za důležité mít učitele, kteří AI rozumí a umí ji zapojit do výuky.
Český statistický úřad v Minisčítání 2025 uvedl, že nástroje umělé inteligence někdy využilo už devět z deseti dětí. Do Minisčítání se zapojilo téměř 84 tisíc žáků z 5,5 tisíce tříd a 1,1 tisíce škol, tedy nejvíce v historii projektu.
A aby toho nebylo málo, průzkum mezi tisícovkou studentů třetích a čtvrtých ročníků středních škol z 62 škol ukázal, že více než tři čtvrtiny studentů běžně využívají AI ve výuce, skoro polovina alespoň jednou týdně. Zároveň žáci z 81 procent škol uvedli, že v jejich škole nejsou žádná celoškolní pravidla pro využití AI, nebo si jich nejsou vědomi.
Takže otázka už nezní, jestli studenti AI používají.
Používají.
Otázka zní, jestli se to budou učit dělat otevřeně, poctivě a kriticky, nebo potají, chaoticky a bez pravidel.
Zákaz AI je pedagogická iluze
Zákaz AI na škole vypadá dobře jen na papíře. Je to jednoduché, autoritativní a na první pohled uklidňující. Zakážeme ChatGPT, zakážeme opisování, zakážeme generované texty a problém je vyřešen.
Není.
Ve skutečnosti tím škola jen přesune problém do šedé zóny. Student AI stejně použije. Jen ji použije doma, na mobilu, přes jiný účet, přes jiný nástroj, přes překladač, přes parafrázovač nebo přes kamaráda. Výsledek pak upraví tak, aby „nevypadal jako od AI“, a celá výuka se změní na hloupou hru na detektivy.
Učitel předstírá, že pozná text od AI. Student předstírá, že ho psal sám. Oba vědí, že systém nefunguje.
Tohle není vzdělávání. To je divadlo.
Škola má samozřejmě právo nastavit pravidla. AI nemůže být volná džungle bez odpovědnosti. Jenže pravidla typu „AI je zakázaná“ jsou asi stejně realistická jako zákaz internetu, zákaz Wikipedie nebo zákaz kalkulačky. Vždycky se dá vymyslet situace, kdy je použití nástroje nevhodné. Ale z toho neplyne, že samotný nástroj nemá do školy patřit.
Kalkulačka nezabila matematiku. Internet nezabil vzdělávání. Wikipedie nezabila knihy. A AI sama o sobě nezabije myšlení.
Myšlení zabije až způsob, jakým ji používáme.
