Dvě cesty ve volbách v Maďarsku a týká se to i nás

Maďarsko nestojí jen před volbami. Stojí před rozhodnutím, jaký vztah bude mít k Evropě, k Rusku i ke svým sousedům. Tentokrát nejde jen o pokračování nebo změnu vlády, ale o to, jaké důsledky z toho vyplynou.

Na jedné straně stojí Viktor Orbán (Fidesz), který dlouhodobě prosazuje důraz na národní suverenitu, silný stát a konfliktnější vztah k Evropské unii. Na druhé straně je Péter Magyar (TISZA), jehož vzestup patří k nejvýraznějším politickým momentům posledních let.

Péter Magyar není klasický opoziční politik. Vyrůstal a profesně působil ve stejném prostředí, které dnes kritizuje. Byl součástí širšího okruhu vládního systému, pracoval ve státních institucích a pohyboval se v blízkosti lidí, kteří tvořili současnou mocenskou strukturu. Právě to mu dává určitou důvěryhodnost u části veřejnosti, protože zná mechanismy zevnitř a tvrdí, že ví, kde se systém láme. Jeho hlavní linie je jasná: obnovit důvěru ve stát a změnit fungování institucí.

Magyar působí i vizuálně jako představitel mladší generace. Je mu přes čtyřicet let, zatímco Viktor Orbán je o téměř dvacet let starší. Tento generační rozdíl se promítá i do jejich stylu politiky a způsobu komunikace.

Mluví o právním státu, větší transparentnosti a omezení koncentrace moci. Kritizuje stav médií a poukazuje na jejich koncentraci a politický vliv. Prosazuje větší pluralitu a nezávislost mediálního prostředí.

V přístupu k menšinám zdůrazňuje integraci a partnerství. U romské populace mluví o vzdělání a pracovních příležitostech jako o klíčových nástrojích. V širším kontextu menšin, včetně LGBT komunity, signalizuje snahu zmírnit kulturní konflikty a posunout debatu do méně konfrontační roviny.

V otázce Ruska je jeho postoj zdrženlivý, ale odlišný od Orbána. Magyar říká, že Maďarsko musí hájit své zájmy, zároveň však zdůrazňuje, že vztahy s Moskvou nesmí oslabovat pozici Maďarska v Evropské unii. Jeho vyjádření jsou opatrná, ale naznačují snahu o větší rovnováhu a předvídatelnost.

Pokud by Magyar vyhrál, lze očekávat snahu o zlepšení vztahů s Evropskou unií a odblokování části evropských fondů. Změnil by se styl. Méně konfliktu, více vyjednávání.

Pokud zvítězí Viktor Orbán, změna přijde především ze strany Evropské unie.

Podle informací z evropských médií včetně Politico se v Bruselu diskutují konkrétní scénáře dalšího postupu. Hovoří se o finančním tlaku, tedy dalším podmiňování evropských fondů, o snaze omezit možnost blokace rozhodnutí a o institucionálním tlaku včetně debat o omezení hlasovacích práv.

Tyto úvahy vycházejí z konkrétních kroků. Maďarsko opakovaně blokovalo rozhodnutí týkající se podpory Ukrajiny. Zároveň maďarská diplomacie udržuje kontakty s Ruskem. Ministr zahraničí Péter Szijjártó byl v kontaktu s ruským ministrem Sergejem Lavrovem, včetně telefonických jednání v době pokračující války. To vyvolalo kritiku uvnitř Evropské unie a posílilo tlak na tvrdší postup vůči Maďarsku.

Orbánův postoj k Rusku je dlouhodobě odlišný od většiny evropských vlád. Maďarsko udržuje otevřené komunikační kanály s Moskvou, odmítá některé sankční balíčky a zdůrazňuje energetickou závislost jako důvod pro pragmatický přístup. Tento postoj je jedním z hlavních zdrojů napětí mezi Budapeští a Bruselem.

Do celé situace vstupuje i regionální kontext. Slovensko v poslední době zaujímá v některých otázkách opatrnější postoj, zejména ve vztahu k Ukrajině.

Viktor Orbán má dlouhodobě dobré vztahy se slovenským premiérem Robertem Ficem (SMER‑SD) a oba politici se opakovaně veřejně podporují. Jejich spolupráce stojí na podobném politickém stylu i na společných postojích v otázkách migrace a evropské politiky. Slovensko zároveň Benešovy dekrety hájí jako součást poválečného právního rámce, zatímco maďarská strana je kritizuje kvůli historickým křivdám vůči maďarské menšině. Téma pravidelně vyvolává napětí mezi oběma zeměmi.

U Pétera Magyara však není jisté, jaké vztahy by se Slovenskem navázal. Do slovensko maďarské debaty totiž v posledních měsících výrazně vstoupilo právě téma Benešových dekretů, které Fico využívá v domácí politice, zatímco Orbán proti slovenské novele trestního zákona ostře vystoupil. Magyar se k této otázce staví jinak než Orbán. Kritizoval ho dokonce za to, že podle něj zradil slovenské Maďary (8,5% populace Slovenska), když se vůči Ficově politice nepostavil dostatečně tvrdě. To vytváří nejistotu, zda by případná Magyarova vláda pokračovala v těsných vztazích s Ficovým Slovenskem, nebo zda by se vztahy spíše ochladily.

A stejně konkrétní je i situace v České republice.

V předvolebním období se objevila otevřená podpora směrem k Viktoru Orbánovi ze strany českých politických představitelů. Předseda hnutí ANO a zárověň premíér Andrej Babiš mu zaslal dopis, v němž ocenil jeho důraz na stabilitu a suverenitu a vyjádřil přesvědčení, že Maďarsko potřebuje pokračování silného vedení. Podle českých médií Babiš v dopise zdůraznil, že Orbánova politika je pro region předvídatelná a že jeho zkušenost je v současné situaci výhodou. Tento krok doplnil i veřejný postoj ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé), který Orbána podpořil přímo na jednom z jeho předvolebních shromáždění. V Budapešti to rezonovalo jako jasný signál politické blízkosti.

Tato vyjádření naznačují, že v případě Orbánova vítězství by česko maďarská spolupráce mohla po volbách pokračovat v relativně hladké a předvídatelné linii. Naopak v případě vítězství Pétera Magyara by se otevřela otázka, jak by se vztahy vyvíjely dál. Magyar sice deklaruje snahu o zlepšení vztahů uvnitř Evropské unie, ale jeho přístup k regionální politice zatím není plně vyprofilovaný. Pro Českou republiku by to znamenalo období určité nejistoty, než by se ukázalo, zda bude nový maďarský premiér pokračovat v dosavadní intenzivní bilaterální spolupráci, nebo zda se zaměří spíše na obnovu vztahů s Bruselem.

Visegrádská skupina tak nebude fungovat jako jednotný blok, ale jako prostor, kde se střetávají různé politické směry.

Magyar znamená změnu směru, ale ne ve všech otázkách tak zásadní, jak by se mohlo očekávat. Orbán znamená kontinuitu, ale za cenu rostoucího tlaku ze strany Evropské unie.

A právě v tom je podstata celé situace. Maďarsko tak či tak čeká po volbách skutečná změna, ať už zůstane při starém, nebo zvítězí Péter Magyar.

Maďarsko nevolí jen vládu. Volí, jaké důsledky je ochotné přijmout a jaké místo chce mít v Evropě.

Z pohledu jeho sousedů lze dodat jediné: aby si vybralo cestu, která mu přinese stabilní a předvídatelnou budoucnost nejen pro mladé, ale i pro všechny Maďary.

----------------------------------------------------------------------

--Zdroje: