Článek
Senát schválil návrh, který má zrušit promlčecí dobu u vraždy. Návrh předložila skupina sedmi senátorů v čele s Jitkou Seitlovou a Janem Pirkem. Senátem prošel 30. září 2026 a nyní čeká na další legislativní projednání. Navrhovaná účinnost je stanovena na 1. července 2027.
Záměr je srozumitelný: pachatel vraždy by neměl uniknout trestnímu postihu jen proto, že se ho podařilo odhalit až po několika desetiletích. Otázkou však je, komu změna skutečně pomůže a jaké má právní i praktické limity.
Třicet let je dlouhá doba. Ale ne vždy dostatečná
Od 1. ledna 2026 činí promlčecí doba u vraždy podle § 34 trestního zákoníku třicet let. Představme si případ, kdy se vraždu spáchanou v roce 2028 podaří objasnit až v roce 2065 díky nové analýze DNA. Pokud bude čin spadat pod navrhovanou úpravu, samotné uplynutí času už nebude bránit trestnímu stíhání.
Právě v tom spočívá hlavní přínos novely. Stát dostane více času, aby mohl pachatele postavit před soud, i když se důkazy objeví až po mnoha letech.
Jenže identifikace podezřelého není totéž jako prokázání jeho viny.
Biologická stopa může být důležitým důkazem, sama o sobě ale nemusí vysvětlit, kdy a za jakých okolností vznikla ani zda právě její původce oběť usmrtil. Po čtyřiceti letech mohou být svědci mrtví, jejich vzpomínky nepřesné a důležité dokumenty či jiné důkazy ztracené.
Moderní kriminalistika dokáže využít stopy, které dříve nebylo možné analyzovat. Nedokáže však obnovit ztracené důkazy ani vrátit svědky, kteří už nemohou vypovídat.
Nepromlčitelnost neznamená automatické odsouzení
Ani po několika desetiletích nelze člověka odsoudit pouze na základě podezření nebo jediné nejednoznačné stopy. Podle § 2 odst. 5 trestního řádu musí být skutkový stav zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Presumpci neviny zaručuje také čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nepromlčitelnost tedy odstraňuje časovou překážku trestního stíhání, nikoli povinnost prokázat vinu.
Na jedné straně stojí zájem pozůstalých a společnosti na potrestání pachatele. Na druhé straně musí stát zajistit, aby po letech nebyl odsouzen člověk na základě nedostatečných nebo nespolehlivých důkazů. Oba požadavky jsou legitimní a jeden nemůže nahradit druhý.
Co staré neobjasněné vraždy?
Novela má podle předloženého návrhu platit pro vraždy spáchané až po nabytí její účinnosti. Nemá automaticky obnovit trestní odpovědnost za starší vraždy, které už byly promlčené.
Pokud se například podaří v roce 2027 identifikovat pachatele vraždy z roku 1990, nebude možné bez dalšího použít novou úpravu a obnovit již zaniklou trestní odpovědnost. Konkrétní případ by vyžadoval posouzení tehdejšího právního režimu a průběhu promlčení. Zásadní roli hraje také zákaz zpětného zhoršení postavení pachatele.
To je důležité rozlišení: ne každá stará neobjasněná vražda je automaticky promlčená, ale nová úprava sama o sobě neotevře všechny historické případy.
Má návrh šanci projít?
Nepromlčitelnost vraždy má podporu napříč politickým spektrem. Pro změnu se vyslovil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a vlastní návrhy předložili také vládní poslanci i opozice. Zavedení nepromlčitelnosti je proto reálné, není však jisté, že Poslanecká sněmovna přijme právě senátní návrh. Jednotlivé varianty se totiž liší rozsahem trestných činů, na které by se změna vztahovala.
Více času, nikoli jistota spravedlnosti
Nepromlčitelnost vraždy může zabránit tomu, aby budoucí pachatel unikl trestnímu postihu pouze díky uplynutí času. Nezaručuje však objasnění případů, neodstraňuje problémy s dokazováním a sama o sobě nepomůže všem rodinám obětí starých neobjasněných vražd.
Smyslem změny je odstranit časovou překážku tam, kde se důkazy mohou objevit až po desítkách let. Ani potom ale nesmí být zapomenuto na základní pravidlo právního státu: vinu je třeba prokázat, nikoli pouze předpokládat.
Podrobnější právní analýzu této problematiky jsem publikoval v Britských listech.
