Když prohrajeme volby, změníme pravidla? Vondráček chce jednokolový Senát

Radek Vondráček chce jednat o zavedení jednokolových senátních voleb. S návrhem přišel bezprostředně po volbách, v nichž ANO neproměnilo v senátorský mandát ani jeden ze svých třinácti postupů do druhého kola.

To načasování je výmluvné. ANO prohrálo všech třináct závěrečných soubojů a vzápětí se začalo mluvit o změně pravidel. Otázka je nasnadě: mluvilo by se o reformě se stejnou naléhavostí, kdyby ANO ve druhém kole uspělo?

Vondráček argumentuje nízkou účastí a tím, že někdy o mandátu rozhodne jen několik set hlasů. Nízká účast je skutečně problém. Podle konečných údajů Českého statistického úřadu přišlo ve druhém kole k urnám 21,12 procenta voličů.

Jenže nízká účast sama o sobě nedokazuje, že je volební systém špatný. České právo nestanoví minimální účast, bez níž by senátní volby byly neplatné. A těsný výsledek? V demokratických volbách může rozhodnout i jediný hlas. To není vada systému, ale důsledek rovnosti hlasů.

Dvoukolová volba má své nevýhody. Stojí další peníze a vyžaduje druhou návštěvu volební místnosti. Zároveň však umožňuje voličům nejprve podpořit kandidáta podle vlastních preferencí a potom rozhodnout mezi dvěma finalisty. Vítěz získá většinu hlasů odevzdaných v závěrečném souboji.

V jednokolovém systému relativní většiny může naopak zvítězit kandidát s 29 procenty hlasů, přestože 71 procent voličů dalo přednost někomu jinému. Jedno kolo navíc automaticky nezaručuje vyšší účast ani větší důvěru v Senát.

Volební pravidla lze měnit. Musí však být jasné, jaký problém má reforma vyřešit a proč je navrhovaný model vhodnější. Česká Ústava výslovně nepředepisuje dvě kola, změna volebního zákona ale vyžaduje souhlas Poslanecké sněmovny i Senátu.

Zkušenost Maďarska Viktora Orbána ukazuje, že změny volebních pravidel mohou zásadně ovlivnit politickou soutěž. Orbánova vláda v roce 2011 zrušila druhé kolo v jednomandátových obvodech a změnila také další podstatné prvky systému. Souhrn reforem přispěl k dlouhodobé výhodě vládnoucího Fideszu.

Nejde o to, že každá jednokolová volba je nedemokratická. Jde o to, že volební pravidla nejsou pouhou technickou záležitostí. Rozhodují také o tom, jak se hlasy proměňují v politickou moc.

Pokud má současný systém vady, pojďme o nich diskutovat. Ale nezačínejme otázkou, jak změnit pravidla po volební porážce. Začněme otázkou, co přesně je na nich špatně a jak to doložíme.

Volební pravidla mají platit pro vítěze i poražené. Jinak se z demokracie stává hra, v níž se po každé prohře přepisuje návod.

Podrobnější právně-analytický rozbor ústavních souvislostí senátních voleb a zkušeností z Maďarska publikuji v Britských listech.