Článek
Už mnoho let se v České republice hledá důchodový systém [1], který zachrání Husákovy děti před chudobou v důchodu. 2. pilíř, 3. pilíř, nyní vláda vymyslela důchodovou reformu, která sice omezí propad státních financí, ale na úkor snížení životní úrovně budoucích důchodců a prodloužení důchodového věku za hranici, kdy je člověk schopen efektivně pracovat. Všechno je špatně, problém je, že se hledá řešení, které nemůže fungovat.
Pro nedočkavé napíšu rovnou jediné řešení, které fungovat bude. Porodnost [2]
Porodnost ve státu musí být taková, aby byla zachována prostá reprodukce. Pokud k tomu nedojde, buď se stát dostane do obrovských potíží, nebo musí získat pracovní sílu ze zahraničí. Když to jednoduše shrnu, průměrná rodina musí vychovat dvě zdravé děti, které budou celý aktivní život pracovat.
Několik století ve vyspělých státech funguje průběžný důchodový systém. To znamená, že pracující lidé, kteří do důchodového systému přispívají, financují penze svých spoluobčanů v důchodovém věku. Od konce 20. století řada zemí zkouší metodu kapitálového financování. Spočívá v tom, že pojistníci platí pojistné, které je použito na tvorbu kapitálových rezerv [3]. Tyto rezervy jsou pak později použity k výplatě vlastních důchodů. Díky stabilitě finančního trhu se to jeví jako úspěšný projekt.
Kapitálové financování, jinak řečeno spoření si na důchod, je nesmysl, který vypadá lákavě, protože krátkodobě řeší problém s nedostatkem pracujících ve státě, ale nakonec musí skončit sociální krizí důchodců.
Určitě si myslíte, že když to funguje jinde, tak proč to nezkusit. Jenže toto řešení problém důchodů pouze maskuje a o to hůře skončí v době ekonomické krize. Ať povinné, tak dobrovolné spoření od peněz ve slamníku, po spořící knížky až po nejmodernější investiční metody má jedno zásadní omezení a tou je krize, která způsobí znehodnocení peněz i akcií. V současné době již mnoho desetiletí je kapitálový trh relativně stabilní, to se ovšem může změnit. Navíc riziko ztráty naspořeného kapitálu je i ve stabilním ekonomickém prostředí, nikdo totiž nezaručí, že o něj nemůžete přijít.
Jediné co má nakonec nějakou hodnotu jsou naše děti, které mohou znovu vše vybudovat a mohou i uživit ty co již pracovat nemohou.
Pokud chceme dobře žít i ve stáří, máme jen dvě možnosti, jak důchody řešit. Buď vychovat děti tak, aby měly další děti a mladé rodiny podporovat, nebo se smířit s imigrací ze země, kde je mladých lidí dost. Druhého řešení se s ohledem na zkušenosti západních zemí a vliv jejich náboženství obávám.
Odkazy:
