Belka a Strelka: psí kosmonautky, které se úspěšně vrátily živé z vesmíru

Začátky všech vědních disciplín byly (a jsou) vždy těžké a vyžadují mnohé oběti. Bohužel. Budiž řečeno, že v rámci pokusů v kosmu padlo za oběť zvířat daleko méně než například v lékařství. Jenže v lékařství nejsou tyto pokusné oběti vidět. Miliony zvířat utrápil kosmetický průmysl, všemožné výzkumy, zatímco do vesmíru se dostalo zjednodušeně řečeno savců jen pár.

Zato byli vidět. Pokud bylo vše úspěšné, tak dokonce hodně vidět. Stali se z nich hotové celebrity.

A Lajka, která chudák obíhala a obíhala i po smrti, o té vypráví zase jiný příběh, smutný a srdceryvný. Té bylo líto snad každému. Pak jsou tu však příběhy veselé, když se ze své opravdu bizarní mise zvířata vracela. A vracela se živá.
To je případ Belky a Strelky.

Sotva skončila druhá světová válka, rozhořel se konflikt nový. Studený. A součástí studené války byl od samého počátku boj o prvenství v dobytí kosmu. Američané a Sověti na obou stranách posílali do „nebe“ nejprve osádky zvířecí. Vůbec prvním živým tvorem, který se dostal nad hranici zemské atmosféry, byly octomilky. Tyto vinné mušky byly vystřeleny Američany do výšky 109 (171) km v německé ukořistěné raketě V-2. 

Výjimečně se posílali do vesmíru i ptáci, např. křepelky. Francouzi zase do výšky 150 km vystřelili kočku. Dvě želvy v roce 1968 na palubě sovětské lodi obletěly Měsíc a vrátily se živé.

NASA si potrpěla na opice, zejména makaky - první makak ve vesmíru byl Albert II., který se jako první savec dostal za hranice vesmíru, ale při návratu na zem zahynul. První na oběžné dráze byl na lodi Mercury-Atlas 5 v roce 1961 šimpanz Enos. Jenže NASA měla problém s tím, že opice byly příliš inteligentní a měly z letu strach. Proto musely být do kosmu vysílány v anestezii.

Sověti si oblíbili pejsky. A měli šťastnější ruku (ač v tomto případě lze polemizovat nad vhodným výběrem slov při vystřelování zvířat do vesmíru!). Pes se jako pokusný kosmonaut projevoval lépe, člověku věřil, nebyli to žádní speciální psi, ale toulaví voříšci, kteří za žrádlo a pelíšek ochotně podstupovali výcvik i let do vesmíru.

První psí cesta do vesmíru se odehrála v roce 1951 v Sovětském svazu. Historický let dvou psů ale spadal pod přísné utajení a podrobnosti o něm včetně skutečných jmen psích hrdinů se na veřejnost dostaly až počátkem 90. let minulého století. Dva psi, kteří se jmenovali Cigan a Dezik, startovali v družici Sputnik 2. Krátký let do výšky přes sto kilometrů absolvovali v raketě - a pak se vrátili na padáku v pořádku zpět na matičku Zemi. Dezikovi se nestalo vůbec noc, Cigan si odřel čumák a tlapky.

Dezik vystoupal do stratosféry i o týden později, tentokrát měl novou společnici, fenečku Lisu. A ti dva položili své psí životy na oltář kosmonautiky - při návratu nové dvojice se padák neotevřel. Osamocený Cigan byl raději vyřazen z výcviku. A měl se dobře, měl spoustu fen a jeho štěňata Rusové rozdávali dětem jako ocenění za zásluhy. Pokud tedy se toto zakládá na pravdě, jelikož byla tato dvojice (s Lisou trojice) přísně tajena až do devadesátek.

A při prostudování všech možných zdrojů se dozvídáme, že zřejmě při dalším pokusu uhynul i Cigan. Ještě na Zemi. Měl se udusit při „selhání lidského faktoru“, takže ta verze s veselými štěňátky byla možná spíše utěšující pohádkou pro děti. Cigan a Dezik ovšem průkopnicky zajistili povědomí o tom, že lze přežít stav beztíže a vyrovnali se bez potíží i s pětinásobným přetížením při startu.

Následovala nebohá Lajka. To je zcela jiný příběh, který si zaslouží vlastní zpracování. Po Lajčině mučivé a sebevražedné (spíše vražedné!) misi z roku 1957 následovaly měsíce a roky cvičení a příprav dalších dvou psích kosmonautek. A tento příběh už měl šťastný konec.

A nemusel mít, vše v jednu chvíli vypadalo, že obě feny s „doprovodem“ (neletěly totiž ani zdaleka samy!) skončí podobně žalostně jako Lajka.

Belka (též Bělka, Белка, Bílá) a Strelka (Стрелка, Šipka) byly „převeleny“ na další vesmírnou pouť. Fenky voříška byly vybrány velice pečlivě. Proč kříženec, voříšek? - tito vesměs nalezenci byli totiž nejvděčnější a nejposlušnější, důvěřiví, nechali si vše líbit. Ne každý pes se na let hodil, jedním z kritérií při výběru byl i vzhled. Psi museli být černobílí, aby byli dobře vidět na černobílých záběrech kamer. Jedním z nejdůležitějších kritérií psích kosmonautů byl drobný vzrůst - což Belka i Strelka splňovaly na jedničku. Nastal samotný výcvik.

Fenky byly postupně zavírány do těsných prostor, aby si zvykly, 15 až 20 dní strávily ve speciálních boxech, „vyfasovaly“ speciální skafandr, létaly na centrifuze, byla jim podávána „vesmírná“ kašovitá strava. Musely být zvyklé na hluk, nepřetržitě jim proto byl pouštěn „randál“ jakéhokoliv typu. Simulovaná kabina se otřásala, fenky tam byly jako ve ždímačce, vše muselo být reálné. Lékaři také u všech vesmírných psů provedli chirurgický zákrok - vyvedení krkavice na povrch. Tepnu „zašili“ do kožního záhybu na krku, aby mohli jednodušeji kontrolovat životní funkce zvířat.

Nastal den D. 19. srpna 1960 odstartovaly. Vše ale začalo o den dříve, kdy na kosmodromu Bajkonur bylo do družice Sputnik 5 (Korabl-Sputnik 2 s raketovým nosičem Vostok-L) nastěhováno dočasné obyvatelstvo. Dvě vystrašené fenky totiž doprovázela řada dalších živých bytostí. 42 myší, šedý králík (o přítomnosti králíka se ovšem některé prameny zmiňují, jiné ne, jak to tak chodí…), dvě krysy, mouchy a několik rostlin a hub.

Cílem celé „archy“ bylo prověřit a pochopit reakce živých organismů na vystavení nulové gravitaci a záření. V plánu bylo 17 obletů Země a oproti předchůdcům také úspěšné přistání. Belka a Strelka tedy měly za cíl ověřit, zdali je návrat do atmosféry bezpečný a zdali bude fungovat padákový systém a přistání na tvrdém povrchu. Zkrátka - měly se vrátit živé, to byl hlavní úkol.

Po úspěšném startu se všichni shromáždili ve velíně a sledovali životní funkce psích slečen, kameru, na které obě kosmonautky byly velice dobře vidět. Vše probíhalo naprosto skvěle, soudruzi si mnuli ruce, jenže najednou začal pípat alarm životních funkcí jedné z fen. Strelka začala kolabovat, takže nyní mělo v rukou osud celé vesmírné psí mise vedení. Vědci se dohadovali, jestli nemávnout rukou a nenechat je Lajčině osudu. Zkrátka je nestahovat dolů, nechat je kroužit na orbitě, dokud „to tam všechno nepochcípá“, jak bychom mohli říct.

Docela dlouho byli všichni na vážkách, až jeden osvícený raketový inženýr rozhodl, že „Když už tam jsou, tak se také vrátí. Zkrátíme to.“ Fenky ve své arše absolvovaly tedy oblety tři. Ovšem, jak to tak bývá, podle oficiálního protokolu to samozřejmě bylo jinak, měly to dokončit celé, čili 17 oběhů kolem země a 27 hodin ve vesmíru. Jisté je jedno - vrátily se. 20. srpna 1960 v dopoledních hodinách modul přistál. Fotografie z otevírání kapsle jsou dojemné, Strelka i Belka se na své zachránce v bílých ochranných oblecích dívají s nesmírnou vděčností.

Fenky byly prvním vyšším živým organismem, který přežil orbitální cestu vesmírem. Před dvojicí psích slečen to byly pouze již zmiňované octomilky a utajená cesta Cigana a Dezika - ti však Zemi neobletěli.

K radostnému překvapení všech v modulu kromě několika chcíplých myší zůstalo také vše naživu. Naprostý úspěch celé mise byl triumfem sovětské propagandy. Belka a Strelka se účastnily mnoha slavnostních tiskových konferencí, kde si užívaly zasloužené pozornosti. Chtěl je vidět každý. Mateřské školky v Sovětském svazu se hlásily o návštěvu obou psů, když jim bylo vyhověno a přijela „delegace“ se Strelkou a Belkou, shromáždilo se vždy celé přilehlé okolí.

Byly všude. Na odznáčcích, vlaječkách, známkách, v podobě figurek, hraček. A není divu, i když o tom zřejmě neměly ani ponětí (ačkoliv, pejskaři vědí, že určitě měly!), byly skutečné hrdinky.

Další život obou psích slečen byl ve znamení slávy. A také jedné zvláštní události. Strelka totiž jako každá správná žena chtěla ženicha. Ať ji hlídali, jak chtěli, neuhlídali. Spustila se s Pushokem. To byl pes, který se účastnil mnoha pozemních vesmírných experimentů, ale do kosmu se nikdy nedostal. Strelka zřejmě využila své „nadřazenosti“ a momentálního Pushokova selhání - a otěhotněla soudruhům přímo pod nosem. Ale to, že se Strelka dostala do maléru, znamenalo vlastně skvělou událost. Sám Nikita Chruščov se o těhotenství Strelky velice zajímal a březí fenka se stala ještě větším miláčkem davů.

A když vrhla šest potomků, byl z toho poprask. Tato štěňata se stala v té době snad nejcennějším vývozním artiklem Sovětského svazu, tak obrovské popularitě se Strelka (a samozřejmě i Belka) těšily.

Úsměvnou dohru má darování jednoho ze štěňat - psí holčičky Pušinky (též Puškinky, Puši) - do USA. Chruščov totiž Pušinku v roce 1961 věnoval dceři JFK, Caroline. A Puši se v Bílém domě a později v rezidenci Kennedyových zamilovala do jejich psa Charlieho. Následek se dostavil brzy, Puši porodila čtyři sovětsko-americká štěňata. JFK o tom svého času neustále dvojsmyslně žertoval.

Butterfly a Streaker, jak se dva potomci jmenovali, putovali mezi děti na Středozápadě. Druhá dvojice, White Tips a Blackie, na naléhání Caroline zůstala v domě Kennedyových. Vzali si je rodinní přátelé. Linii těchto psů lze dohledat až do roku 2015.

Slávu Belce a Strelce obrazně řečeno ukradl Gagarin. Ale budiž řečeno sovětům ke cti, že na ně nikdy nezapomněli. Po přirozené smrti obou fenek byl přivolán nejlepší preparátor SSSR, který je vycpal. A byla jim zřízena vlastní expozice v muzeu kosmonautiky v Moskvě, kde jsou k vidění doposud. Oba psíci se dostali na poštovní známky, do několika animovaných pohádek, celovečerního filmu. Jmenuje se po nich německá ženská umělecká skupina a také jedna kazachstánská vodka.

Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi 50 psů, zhruba 20 z nich během letu zahynulo. Nejdelší psí pobyt v kosmu absolvovali Veterok a Ugolyok. Ti přistáli až po 22 dnech strávených ve vesmíru. Tento let se stal pro psí kosmonauty rekordním. Lidé ho překonali až v roce 1973 letem Scylabu 2.

Do dějin kosmonautiky se však svým letem zapsali dva sympatičtí voříšci z moskevské ulice - Strelka a Belka.

zpracováno podle:

Voříšci Belka a Strelka otevřeli lidem dveře do kosmu — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz), Let Bělky a Strelky aneb Tragický srpen s dobrým koncem | Sever (rozhlas.cz), Belka a Strelka – Wikipedie (wikipedia.org), Před 55 lety se z vesmíru vrátily první živé psí kosmonautky Strelka s Bělkou | iROZHLAS - spolehlivé zprávy, První, kdo se podíval do vesmíru, byl Cigan. Tohle je jeho příběh - Prima Zoom (iprima.cz), Před 60 lety poprvé úspěšně přistáli psí kosmonauti Belka a Strelka – VTM.cz (zive.cz)