Černoch ze Zelené míle: něžný obr Duncan se z role psychicky zhroutil, zemřel na infarkt v 54 letech

„Kdo jsi? John Coffey. Jako kafe, ale napsaný jinak.“ Legendární film Zelená míle (The Green Mile, 1999) v režii Franka Darabonta patří mezi nejlepší filmy všech dob. Srdceryvný snímek je sice označován jako horor - protože knižní předlohu napsal mistr hororového žánru Stephen King - ale hororové na něm není téměř nic. Je to mix zoufalých i nadějeplných scén, které se nesmazatelně vryjí do duše každého přemýšlivého diváka.

Někteří lidé strhující film nemohli ani dokoukat. Není divu! Je to skutečná nálož na nervy, city i podvědomí; snímek nutí lidi přemýšlet, plakat, dojímat se, rozjímat, rozčilovat se, pokládat si otázky doslova filozofické. Mrazivou a mysteriózní atmosféru dojemného kasovního trháku umocňují i herecké výkony významných herců devadesátých let. „Nehrají. Oni jimi jsou!“ shrnul umění představitelů jednotlivých (kladných i záporných) rolí jeden z milionů fanoušků, které má Zelená míle po celém světě.

Pokud vás Zelená míle dosud minula, podívejte se na ni. Pokud jste usoudili, že to není nic pro vás, stejně to zkuste. Pokud jste ji nedokoukali, pusťte si film znovu do konce. Málokteré dílo v dějinách světové kinematografie vás srazí na kolena takovým způsobem, že budete ještě dlouho přemýšlet: „A co kdyby? Proč ne takhle? Proč mu to udělali? Proč nechtěl? Proč proč proč?“

Tom Hanks, který se se ctí zhostil hlavní role Paula Edgecomba, vzpomínal na natáčení jako na kulervoucí. To je všeříkající slovo. Mimo Hankse ve filmu hrají například David Morse (Brutal), Doug Hutchison (Percy), Bonnie Hunt (Jane), James Cromwell (ředitel Moorse), Michael Jeter (Delacroix), Graham Green (Bitterbuck), Gary Sinise (lékař Halley) či Sam Rockwell (Wild Bill Wharton).

Krásnou roli měl i zvířecí herec: představitel ochočené myšky jménem pan Jingles. Hrál ho myšák Spunk - ten měl na starosti většinu hlavních scén s panem Jinglesem. Mimo Spunka ale po place pobíhalo až 30 speciálně vycvičených myší, z nichž každá uměla jiný trik či pohyb.

A pak je tu „John Coffey, pane. Jako to kafe, jen se to jinak píše…“ (My name is John Coffey, sir. Like the drink, only not spelled the same, liší se to v závislosti na konkrétním příkladu). Dobrosrdečný obr, který je pokládán za sadistického vraha dvou malých holčiček. Jenže jím není. Je to někdo úplně jiný, někdo, kdo tak trochu není z našeho světa. Vlastně je, ale nepatří do něj. Umí léčit, brát na sebe bolest i choroby jiných. Skončí na „jiskřákovi“ - a rád.

Při zákulisním promítání finální verze popravy Johna Coffeyho brečel dle zajímavostí z filmu Zelená míle celý štáb včetně herců, kostymérek, „civilů“, poradců i bývalých bachařů. Kdo ale brečel nejvíc, doslova se zajíkal slzami, byl Michael Clarke Duncan. Představitel Johna Coffeyho byl v reálném životě velice podobný svému filmovému hrdinovi. Ne, že by uměl dělat zázraky. Ne, že by byl přihlouplý. Ale byl nesmírně laskavý. Až tak, že to bylo nemožné.

„Vezměte si ten kolos. Ten obr, který vážil 150 kilo, při chůzi se valil… Vzbuzoval takový respekt, že lidé podvědomě ucouvli, když se k nim blížil. Byl jako kráčející skála. A pak přišel a tichým krásným hlasem zaševelil: Já se moc omlouvám, že jdu o minutu pozdě, zdržel mne fanoušek, musel jsem se s tím chlapečkem vyfotit, ten byl tak šťastný! A usmíval se, že se na tom jeho obličeji rozhostil výraz, který neumím popsat. Na něj se nikdo nemohl zlobit. Nikdo a nikdy. Omlouval se i Tomu (Hanksovi), že v jedné scéně nahlas dýchal.“ říkal Gary Sinise, který s hercem navázal velké přátelství.

Michael Clarke Duncan si prožil v dětství velké peklo, bál se své dominantní maminky (ta ho dokonce praštila pánví!), živil se tvrdou fyzickou prací a jeho laskavost mu v prostředí černošské komunity spíše škodila. Po smrti se stal jeho odkaz terčem nechutných tahanic od nejbližších osob.

Jaký je příběh života a předčasné smrti něžného obra ze Zelené míle?

Michael Clarke Duncan se narodil v Chicagu 10. prosince 1957. Matka se jmenuje Jean Duncan a musela velice tvrdě dřít, aby dětem zajistila alespoň základní potraviny a potřeby. Její přítel a otec mladší Judy a Michaela se totiž jednoho dne sebral a odešel. A už se k rodině nikdy nevrátil. Michaelovi bylo pět let. Od té doby prý matku skoro neviděl. „Živila se uklízením špíny jiných lidí,“ komentoval její pracovní zápřah. Jean Duncan měla snad tři zaměstnání, sotva spala, téměř nejedla, takže jakmile Michael Clarke Duncan trochu povyrostl, musel pomáhat.

Od útlého dětství si zkoušel přivydělávat. Jenže chudé předměstí Chicaga bylo zase plné další černochů v zoufalé životní situaci, takže mu nikdo vydělat nedal. Nakonec roznášel noviny, ale z bílé čtvrti ho vyhnali. To už ale vyrůstal a dospíval. Maminka se na něj dívala se znepokojením: „Ty budeš obrovský! Nesmíš se dát k žádnému gangu, rozumíš? Prostě nesmíš!“ nakazovala synovi. Michael jí to slíbil, ale lákali ho tam pořád.

Gangsterům se líbila jeho obří postava, na které navíc tvrdě dřel, takže měl nesmírnou sílu a obrovské svaly. „Já bych chtěl sportovat,“ řekl matce po dokončení základní školy. O velkého černocha se začalo přetahovat pár středních škol. Duncan mohl profesionálně hrát baseball, basket i americký fotbal. „Jenže máma se bála, že bych se zranil. Prej jsem byl hrozný nemehlo. Nedovolila mi to. Hrál jsem ale amatérsky, to mě bavilo,“ vzpomínal Duncan na své dospívání.

Dobrosrdečný chlapec miloval filmy s Brucem Lee, tak zkusil Jean přemluvit, aby se mohl přihlásit do hodin bojových sportů. „Ani náhodou,“ zněla rázná odpověď dominantní matky, která ve všech sportech viděla jen násilí a krok k tomu, aby se z Michaela stal gangster. Přesto neodolal: sám „kápo“ jednoho neblaze proslulého chicagského gangu ho pozval na jakýsi „přijímací pohovor“. Z něj odešel Michael rozhodnutý - dokonce si obarvil vlasy na červeno, což bylo jejich poznávacím znamením. Naštěstí (jako ostatně vždy) ho zachránila maminka.

Sotva spatřila nabarvený pramen vlasů, rázem věděla, která bije. Stála prý zrovna u sporáku, kde připravovala pro Judy a Michaela sýrové tousty. Bezmyšlenkovitě popadla pánev a syna, který drobounkou černošku převyšoval snad o půl metru, důrazně praštila do hlavy. Michael Clarke Duncan pochopil a už do gangu nikdy nevkročil. Měl s nimi pak řadu problémů, pro členy byl obyčejný srab a zbabělec, takže se musel i skrývat. Jeho fyzička byla ohromující, rychle běhal, byl mrštný a velice silný.

„Nad všemi jsem se tyčil. Někteří moji kamarádi byli ale vyšší než já. Já mám 196 cm, oni měli třeba přes dva metry, dva metry deset. Jenže já mám obrovskou postavu, jsem obr, takže je to markantní. Jsem víc vidět,“ usmíval se Duncan. Střední školu nedokončil. Sám přiznal, že toho litoval. „Vzdělání nebylo prioritou. Já si uvědomil až za dlouhý čas, jak nesmírně důležité je. Měl jsem pocit, že se nemohu rovnat svým kolegům,“ narážel na své první role, které ale byly zatím hudbou budoucnosti.

Duncan se po odchodu ze školy zamotal do kruhu náhodných a podřadných zaměstnání, ve kterých se často jen rval. Jeho monstrózní vizáže využilo pár celebrit, aby jim dělal ochranku; pracoval v barech jako vyhazovač. „Tam si mě hýčkali. Když jsem měl službu u vchodu, nikdy se nic nestalo!“ zubil se víceznačně Michael. Aby ne! To si každý rozmyslí prát se, když na vás dohlíží něco takového! Jenže Duncana to táhlo k fyzické práci.

„Chtěl jsem dělat rukama. To jsem si nejvíc vyčistil myšlenky. Na vzduchu s partou kamarádů. Kdepak se někde prát…“ říkal. Nastoupil k plynárenské společnosti a ručně krumpáčem kopal příkopy pro kabely. Dřel jako mezek, ale bavilo ho to. Matka navíc těžce onemocněla, musel živit sestru a podporovat Jean při léčbě. „Měl jsem jí co vracet,“ komentoval to pokorný a skromný muž jednoduše. „Ty, velkej!? Dej se k filmu! Tam něco takovýho jako ty nemají!“ pokřikovali na Duncana v žertu kamarádi. Matka Jean se ale zamyslela:

„Hele, možná mají pravdu! Chceš hrát? Přece už ti říkali v baru, abys vzal tu malou roli, proč jsi to odmítl? Takový chlapec! Já chtěla být herečkou… A teď čistím záchody. Ale ty na to máš!“ vedla k synovi řeč, sáhla do těžce vydělaných úspor a poslala syna na hereckou školu do Los Angeles! Michael jako vždy poslechl maminku, ale při škole se musel nějak živit. Opět chránil celebrity. A málem na to zaplatil životem - měl mít službu v den vraždy Notoriouse B.I.G., kterého chránil. Na poslední chvíli si přehodil směnu.

„Kdybych byl tam a dostal se do špatné pozice, tak by mě zabili.“ pokrčil rameny. Pak dělal ochranku Willu Smithovi. Ten ho představil pár lidem a herecká kariéra se mohla rozjet. Jenže to zpočátku naráželo na bariéru: na jeho velkou postavu. „Vy jste tak velký a ošklivý! Vy nemůžete hrát žádnou roli!“ říkali mu producenti, aniž by si uvědomili, jak velice to musí člověka ranit. Nebo mu řekli jen: „Jste moc velkej a moc černej!“ A bylo to. Přesto si Duncan v začátku své kariéry zahrál v pár filmech a seriálech, jako například Ženatý se závazky, Fresh Prince, Pátek, Klub hráčů, Studený jako kámen, aby pak konečně přišel průlom.

Slavný Armageddon vynesl Duncanovi konečně slávu. Lidé si ho zapamatovali: „Ten velkej z Armageddonu!“ říkali. A brzy to měl být „Ten velkej ze Zelené míle!“ Bruce Willis se totiž při natáčení Armageddonu s Duncanem spřátelil. Laskavého a hodného člověka měl rád každý - a Bruce věděl, že se připravuje „kingovina“ Zelená míle. Frank Darabont ale nemohl najít odpovídajícího představitele Johna Coffeyho. Velkých černochů bylo v Hollywoodu hodně - ale on potřeboval, aby byl jeho John jiný. Žádný šablonovitý drsňák. Naopak. Citlivý, dojemný, hodný…

Najednou za Frankem přišel Bruce a řekl: „Já ho asi mám.“ Při natáčení jedné obzvláště dojemné scény ve filmu Armageddon se totiž Michael Clarke Duncan rozplakal přímo na place. Bruce Willis řekl: „Tenhle obrovský chlapík s drsným zevnějškem projevoval tak silné emoce, že jsem si to okamžitě spojil.“ Bruce měl „čuch“. Životní role Michaela Clarka Duncana byla právě o schopnosti spojení mezi impozantní postavou a zranitelností a citlivostí až extrémní.

John Coffey byl na světě, Duncan za něj získal nominaci na Oscara a celosvětovou slávu, jenže… „To natáčení mě emočně vyčerpalo. Naprosto jsem se sesypal, bral jsem léky. Měl jsem noční můry, až jsem se složil. Bylo to opravdu hrozné. Pak jsem musel dlouho odpočívat.“ popisoval své zhroucení pro BBC Duncan. Po Zelené míli se zhostil dalších rolí, například se objevil v seriálu Dva a půl chlapa, Sběratelé kostí, Kriminálka New York, namluvil postavičky z Griffinových. Z filmů můžeme jmenovat Můj soused zabiják, Snídaně šampionů, Planeta opic, Král Škorpion, Daredevil, Sin City: Město hříchu, Ostrov, Černobílé blues…

Jenže Michaela Clarka Duncana začalo zrazovat srdce. Přiznal se, že už nemůže moc sportovat ani posilovat. „Pořád se zadejchávám,“ říkal u Larryho Kinga, „Musím se snažit začít jíst zdravě. Živit tohle tělo, to není jen tak. Asi jsem tak velkej, že to moje malý srdce nezvládá uřídit,“ usmíval se, aniž by věděl, jak velkou pravdu bohužel říká. Být vysoký je jedna věc, ale on vážil třeba 150-170 kg.

Nebyl tlustý, všechno to byly svaly, ale srdce mu prý „haprovalo“ už od dětství, jen tomu nepřikládal váhu. Duncan trénoval brazilské jiu-jitsu, byl držitelem fialového pásu v této disciplíně, ale najednou zpozoroval, že při hmatech má mžitky před očima a srdce mu buší jako o závod. To ho vylekalo. „Chci také zhubnout, protože jsem zaškatulkován jako medvěd, jako drsňák, obr. Chtěl bych dostat jinou roli, třeba romantickou,“ vykládal.

Pod vedením osobního trenéra a lékařů se povedlo Duncanovi zhubnout. Stal se vegetariánem, maso prý přestal jíst nejen ze zdravotních, ale i z etických důvodů. „Miluju zvířata. Moje přítelkyně má maličkého pejska. Je to směšné, on se mi vejde do dlaně, podívejte!“ ukazoval svou obrovskou tlapu v CNN v jednom z posledních rozhovorů. Čas se totiž Michaelovi krátil. Ona přítelkyně se jmenuje Omarosa Manigault, Duncan byl zamilovaný až šíleně, pár se v roce 2012 zasnoubil a Michael se nesmírně těšil na svatbu. I matka Jean řekla: „No konečně!“

Jenže 13. července 2012 se přihodila fatální věc: Omarosa se ve dvě hodiny ráno probudila nezvyklým tichem. Bylo jí to divné, nahmatala vedle sebe Michaela, aby ke své hrůze zjistila, že nedýchá. „Byl to jako alarm. Jako kdyby mi něco dalo facku. Okamžitě jsem se vzbudila. A začala jsem mu provádět srdeční masáž.“ popisovala. Čtyřiapadesátiletého obřího snoubence „nahodila“ křehká Omarosa sama. V sanitce už komunikoval.

„Nemohla jsem pak týden zvednout ruce. Nevím, kde jsem v sobě našla tu sílu!“ vyprávěla otřeseně Omarosa. Lékaři jej vyšetřili a konstatovali, že přežil infarkt myokardu, který už se dostal do stádia srdeční zástavy. Duncan zůstal měsíc na JIP, pak ho pustili na normální pokoj. Omarosa Manigault tam bydlela s ním, spala v křesle a plánovali svatbu. Bohužel, laskavý obr se jí neměl dožít. Jeho mohutné tělo „dorazil“ druhý masivní infarkt, který herce postihl 3. září 2012. Michael Clarke Duncan zemřel ve věku 54 let. Při pitvě vyšlo najevo, že měl fatálně poškozené i ledviny, játra a slinivku.

Na pohřbu se sešli jeho kolegové ze Zelené míle i Armageddonu, smuteční řeč vedl Tom Hanks či Jay Leno. Duncan byl pohřben ve Forest Lawn Memorial Park v Hollywood Hills. Po tragické a předčasné smrti velkého herce se ale strhla nechutná bitva. Matka a sestra žalovaly Omarosu z toho, že Duncana úmyslně neoživila. Čili oživila - ale pěkně si prý u jeho těla, ze kterého vyprchával život, počkala.

Temperamentní černošky na sebe ječely v soudní síni i na veřejnosti, matka Jean dokonce obvinila snoubenku svého mrtvého syna, že pozměnila jeho závěť. Také tvrdila, že Omarosa tajně prodávala osobní věci Michaela, auto, šperky… Přidaly se i celebrity. LaToya Jackson označila Omarosu za „zlou a potměšilou čarodějnici“ a veřejně ji nařkla, že ho prostě zabila. Omarosa LaToyu zažalovala za pomluvu…

„Kdyby tohle Michael viděl, rozbrečel by se. Jsou to hyeny, jedna jako druhá i třetí. Že se nestydí!“ komentoval to Will Smith.

Má asi pravdu. Svět už jeho slzy viděl. Viděl i ruce, které léčily. Jenže ve filmech. Jak by si Michael Clarke Duncan „srovnal“ všechny ty ženské, o tom už lze bohužel jen spekulovat. Velký herec zemřel předčasně, ale zanechal za sebou spoustu rolí. Minimálně jedna bude v divácích rezonovat snad na věky.

John Coffey, jako to kafe, pane…

Zpracováno podle: Find a Grave, The Green Mile Fandom, MovieScreen.cz, ČSFD, Michael Clarke Duncan, Reddit, BBC, Looper.com,