Černé a Čertovo jezero: tajuplné hlubiny skrývají řadu pověstí. Mrtvé esesáky, rusalky i akci StB

Ledovcových jezer nalezneme na Šumavě osm. Pět u nás a tři na bavorské straně. Po pádu železné opony jsou na našem území přístupná i tři menší - Plešné, Laka a Prášilské, nejslavnější a nejznámější jsou však dvě - Černé a Čertovo. Tyto specifické vodní plochy vznikly po odtávání třetihorních ledovců vlivem změny klimatu, která proběhla na území dnešní střední Evropy. Postupující tající ledovce před sebou tlačily kameny a štěrky, čímž vznikly obrovské hráze, tzv. morénové valy, které zadržovaly vodu z ledovců. Vše se odehrálo na konci poslední doby ledové. Dnes jsou šumavská jezera napájena přítoky i spodními prameny.

Od roku 1933 spadají Černé i Čertovo jezero pod Národní přírodní rezervaci, ve které lze spatřit desítky vzácných druhů rostlin a chráněné živočichy. Nacházejí se mezi Nýrskem a Železnou Rudou v okrese Klatovy, nedaleko od německých hranic. Častý cíl výletníků je místem s neuvěřitelnou atmosférou. Klidná hladina obou překrásných jezer je okouzlující a bezesporu magická, romantická, fascinující i znepokojivá.

Respekt budící vodní plochy přitahovaly naše předky už od pravěku a jejich tajemné hlubiny vtělilo do svých děl také mnoho našich spisovatelů a malířů. Není divu. Obě jezera, Černé i Čertovo, jsou pověstmi doslova opředena. A nejen o strašidlech a přízracích, kdepak. Některé neskutečné příběhy se zakládají na pravdě a Černé jezero se dokonce stalo dějištěm bizarní akce Státní bezpečnosti. Co můžeme nalézt v pověstech o našich dvou nejznámějších karových jezerech?

Čertovo jezero se nachází v Královském hvozdu na jihovýchodním svahu Jezerní hory asi čtyři kilometry od Špičáku u Železné Rudy. Jeho rozloha je téměř deset hektarů a hloubka se odhaduje na 36,5 metrů. Okraje specificky půlkruhové vodní plochy lemuje smrkový prales. Jako jediné ze šumavských ledovcových jezer náleží k povodí Dunaje, v zimě zamrzá vrstvou až metr tlustého ledu. A jak již jméno jezera napovídá, podle všech pověstí si ho oblíbili právě pekelníci.

A nebyli to klasičtí čerti, které známe z pohádek, měli to být opravdoví ďáblové z pekla, děsiví démoni, kteří už v pohanských dobách hlídkovali na břehu a každého, kdo šel kolem, napadli a vzali mu duši. Naše předky Čertovo jezero tak děsilo, že k němu odmítali chodit. Kořistí pradávných démonů bývaly hlavně mladé dívky. Nejznámější pověst se váže právě k dívce a démonovi, který se v novodobějším podání změnil na rohatého čerta. Odvážná slečna prý nedbala varování rodičů a šla se projít k zapovězenému jezeru. Z porostu na ni vykoukl čert a jak jinak - chtěl ji vzít do pekla.

Ubránila se mu, svázala mu provazem nohy a hodila ho do vody. Čert se naštval, zajel pod hladinu tak prudce, až „proboural“ dno, čímž se původní jezírko zvětšilo na jezero. Pozůstatkem této čertovské jízdy má být vír, který se občas ve vodě objevuje. Pomstychtivý ďábel, kterého svrhla obyčejná smrtelnice zpátky do pekla, má škodit dodnes, převrací loďky a stahuje plavce ke dnu. I když v Čertově jezeře žádný plavec není, jelikož je zde (i v Černém) přísný zákaz koupání, povídačka o svázaném čertovi zdomácněla a jezero dostalo své jméno.

Vyprávění o přízracích Čertova jezera se netýkají jen rohatých pekelníků. Dívka v modrém, která se za měsíčních nocí prochází po hladině, má být duchem utopené slečny. A nijak lidem neškodí, stejně jako dědouš nebo dědula - to je pro změnu malý vrásčitý mužíček, který sedí na břehu a skřehotá. Vodník nebo hejkal? Nebo divočák, kterému zjitřená fantazie přisoudila lidský obličej? Čertovo jezero je se svým slavnějším jezerním kolegou Černým prý spojeno podvodním tunelem, takže i Černé jezero má být osídleno prapodivnými bytostmi. A nejen pohádkovými. Co takhle mrtví esesáci? To už je přece jenom děsivější představa, než nějaké pověsti o čertech.

Největší ledovcové jezero na Šumavě a největší přírodní vodní plocha v České republice, která vznikla bez přispění lidského zásahu, je právě Černé jezero. Jeho rozloha je 18,5 hektaru a maximální hloubku má zhruba 40 metrů. Leží pod severním svahem Jezerní hory. Dno je skalnaté s tlustou vrstvou kalu, který vznikal po tisíce let a tvoří ho pyl z okolních stromů. Voda je „normální“ barvy, tmavý odstín hladiny je pouhým odrazem okolních lesů, ale na první pohled to vypadá velice hrozivě – temná rozlehlá vodní plocha vyvolává zvláštní atmosféru. Lidská představivost zde jede na plné obrátky.

Častý turistický cíl je oproti Čertovu jezeru opředen povídačkami poněkud drsnějšího ražení, než „pouhý“ utopený čert. V pověrách se Černé jezero stalo jakousi bezednou dírou, která už nic nevydá zpět. Od dávných časů se totiž traduje, že na jeho dně sídlí démon, který vše, co do vody spadne, stáhne dolů do hlubin.

„I za slunného dne se v poklidném obrazu hladiny odráží cosi nedefinovatelného. Jako kdyby pod hladinou číhalo něco, co se nedá popsat. To, že v Černém jezeře sídlí démon, si vyprávějí celé generace Šumavanů i obyvatelů Bavorska. Scenérie je zde opravdu fantastická, někdy fantasticky strašidelná. Pašeráci a pytláci, ale i uhlíři a dřevorubci, kteří museli kolem Černého jezera chodit, zde neradi setrvávali. Říkali, že se nedívají do vody, že tam něco strašného je,“ mohou se lidé dočíst v turistickém průvodci. Nedefinovatelné zlo na dně jezera je vyvolané představivostí – podivně zbarvená hladina a husté lesy kolem naháněly našim pověrčivým předkům velký strach. Tak na dno dosadili démona, aby nějakým způsobem vysvětlili, proč se této krásné vodní plochy bojí.

Černé jezero hostí také hotovou plejádu různých strašidel i nadpřirozených bytostí, které se objevují v pověstech Německa i Evropy. Má jít hlavně o swizu. Podle pohanské mytologie je swiza lesní démon v podobě ženy. Oděna chodí do vlčí kůže a na hlavě nosí jelení parohy. U Černého jezera mají mít rejdiště rusalky, které poutníka utancují k smrti, upíři, stromoví mužíčci, bludičky, hejkalové, vodníci, divoženky, vlkodlaci či divoké kočky. Zatím to zní spíše jako úsměvná česká pohádka, vždyť vyjmenovaná strašidýlka tvoří kolorit pověstí z každého kraje naší země! Jenže…

Kvůli ledovým proudům má Černé jezero jednu děsivou zvláštnost - téměř všichni lidé, kteří se zde utopili, byli vždy nalezeni v dokonale zachovaném stavu. Zakonzervované mrtvoly naháněly strach našim předkům, kteří si to neuměli vysvětlit. Když se vynořil utopenec, který vypadal jako živý, vytvořili si mýtus o jakémsi prokletí jezera, které bere duše, ale těla vrací. A právě s utopenci souvisí také jedno dost děsivé vyprávění: říká se, že největší a nejhlubší jezero na Šumavě a v Bavorském lese je domovem vojáků wehrmachtu. Mrtvých.

Na konci druhé světové války tudy utíkaly spousty vojáků i esesáků zpět do Německa a mnoho jich v Černém jezeře nalezlo smrt. Jejich zakonzervovaná těla pak byla objevena po mnoha letech. Například v roce 1947 v Bavorsku nalezl lesní dělník v prohlubni u přítoku mrtvolu muže. Když vytáhl zcela zmrzlé tělo na břeh, s údivem shledal, že utopenec má na sobě kompletní uniformu SS a dokonale zachovanou tvář i ruce. A nebyl to prý jediný případ. Od té doby se říká, že není radno chodit okolo jezera v noci, protože můžete potkat hlídku mrtvých vojáků, které poznáte podle ledových střípků v očích. V rozedraných uniformách mají chodit nejen po zemi na souši, ale i po dně jezera jako nějaká přízračná záhrobní armáda.

Zkazky jsou to jako z novodobého zombie hororu, ale je jasné, jak tato pověst vznikla. Jde očividně o reakci na nález jednoho nebo dvou těl v uniformě. Lidský strach rázem umístil pod hladinu celou zmrzlou německou divizi, která čeká v ledové vodě na patřičný rozkaz z říše stínů. Představa mrtvých zachovalých těl vojáků německé armády je bezesporu velice děsivá a člověku při pohledu do zvláštní neproniknutelné hlubiny Černého jezera přejede skutečný mráz po zádech.

Mrtvých Němců ani swizy či dalších strašidel se ale nebála Státní bezpečnost, která v Černém jezeře provedla jednu ze svých dezinformačních akcí, kterou pojmenovala Neptun. V roce 1965 měly být v Německu promlčeny nacistické zločiny. To se nelíbilo Sovětskému svazu, který se snažil o prodloužení této lhůty.

V roce 1964 byla proto vymyšlena monstrózní akce, která měla za cíl znemožnit západní politiky, znejistit a zpochybnit vládu Západního Německa, vyvinout diplomatický tlak na prodloužení této promlčecí lhůty a rozhlásit, že západoněmečtí politici pokračují v Hitlerově odkazu. Masivní propaganda v médiích měla tohle vše zajistit a obrátit veřejné mínění v Československu zpět k důvěře východu s tím, že na západě jsou jen samí nacisté. Potápěči ponořili do Černého jezera bedny s údajnými tajnými nacistickými dokumenty. Dřevěné schránky však opustily Prahu nikoli koncem války, ale až v poledne 20. června 1964.

Za necelý měsíc už byly „senzačně“ opět na suchu a přímo před kamerami Československé televize se odehrálo předem připravené představení. Reportéři pořadu Zvědavá kamera bedny odevzdali státu, aniž je otevřeli. Mystifikace tak mohla pokračovat dál, protože v bednách byly jen prázdné papíry – úředníci z Moskvy totiž nestihli dodat ony pravé (a přesto falešné) nacistické spisy. Ty posléze přišly a na tiskové konferenci už je mohl hrdě předvádět sám Lubomír Štrougal.

„Výsledky akce Neptun také pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů (mělo se tak stát 20 let po skončení války) a západoněmecká vláda musela prodloužit promlčecí lhůty o pět let. Dezinformační akce StB tak byla ve své době úspěšná, po srpnu 1968 ale její hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil nejen řadu agentů komunistické tajné služby, ale také pravdu o bednách ze šumavského jezera.“ konstatují reportéři v dokumentu České televize o akci Neptun.

Mystifikační akce s nacistickým pozadím – kde jinde by se mělo něco takového odehrát, než v mýty opředeném Černém jezeře? Šumavská ledovcová jezera jsou překrásná a zároveň tajemná místa s atmosférou, jakou nenajdete nikde v naší republice a rozhodně stojí za výlet.

Třeba si z něj odnesete krásný zážitek bez duchů a přízraků. A nebo potkáte rusalku či zmrzlou německou hlídku na věčné stráži!

Černé jezero na Šumavě – největší přírodní jezero České republiky – Kudy z nudy, Černé jezero | ŽELEZNÁ RUDA A OKOLÍ, Ledovcová jezera - Černé a Čertovo | Národní park Šumava, rozhovor Alois Neumann, Časopis Enigma, brožura Legendy magické Šumavy, Badatelé živě: Akce Neptun a největší zpravodajský úspěch StB