České mlýny: fascinující stavby jsou plné tajemství a tragických lidských osudů

V dnešní době známe mlýny spíše jen z pohádek. V těch bývají mlýny místa, kudy se vstupuje do pekla, kde čerti hrají s pocestnými mariáš o duše, kde se čaruje. V noci se mlýn promění na místo doslova magické, kde starý a samorostlý mlynář za pomoci kouzelné knihy vyvolává zlé síly. Lidé měli k mlýnům respekt od pradávna, a pokud zrovna nutně nemuseli, nechodili tam.

Synek z vesnice si málokdy namluvil mlynářovu dceru, i když byla jak se říká: „krev a mléko“. Jakýsi pradávný respekt a strach před těmito místy, kde se obilí měnilo na mouku a kde krajánci a vandrovníci po večerech vyprávěli strašidelné příběhy, lidem nedovoloval mlynářskou rodinu vzít mezi sebe. Považovali mlýn za místo magické, mnohdy nečisté a hlavně - za rejdiště tajemných sil.

Tajuplných mlýnů najdeme v Čechách mnoho. Pojďme se podívat alespoň na dva nejzajímavější. Obestírá je aura tajemna, mnohdy chátrají a jejich mechem obrostlé rozvaliny vyprávějí příběhy, kterým lze uvěřit jen těžko. Něco jsou legendy, něco případy zaznamenané a ověřené.

Dolský mlýn - místo s doslova mysteriózní atmosférou a jednou krvavou legendou

Těžko bychom hledali magičtější a tajuplnější mlýn v Čechách. Jeho genius loci zasáhne naprosto každého, kdo na osamocené místo uprostřed lesa vstoupí. Už jen to, že ruina kdysi prosperujícího mlýna stojí na tak pustém místě, je samo o sobě podivné. Pokud vám bude něco připomínat - natáčela se zde scéna z pohádky Pyšná princezna. Dolský mlýn se nachází v Českém Švýcarsku nedaleko vesnice Kamenická stráň na soutoku řek Kamenice a Jetřichovické Bělé.

Je jedním z nejstarších dochovaných vodních mlýnů v Českém Švýcarsku. První historické zmínky se objevují v roce 1515, kdy byl mlýn součástí panství hradu Ostrý. V 17. století sloužil mlýn i jako pekárna, od roku 1814 zde fungoval lihovar a výčep piva. Od 19. století se zde postupně přestávalo obilí mlít a budova začala sloužit jako zájezdní hostinec.

Poslední stálí obyvatelé z mlýna odešli v roce 1945. Bývalý výstavní mlýn a zájezdní hostinec postupně po ukončení provozu chátral, až se jeho rozvaliny staly oblíbenou atrakcí turistů, filmařů i výletníků. Atmosféra tohoto místa však na citlivější jedince působí tísnivě a mnozí zde mají skličující pocit.

Kolem mlýna se prý dodnes zjevují podivné postavy, zvláštní světla a jsou zde slyšet divné zvuky. V noci k mlýnu raději nikdo nechodí - fotografie noční zříceniny jsou prý plné podivných šmouh a stínů. Za vše prý může krvavá legenda o lidské chamtivosti.

Prosím o nocleh. Peněz mám dost!

Někdy v 16. století se prý v Dolském mlýně udála příšerná věc. Jestli je to legenda či je na ní zrnko pravdy, nevíme. V lidské paměti však tento příběh přetrvává a vypráví se již staletí.

Mlynář a mlynářka mají syna, který jim dělá jen radost. Roste, je zdravý, chytrý a otci pomáhá ve mlýně. Jednoho dne chlapec rozhodne, že chce jít do světa na zkušenou. Rodiče mu to vymlouvají, neradi by ho postrádali a otec by tím ztratil nejlepšího mlynářského dělníka. Ale hoch jinak nedá. Chce do světa, domov je mu malý. Rodiče nakonec jeho prosby vyslyší a hocha pouští. Ten se rozloučí, zamává a odejde na zkušenou. A na dalších pár desetiletí se po synovi slehne zem.

Mlynář a mlynářka, dříve laskaví lidé, odchodem jediného syna trpí a doslova se jim zatvrdí srdce. Nechtějí nikoho vidět, jen příchozím sedlákům obilí semelou a postupem doby se stávají čím dál víc spořivější a lakotnější. Dukáty schovávají, i když už nemají pro koho - syna v duchu dávno pohřbili, protože ten se nevrací. Pravděpodobně někde ve velkém širém světě zahynul.

Jedné bouřlivé noci kdosi bouchá na dveře. Osamělí mlynáři nejsou na žádné hosty zvědaví, přesto jde mlynářka s lucernou otevřít vchodové dveře. Venku stojí zarostlý vysoký muž v dlouhém plášti a širáku a žádá o nocleh. Mlynářka už chce dveře zabouchnout a neznámého tajemného hosta vyhnat, když v tom ji zarazí cinkání peněz, které má neznámý v naditém váčku. Nabídne panímámě, že za nocleh štědře zaplatí.

Mlynářka muže pouští dál a ukáže mu, kde bude spát. A vzbudí manžela. Ten při vyprávění své ženy o naditém váčku s penězi neváhá, vezme sekeru a spícího pocestného ubije k smrti. Jeho znetvořené tělo manželé zakopou v lese nedaleko mlýna.

Nad váčkem s penězi se radují, jak se jim to povedlo - kdo bude postrádat nějakého podivína, který v noci hledá nocleh na takové samotě? Druhý den ráno dělají jakoby nic a při příjezdu povozu sedláka z vesnice se vrhnou na pytle s obilím, které přivezl. Sedlák se s podivínských párem kupodivu dá do řeči.

„Měli jste jistě radost, včera v hospodě byl váš syn. Vyprávěl nám, co vše prožil a proč se tak dlouho nevracel - procestoval soustu zemí a stal se velkým boháčem. Rozhodl se vás překvapit, když odcházel do mlýna, nemohl se dočkat toho, až vám vyjeví, kdo je, i když ho v první chvíli nepoznáte. To bylo ale překvapení, že?“

Mlynář s mlynářkou rázem pochopí celou děsivou pravdu - pro pár zlatých zabili vlastního syna. Traduje se, že otec se oběsil v kuchyni a matka ze žalu skočila do náhonu, kde její mrtvé tělo zachytilo mlýnské kolo.

Možná je to legenda, možná se v tomto příběhu zrnko pravdy skrývá. Atmosféra Dolského mlýna je ale neskutečně tísnivá, a kdo ruinu neviděl, nepochopí. A ti, kteří viděli, říkají - samozřejmě, musí to být pravda, protože na jakém jiném místě by se taková tragédie měla stát?

Rajský mlýn - místo plné vražd, sebevražd a negativní energie

V údolí říčky Ostružné mezi Čachrovem a Nemilkovem na Šumavě stojí mlýn, kterému se říká Rajský. Říčka Ostružná teče úvalem nedaleko Klatov už stovky let. Popoháněla lopatky kola osamocenému mlýnu, který tu stojí od 18. století. Stavba nese stejné jméno jako zdejší údolí - Rajské.

Dalo by se říct, že ráj na zemi tu byl. Bohužel, do osudného data 1. února roku 1925. Pak se z Rajského mlýna stal mlýn spíše Pekelný. V jeho zdech se totiž ukrývá tragédie tří vražd a tří sebevražd. Dotčená rodina Majdlova bývá místními označována za doslova prokletou.

Případ, který se v Rajském mlýně udál, otřásl snad každým. Tehdejší četníci, vyšetřovatelé, lékaři i psovodi se při spatření hrůzyplné scenérie v kuchyni mlýna neubránili slzám. Co se vlastně onu osudnou neděli 1. února 1925 v Rajském mlýně stalo? Série tragédií, které se ve mlýně odehrály, začala už v roce 1901, kdy spáchal sebevraždu otec mlynáře Martina, o jehož rodině je tento případ, Jan Majdl.

Krása vraždil sekerou

Mlynář Martin Majdl, jeho žena Marie a jeho sestra Terezie se jako každou neděli ráno vypravují do kostela v blízkém městysu Čachrov. Mlynář je v dobré náladě, zrovna dnes totiž slaví narozeniny. Od své ženy dostává „vázaného“ a těší se, jak po bohoslužbě pohostí sousedy v hostinci.

Trojice odchází v devět ráno a doma zůstává jeho matka Marie Majdlová, čtrnáctiletý čeledín Hynek Jonáš a devítiměsíční kojenec, mlynářův první syn, jeho chlouba a pýcha, malý Emil.

Nikdo netušil, že v blízkém lese se za stromem ukrývá vrah. Teprve dvacetiletý tulák, zloděj a pobuda, několikrát trestaný násilník Bedřich Krása. Rajský mlýn pro něj není neznámé místo - před dvěma týdny se zde pokoušel ucházet o práci, ale mlynář ho vyhnal.

Krása se mu jednoduše „nezdál“ a nechtěl mít ve stavení takového podivného člověka. Krása myslel, že na bohoslužbu odešli všichni členové rodiny Majdlů. Chtěl podle své pozdější výpovědi „pouze“ loupit a předpokládal, že mlýn je prázdný.

Zloděj vnikne do budovy mlýna, kde hledá peníze. Je však překvapen starou paní Majdlovou, kterou přiláká hluk. Krása vyběhne na dvůr a popadne sekeru, která je zaseknuta ve špalku na štípání dříví. Vrátí se a starou ženu, která svírá v náručí plačícího devítiměsíčního Emila, dvakrát sekne sekerou přímo do hlavy. Majdlová v tratolišti krve na místě umírá a dítě pouští na zem. Příšerný pláč batolete přiláká mladého čeledína, který se přiběhne podívat, co se děje.

I on padá k zemi, když ho Krása několikrát sekne sekerou. Vrah nemá slitování ani s malým chlapečkem a sekyra dopadá i na jeho tělíčko. Rázem nastane klid. Krása při svém vražedném běsnění nijak nepanikaří, překročí těla a hledá peníze.

Nakonec najde 3 700 korun a utíká z místa masakru pryč. Domů se vrací Marie a Terezie, mlynář zůstal chvíli se sousedy v hospodě, aby jim dal „zavdanou“, když slaví narozeniny. Když ženy dorazí do mlýna, Rajským údolím se rozlehne nelidský křik. Pro pomoc přiběhne místní švec a cestou potká vracejícího se mlynáře. Tomu se zhroutí celý svět.

Přivolaní sousedé zjistí, že čeledín i malý chlapec ještě žijí. Jsou rychle odvezeni do klatovské nemocnice, ale svůj boj o život oba prohrají. Stará mlynářka je mrtvá na místě.

První použití pachové konzervy v Československu

Pachatel na místě činu zanechává pár starých bot a ponožku. Podle policie ji měl mít na ruce, aby nezanechal žádné otisky. Policejní zápis z roku 1925 uvádí:

Jde o první použití pachové konzervy v Československu. Policejní pátrání se rozběhne a za tři týdny je podezřelý dopaden v Praze. Bedřich Krása se bez okolků k trojnásobné brutální vraždě přizná. Jak cynicky přiznává: „Všechny peníze jsem roztočil za k…y a chlast.“

Drzý je i u soudu - jako neplnoletý ví, že nemůže dostat trest smrti a na soudce dělá grimasy, celou dobu soudního stání se směje a při popisování vražd přitakává a doplňuje krvavé detaily. Soudci říká Vašnosto a při rekonstrukci vraždy malého Emila pronese s úšklebkem: „Ten harant tak strašně řval!“

Krása dostane trest ve výši 19 let, 11 měsíců a 7 dnů. Celu by měl tehdy tedy opustit v roce 1945. Jenže po vypuknutí druhé světové války Bedřich Krása z vězení záhadně mizí - údajně ho gestapo najalo jako dvojitého agenta. To jsou však pouhé spekulace a nikdo neví, jak vrah tří lidí skončil.

Trojnásobnou vraždou však tragédie Rajského mlýna nekončila. Manželé Majdlovi další dítě nemají a doslova přežívají. Nechodí ven, mlýn se zastaví, jako párek zmučených podivínů občas zajdou na nákup do vsi. V roce 1953 si Martin Majdl nasazuje podobně jako jeho otec oprátku a oběsí se. Lidé z okolí nejsou nijak překvapeni. Spíše je překvapuje, že mlynář vydržel tak dlouho, aniž by si na život sáhl.

Jeho žena zůstává sama dlouhých dvacet let. Téměř nevychází a propuká u ní duševní nemoc. Ze všech Majdlů zůstala sama a na její psychice se samozřejmě celá tragédie musela podepsat. Lidé z okolí jí občas vídali, jak chodí v noci sama lesem a dívá se do řeky.

Zřejmě poslední kapkou do těžce zkoušené vůle k životu nešťastné Marie bylo úmrtí jejího milovaného psa Cikána, od kterého se nehnula na krok. V roce 1973 zmizí. O pár dní později najdou její mrtvolu v říčce Ostružné. Nešťastná náhoda? Místní si to nemyslí. Prostě už nemohla dál a spáchala sebevraždu. Rod Majdlů vymřel a tragédie nešťastné rodiny je navždy vryta krvavým písmem nejen ve zdech opuštěného mlýna, ale i v kolektivní paměti lidí.

Česká kotlina je tajemných mlýnů plná. Jejich mystérium, tajemno a různé pověsti a příběhy nepřestávají fascinovat široký okruh lidí. O dalších bychom si mohli povědět příště.

prameny:

Bývalý vodní mlýn na Šumavě: Je prokletý? – epochanacestach.cz

Časopis Enigma

Časopis Enigma speciál

Rajský mlýn, místo nasycené negativní energií | České záhady (ceske-zahady.cz)

Dolský mlýn v Českém Švýcarsku – Kudy z nudy

Dolský mlýn – Wikipedie (wikipedia.org)