Danielle Steel: pět rozvodů, 9 dětí, svatba ve vězení i sebevražda syna. Život královny bestsellerů

Knihy Danielle Steel s typickou obálkou se staly koloritem každého většího i menšího knihkupectví. Tato dáma, která dělá čest svému příjmení - říká se jí také Ocelová lady či Nezmar - napsala více než 180 románů (uvádí se dokonce i 200, jde i o novely a povídky), které byly prodány ve více než 650 milionech kopií. Vše má tvrdě vydřeno, stala se miliardářkou a jednou z nejvýznamnějších žen na planetě. Její díla čtenáři buď milují, nebo nenávidí. Nic mezi tím. Píše jímavé příběhy o lásce a zradě, nevěrách, společenských i psychických traumatech, vášni i závislostech všeho druhu. Hrdinky bývají vesměs ženy v mezní životní situaci, nalezneme i rodinná traumata a tajemství.

Jistě, nelze se vyhnout tomu, že postupem času jsou její knihy „na jedno brdo“. Nicméně velice úspěšné. Četné filmové i televizní adaptace jsou toho důkazem. A Danielle píše dál. Je proslavena tím, že na sebe vždy nakládala neuvěřitelné množství práce. Má rozepsáno vždy pět knih najednou. A v jednu dobu svého života spala jen 4 hodiny. Víc nemohla, protože se jí v hlavě „mlela“ témata všech pěti děl. Je to až kupodivu, že vždy z toho vzejde román, který se prodává. A to skvěle.

O ženách v osudových situacích toho napsala mnoho, jaké však byly osudové situace slavné spisovatelky? Docela zajímavé. A „husté“, jak bychom mohli říct. Je vlastně až nemožné, aby jeden jediný lidský život ženy, navíc ženy tak zavalené prací, mohl všechny tyto mnohdy velice bizarní události postihnout. A přece.

Danielle Steel a její vlastní román.

Pro jedináčka Danielle nebylo dětství lehké. Narodila se 14. srpna 1947 jako Danielle Fernandes Dominique Schuelein-Steel v New Yorku. Rodina to byla zvláštní, zajímavá a všichni pocházeli ze směsice různých evropských národů. Její otec, John Schuelein-Steel, byl Žid, německý přistěhovalec a potomek majitelů pivovaru Löwenbräu . Matka se jmenovala Norma da Camara Stone dos Reis. Byla dcerou portugalského diplomata. Tento dědeček žil ve Francii, kde Danielle trávila většinu svého dětství. Geny snad ze všech zemí starého kontinentu namíchaly v malé Danielle zvláštní koktejl - holčička byla nesmírně talentovaná, chytrá, pilná. Na druhou stranu byla uzavřená, zasněná, zvláštní.

Absolutně si nerozuměla s matkou - ta ostatně byla na dceru velice chladná, nevšímala si jí, jen ji ukazovala svým přátelům jako načančanou panenku. Ve Francii i Americe rodiče pořádali opulentní večírky plné známých osobností. Danielle Steel do sebe tuto atmosféru „horních deseti tisíc“ nasávala - zvyky a životy bohatých a slavných později zúročila ve svých románech. Před holčičkou všichni mluvili o všem, bylo jim to jedno, odjakživa vnímala reálný život plný dramatických zvratů: rozvod, manželství, smrt, adopce, sebevražda…

Když bylo Danielle osm let, rodiče se rozvedli. Matka mávla rukou, nechtěla ji do péče, ani se o dceru nijak nesoudila, byla ráda, že si ji „vzal“ otec. Z Evropy ho následovala do Ameriky, kde se usídlili. Matku vídala jen jednou za rok, občas víc, občas méně, podle toho jak měla temperamentní Norma čas. Motiv odloučené matky se v jejích románech objevuje opakovaně. Danielle tíhla ke katolické víře, jeden čas dokonce koketovala s myšlenkou vstoupit do kláštera.

Hlavně nepřítomnost matky ji ničila, chtěla proto „utéct před světem“ - nakonec se jeptiškou nestala, rozmluvil jí to otec. „Můžeš dělat co chceš, celý svět je ti otevřený, je škoda být v klášteře. Jsi nadaná, krásná a chytrá. Udělej něco mimořádného!“ řekl dceři.

Už jako dítě Danielle psala, hlavně poezii, povídky, pohádky, příběhy. Na popud otce se přihlásila v roce 1965 na Lycée Français de New York, pak pokračovala na univerzitě v New Yorku a souběžně s ní ještě studovala školu designu. Její obory byly literatura, umělecký design a módní návrhářství. Danielle umí krásně kreslit a malovat, je skutečně všestranně nadaná. A všechny zážitky a osoby, které potkala, začala vtělovat do svých románů.

V devatenácti letech dokončila první román - slavná Cesta domů (Going Home) byla vydána v roce 1973. Román obsahoval mnoho témat, kterými se její psaní proslavilo, včetně zaměření na rodinné otázky a mezilidské vztahy. Dočkal se filmové adaptace, stejně jako dalších 25 románů. Pak už to šlo „jako po másle“. Danielle psala a psala. Byla čím dál úspěšnější. A v jejím životě se děly věci nevídané.

Jízda na horské dráze - tak by se dal charakterizovat osobní život slavné spisovatelky. Danielle byla vždy velice spontánní, což se ukázalo na několika rozhodnutích, které udělala „jen tak“ - byla zvyklá doslova ztrácet hlavu, aby pak litovala. Zvláště, co se týče manželů.

Poprvé se vdávala v osmnácti letech, v roce 1965 - dávno před vydáním své prvotiny. O osm let starší americký bankéř francouzského původu Claude-Eric Lazard byl zpočátku spíše takovým starším mentorem mladé Danielle a motivoval ji ke kariéře a studiu. Pak se rodina, rozrostlá o dceru Beatrix, přestěhovala do San Francisca, ale manželství bylo odsouzeno k zániku. Claude-Eric na mladou manželku žárlil, hlavně na její úspěch, v roce 1972 se pár odloučil. A pak následovalo „vězeňské zešílení“ Danielle Steel, nad kterým kroutil hlavou i bulvár - ten totiž spisovatelku sledoval již od sedmdesátých let.

Krása, nadání, talent a inteligence se prostě neodpouští a média čekala, aby si na ní smlsla. A dočkala se. Danielle byla ještě pořád vdaná za Lazarda, když připravovala na zakázku rozhovor s jedním z vězňů v kalifornské věznici. Při té příležitosti se bláznivě zamilovala do jiného vězně – Dannyho Zugerdela. Odsouzený násilník jí učaroval, ztratila hlavu, při jednání o podmínečném propuštění stála v síni a tleskala, když se její „milý“ dostal na svobodu. Okamžitě si ho nastěhovala k sobě. Jenže Danny nebyl žádný beránek a porušil docela drsně svou podmínku - zatímco Danielle mu doma poskytovala láskyplné zázemí, Danny rozjel měsíce trvající sérii nočních krádeží a znásilnění.

Prý chodil běhat, tak to řekl zamilované Danielle, když se vracel domů nad ránem celý orvaný a někdy i krvavý. Samozřejmě se na něj přišlo a v roce 1974 se vrátil do vězení. Určitě ho nechala, to je jasné, řeknou si mnozí. Jenže nenechala. Danielle Steel odmítla uvěřit, že její Danny je vinen a sotva se s Lazardem konečně rozvedla (i když ten ji prosil na kolenou, ať proboha na toho šíleného maniaka zapomene!), vdávala se podruhé. Ve vězení. V jídelně. Za Dannyho. Protože prý musela, neboť „mohl být otcem několika mých dětí…“

Během jejich vztahu totiž Steel prodělala několik potratů. Mluví se až o čtyřech, jeden byl vlastně už porodem mrtvého donošeného dítěte. Se Zugerdelem se rozvedla v roce 1978. Ale alespoň k něčemu to bylo - začínající spisovatelka nabrala inspiraci pro dva úspěšné romány, které nastartovaly její kariéru – Dvojí svět a Dokud nás smrt nerozdělí.

A nebyla by to Danielle Steel, aby zase něco neudělala. V době rozvodu s Dannym byla totiž už těhotná s jiným - William Gerge Toth se stal manželem číslo tři v den, kdy dostala od Dannyho z vězení podepsané rozvodové formuláře. A Danielle byla v osmém měsíci. Narodil se syn Nicolas (Nick), zároveň vydala svůj proslavený román Slib. Toto dílo ji skutečně proslavilo, stala se okamžitě součástí smetánky San Francisca, byla zvána na večírky, seznamovala se se známými lidmi. Vše mohlo být zalité sluncem, jenže se ukázalo, že William je narkoman. Feťák, který měnil nálady podle toho, co si zrovna šňupl, svou závislost tajil.

Za zavřenými dveřmi jejich domu však vše propuklo v plné síle - ostatně Slib je román o narkomanovi a jeho milé, která se mu zoufale snaží pomoci. Bolestné manželství skončilo v roce 1981. A jak měla Danielle Steel ve zvyku, okamžitě se vdala znovu. Obchodník s vínem John Traina, manžel číslo čtyři, adoptoval jejího syna Nicka (dal mu své jméno), Danielle přijala za své jeho dva syny Trevora a Todda. A pak začala rodit děti. Jedno za druhým. Samantha, Victorie, Vanessa, Maxx a Zara. A do toho neustále psala a psala a psala. Stala se díky tomu milionářkou.

Forbes její jmění odhaduje na 375 milionů dolarů (v přepočtu 8,3 miliardy korun), což ji řadí mezi nejbohatší ženy světa a zároveň mezi 100 nejbohatších amerických podnikatelek, které své jmění nabyly vlastními silami.

Pravidelně se objevuje i v žebříčku Forbes Celebrity 100 a v prestižním žebříčku nejlépe prodávaných knih dle listu The New York Times se Danielle Steel udržela 381 týdnů v kuse.

Manželství s Johnem Trainou nevydrželo. Jak také jinak. Rozvod proběhl v roce 1995. Danielle si dala od mužů pomyslnou pauzu, aby se v roce 1998 vdávala popáté - Thomas James Perkins byl velice bohatý finanční magnát, který působil v Silicon Valley. Steel a on střídavě žili v San Franciscu, kde Danielle i nadále obývá obrovské sídlo s 55 ložnicemi - Spreckels Mansion. Ale touha vrátit se ke kořenům ji přivedla zpět do Francie, kde na okraji Paříže zakoupila rozsáhlou usedlost. S Perkinsem se milovali, ale jak to tak bývá - rozvedli se v roce 2002. Přesto zůstali přáteli. Zemřel v roce 2016. Nyní vdaná není. Prý v sedmdesáti šesti letech je na nějaké další dobrodružství se svatbou „moc stará“. Věnuje se hlavně dětem.

První měla v devatenácti, poslední ve čtyřiceti, snaží se držet rodinu pohromadě, sezve do Paříže všechny své děti a jejich partnery, aby „všichni společně dělali soukromé večírky, pyžamové párty a pranic nezáleží na tom, že to jsou již dospělí lidé a mají své vlastní děti. U matky se mění na rozverné rošťáky, kteří v noci bouchají ledničkou a staví si bunkry z matrací,“ usmívala se v jednom ze vzácných rozhovorů. Danielle Steel je totiž pověstná odporem k bulváru, novinářům, médiím všech typů.

Může za to jejich hon na její osobu, ale hlavně tragédie, která se stala jejímu synovi Nickovi. V hlavní roli byl totiž nejen jeho psychický stav, ale hlavně onen pomyslný „hon na čarodějnice“, který byl rozpoután a bulvár ho velice přiživoval.

Nicolas John Traina - Steel byl nadějný punkový zpěvák dvou kapel - Link 80 a Knowledge. Bipolární porucha osobnosti se u něj začala projevovat v dospívání, ale byl odhodlán se za pomoci psychiatrů léčit, což se mu povedlo a jeho stav se stabilizoval. Jenže v roce 1993 se objevila spisovatelka (taková trochu hyena, která píše neautorizované životopisy slavných) Lorenzo Benet. Tato žena se rozhodla, že vydá knihu o Danielle. A v ní měla být zveřejněna informace, o které dosud vůbec nikdo nevěděl - zvláště ne Nick - že jeho skutečný otec je William George Toth. A že ho Traina adoptoval.

Nevěděly to děti, blízké okolí, nikdo. Jenže Benet se rozhodla to zveřejnit, ač jsou záznamy o adopci v Kalifornii zapečetěny. Danielle Steel spisovatelku zažalovala, ale ke svému úžasu tento soud prohrála - soudce se zachoval strašně, vydal velmi neobvyklé rozhodnutí, které umožnilo zrušit pečeť na Nickových adopčních papírech, i když byl v té době ještě nezletilý. Danielle Steel se samozřejmě odvolala, ale kupodivu tento bizarní rozsudek, který šel proti všem zákonům, odvolací soud potvrdil. A odůvodnění nemělo obdoby - Paní Steel je slavná, tudíž všechny její utajené skutečnosti jsou veřejným majetkem. Papíry byly rozpečetěny, vše bylo zveřejněno, Benet s radostí vydala svou knihu a mladý Nick Traina znovu propadl do své psychické poruchy.

„Najednou se mu zbortil svět. Nevěděl kdo je, čí je, všechna léčba, kterou dosud absolvovat, byla vyhozena do vzduchu. Vše se nesmírně zhoršilo. Hledal, nenacházel, nevěděl. A aby zapomněl, začal ve velkém užívat drogy,“ napsala Danielle. V devatenácti letech spáchal Nick sebevraždu - předávkoval se. Namíchal si koktejl z morfinu, heroinu, léků, napsal dopis a zabil se. Zdrcená Steel pocítila tak strašnou nenávist k bulváru, který nepsal o ničem jiném, že dokonce inzultovala pár reportérů.

Zoufalá matka pohřbila syna, následoval rozvod s Trainou, který nevydržel tento hon a založila nadaci Nick Traina Foundation, kterou Steel vede. Zabývá se přístupností léčby duševních poruch mladých lidí. Také se filantropicky věnuje bezdomovcům a zakládá azylové domy pro ženy a matky v nouzi. Na památku Nicka sepsala velice ceněnou knihu Jeho světlo.

Všechny tyto své zkušenosti popsala (byť nepřímo) ve svých románech. Pět manželství, pět divokých rozvodů, drogové závislosti, obvinění z podvodů, vydírání, domácí násilí, sedm vlastních a dvě nevlastní děti, nespočet osobních traumatizujících životních zkušeností.

Všechna tato témata se v jejích románech objevují. Znásilnění ( Hvězda), potraty (Dvojí tvář požehnání), nevěry (Cizí žena), násilnosti i drogy (Střípky vzpomínek), vášnivé lásky, adopce i divoké boje o děti (Táta, Kaleidoskop, Moji synové), výchova dítěte se zdravotním postižením (Jednou za život), ale také historické motivy vycházející z rodinného prostředí samotné Steel.

Píše i o skutečných událostech dvacátého století - vyvraždění ruských Romanovců ( Zoja), zkázu Titaniku (Není větší lásky), vzestup nacismu v Německu (romány Klenoty a Prsten, kde ve dvoudílné filmové adaptaci, natočené v roce 1995 v Praze, ztvárnila hlavní hrdinku Nastassja Kinski), nebo třeba válku ve Vietnamu (Vzkaz z Vietnamu). Pětidílná filmová adaptace jejího románu Klenoty byla nominována na Zlaté glóby i prestižní cenu Emmy.

Co ještě o Danielle Steel nevíte:

Zpracováno podle:

Danielle Steelová

Danielle Steelová – Wikipedie (wikipedia.org)

Nick Traina – Wikipedie (wikipedia.org)

Amazon.com: Lorenzo Benet: books, biography, latest update

Forbes

Knihy | Databáze knih (databazeknih.cz)