Dům jménem Dakota: místo života a smrti Johna Lennona je nádherné, zlověstné a plné legend

V samotném srdci New Yorku, na rohu 72. ulice a Central Park West v městské části Upper West Side na Manhattanu, stojí budova, která se jmenuje Dakota (též The Dakota, Dakota Building či Dakota Appartments). A která jakoby nepatřila do pulsujícího a moderního velkoměsta plného mrakodrapů. Je nádherná a nepřehlédnutelná.

Vyhledávaným turistickým cílem není však jen pro svou architektonickou působivost - tato budova je doslova opředena celou pavučinou pověstí, duchů, záhad, mysteriózních úmrtí, přízraků a všech možných městských legend, na které si jen vzpomenete. Proslula pohnutou a krvavou historií, která se datuje již od počátku výstavby.

Bohatí a slavní v Dakotě chtějí bydlet. A také bydlí. Tato adresa je jedna z neprestižnějších v celých Spojených státech. Nejproslavenějším nájemníkem Dakoty byl bezesporu John Lennon, který spolu s manželkou Yoko Ono a synem Seanem obýval jedno z opulentních apartmá. A který před vchodem do Dakoty utrpěl smrtelná zranění z rukou atentátníka.

Pověsti o temné straně Dakoty Lennonova smrt ještě přiživila. Nebyl totiž jediný slavný, který zemřel přímo v budově nebo po návštěvě budovy samotné. Pohnutá a mysteriózní historie architektonického skvostu dala vzniknout legendám o prokletí domu. Fascinující budova, která je plná tajemství - Dakota.

Postavte mi dům. Ale ať je jak z jiného světa!

Na začátku všeho byl jeden velice bohatý muž. Právník Edward Clark (1811 - 1882), který byl spoluzakladatelem společnosti Singer Sewing Machine Company, která vyráběla proslavené šicí stroje, dostal jednoho dne vizi. Prý k němu přišla ve snu.

Vystavět dům, který ještě v New Yorku nestojí a jen tak stát nebude. Clark několik desetiletí aktivně investoval do nemovitostí na rozrůstajícím se Manhattanu. A snažil se zaplnit a zastavět dosud skoro prázdnou Upper West Side.

Objížděl ostatní boháče a developery a přesvědčoval je o budoucí prosperitě tohoto místa. Nikdo mu nevěřil, pro ně to byl jen „kopeček u parku, kde by přece nikdo nikdo nechtěl bydlet.“ Jak prozíravý Clark byl je vidět dnes, kdy je náhorní plošina West Side jednou z nejexkluzivnějších adres v celém New Yorku, potažmo v celých USA.

Clark si postavil hlavu a oslovil architekta Henryho Janewaye Hardenbergha, aby postavil dům pro svou rodinu a dalších šedesát rodin. Mělo v ní být 65 bytů a cena stavby se měla pohybovat v řádu jednoho milionu dolarů. Výstavba Dakoty měla znamenat začátek výstavby na zatím prázdné Upper West Side a naplnit tak Clarkovu představu o luxusním předměstí.

Stavba začala v roce 1880. Hardenberg spolu s Clarkem trávili neskutečně mnoho času nad plány a Clark architektovi neustále předhazoval svou snovou představu. Nakonec se shodli na podobě budoucího domu.

Dakota měla být domem zcela výjimečným, což se naplnilo a platí to dodnes - vystavěna byla ve stylu hansovních renesančních severoněmeckých paláců. Je nejstarším dochovaným luxusním bytovým domem v New Yorku

Daleko jako do Dakoty…A taky tam straší.

Zaskočení obyvatelé New Yorku pozorovali vyrůstající stavbu s pověrčivou hrůzou. Uprostřed ničeho, v místech, kde byla pustina, vyrůstalo najednou monstrum. A ještě poněkud strašidelné. Místní si dokonce dělali legraci, že v domě nikdo bydlet nemůže, protože je do něj odevšad „daleko jako do Dakoty“, čímž nevědomky vlastně dali domu jméno.

Původní verze o pojmenování domu byla, že Dakota se jmenuje na počest indiánského kmene Dakotů. Na území tohoto kmene totiž měla stát. Ale Dakotové na Manhattanu nesídlili, snad jen malé skupinky. Spíše šlo opravdu o lidovou tvořivost.

Se začátkem stavby se začaly množit různé pověsti, které provázejí snad každou velkou budovu, která lidem v tu chvíli „nesedí“. Mezi lidmi se začalo šuškat o vysokém počtu mrtvých dělníků, kteří zahynuli smrtí podivnou, někdy až bizarní - zřícení, zazdění, různé smrtelné úrazy, pády, to vše bylo na denním pořádku.

Hardenberg nabíral další a další zedníky a řemeslníky, o které v tehdejším New Yorku, který byl plný šikovných a chudých přistěhovalců, nebyla nouze. Ale postupem doby se mezi lidmi rozšířilo, že je Dakota prokletá a Hardenberg musel zvýšit mzdu i tempo nabírání pracovníků.

Nicméně se viktoriánský dům podařilo dostavět a stal se opravdickým zjevením. Na hotovou stavbu se jezdili dívat lidé z širokého okolí a fámy, které o Dakotě kolovaly, zájem a obdiv lidí ještě přiživovaly.

Architektonický skvost, který předběhl dobu

Dakota je devítipatrová budova, i když většina budovy je sedmipatrová. Jsou zde dvoupatrové štíty. Můžeme se dočíst, že má pater deset či osm, záleží na tom, zda se připočte i zvýšený suterén. Dakota měří 56 metrů na výšku a v době svého vzniku byla nejvyšší budovou v okolí.

Budova má čtvercový půdorys a centrální nádvoří ve tvaru písmene „H“. Z nádvoří je vstup do každého z bytů. Na každém rohu nádvoří je totiž samostatný vchod do apartmánů. S ohledem na maximální soukromí, na kterém Clark trval, sloužilo nádvoří jako místo setkávání nájemníků - apartmány jsou od ostatních bytů a obyvatel zcela izolovány. Nádvoří také sloužilo jako obratiště kočárů.

Dakota měla dokonce skleněný tunel, kterým v případě nepříznivého počasí mohli nájemníci přejít „suchou nohou“ přímo do kočáru. Když kočáry nahradily automobily, byl vjezd vozidlům na nádvoří zcela zakázán. Západně od domu ležela obrovská zahrada s tenisovými kurty, dnes na jejím místě stojí bytový dům Mayfair.

Budovu zdobí věžičky, balustrády a terakotové prvky na fasádě. Také zlověstné chrliče, různé zdobené prvky, sošky a římsy. Střešní byty mají bohatě zdobené vikýře a ani jeden byt není stejný. Původním záměrem byly šestipokojové byty se čtyřmi koupelnami a pokojem pro služku. Postupem doby se však interiér naprosto změnil - kvůli rozmarům nájemníků, kteří chtěli větší a větší byty.

Výjimkou nebyly ani byty dvacetipokojové. Každý větší byt měl vlastní vstup do výtahu. Zázemí je v suterénu, kde najdeme prádelnu, sklady, kuchyň, kotelnu a ubikace pro vrátné, sluhy a liftboye. Dakota měla společnou obrovskou jídelnu a opulentní taneční sál. Není divu, že za celou dobu existence stavby nebyl nikdy ani jeden byt neobsazený.

Do domu se nedostane nikdo, kdo do něj nemá oficiální přístup. O to se starají vyškolení vrátní, kteří musí složit zkoušku. Často se jedná o bývalé policisty. Po půlnoci nevpouští do Dakoty nikoho, jen rezidenty. Pokud je návštěva naléhavá, například lékař, vrátný se telefonicky spojí s nájemníkem, který mu tajným heslem udělí souhlas k přístupu návštěvy. Bezpečnostní prověrka je u těchto osob jasnou věcí.

Když byla Dakota v roce 1884 otevřena, bylo již nemožné pronajmout si byt. Článek o 2 500 slovech, který chválil novou budovu, vyšel v The New York Times. Vyvolal doslova šílenství a každý bohatý obyvatel New Yorku toužil v Dakotě bydlet.

Měl však smůlu - v té době už bylo všech 65 původních bytů obsazeno. Mezi první rodinou v Dakotě byla rodina Steinwayů, která se proslavila jako výrobce klavírů Steinway.

Slavní nájemníci

Po osmi letech chaotického pronajímání a černých pořadníků na byty, za který se platilo snad víc, než za byt samotný, se správy budovy chopilo družstvo Dakota, složené z nájemníků domu. A to existuje dodnes.

A kritéria přijímání nových obyvatel jsou stejně přísná jako při vzniku družstva. Představenstvo například neschválilo přidělení bytu Melanii Griffith a Antoniu Banderasovi. Mezi další odmítnuté celebrity patří například Cher nebo Madonna. Slavní nájemníci jsou další kapitolou pohnuté historie Dakoty.

Bydlel zde například Peter Iljič Čajkovskij a spisovatel Stephen Crane. Boris Karloff, známý herec němých hororových filmů, obýval obrovský apartmán u střechy. Judy Garland, Lauren Bacall nebo Leonard Bernstein - i ti měli Dakotu za svůj domov. V Dakotě bydlí i Bono Vox nebo spisovatel Harlan Coben, svůj život zde dožívá i Yoko Ono.

Lennon Dakotu miloval. Ale Dakota nemiluje nikoho. Naopak.

Yoko Ono se spolu s Johnem Lennonem nastěhovala do Dakoty v roce 1973. Se synem Seanem, který se narodil roku 1975, obývali devítipokojový byt v sedmém patře. Yoko do roku 1977 odkoupila v sedmém patře Dakota Building každý uvolněný byt.

Lennonovi tak získali ke svému původnímu ještě pět dalších bytů ve stejném podlaží a obchodní prostory v přízemí, kde Yoko vytvořila „Sídlo Lennonovy hudby“ se stropem pomalovaným obláčky. Je tam dodnes.

8. prosince 1980 se Yoko a John vrací domů z nahrávacího studia. Ve 22:50 předjela limuzína s Lennonovými před Dakotu. Nejprve vystoupila Yoko a prošla kolem čekajícího Johnova vraha Marka Chapmana. Ten ji přátelsky pozdravil. Yoko následoval John.

Když procházel okolo Chapmana, který pořád držel jím podepsané album, pohlédl na něj, možná, že si vzpomněl na autogram, který před několika hodinami na obal jeho alba fixou napsal a mlčky pokračoval v chůzi.

Chapman na Lennona zavolal jménem, ten se otočil a vrah pětkrát stihl kohoutek. Vyprázdnil na objekt svého patologického obdivu i zášti celý zásobník.

První dva projektily do Johnova těla vnikly zády a na straně hrudi vylétly ven. Další dva jej zasáhly do krku a ramene. Poslední střela šla vedle. John dovrávoral z venkovního schodiště přes otevřený vchod Dakoty a v hale padl tváří k zemi.

Noční vrátný Jay Hastings slyšel Yoko, jak hystericky křičí: „Johna postřelili!“ To ho probralo z ochromení z toho, čeho je právě svědkem a stiskl poplachový knoflík pod recepčním pultem, kterým zalarmoval policii. Lennon v nemocnici na následky střel a masivního krvácení zemřel.

A mezi lidmi zase začala šuškanda o prokletí Dakoty.

Yoko vidí Johna a John hraje na klavír u Bona

Po celou dobu, co Dakota stojí, se totiž mezi nájemníky i personálem lavinovitě šíří zkazky o tom, že v Dakotě straší. Svědky bizarních jevů jsou nejen pomocné síly, vrátní a personál,  kterých se dá očekávat, že si za pár dolarů rádi přibájí pár historek o prokletém domě.

Slavné osobnosti a celebrity nemají zapotřebí se tímto způsobem zviditelňovat - a přesto mluví o tom, co viděly a slyšely. Zajímavé je, že se ale z Dakoty neodstěhují. Berou to prostě jako genius loci tohoto domu, jako daň za to, že mohou v Dakotě bydlet.

Yoko Ono poprvé vidí Johna dva týdny po jeho smrti. Vejde do pokoje, kde Lennon sedí u svého bílého piana a vypadá jako z masa a krve. Dokonce na ni promluví:

Lennona vidí i kolemjdoucí, který s Dakotou nemá vůbec nic společného. Newyorský hudebník Joey Harrow se v roce 1983 večer prochází s přítelkyní kolem Dakoty, zvedne oči a přímo ve vchodě, kde John pomalu umíral, uvidí legendárního muzikanta stát a dívat se ven. Joey je naprosto konsternovaný, navíc, když do něj šťouchne jeho přítelkyně, která vytřeští oči též a zeptá se: „je to on nebo to není on?“

Bono jednou mezi řečí utrousil, že „…kdyby mi tam Lennon pořád nehrál na ten klavír…“ a vzápětí se odmlčel a na naléhavé otázky překvapeného reportéra pouze udělal mezinárodní gesto zamčené pusy na zámek.

| další nájemníci pod zárukou anonymity prohlásili, že nejednou Lennona viděli. Pokud rodina či obyvatel vlastní klavír, občas na něj hrají neviditelné ruce. Obyvatelé Dakoty už berou jako fakt, že jim chodí po nocích po bytě John Lennon, který z Dakoty nechce odejít.

Výpovědi jsou to zajímavé a člověk si klade otázku - proč by si to vymýšleli? Slavní jsou dost, bohatí taky, proč ještě přidávat něco, kvůli čemu mohou být označeni za blázny? To by ovšem musel být označen za blázna i Lennon, který duchy v Dakotě vídal také. A nejen on.

Plačící dáma, Malá holčička, UFO i „lynchovina“ v suterénu

Než se Lennon stal jedním z údajných duchů přebývajících v Dakota Building, zažil tu sám několik setkání s nadpřirozenem. Z okna svého apartmá několikrát viděl UFO - jak tvrdil - a na chodbách vídal postavu. Dokonce ji pojmenoval. Zjevení nešťastné ženy, která se tváří zoufale a pláče, začal říkat „Plačící dáma.“

Lennon ale nebyl jediný, kdo Plačící dámu, která se nešťastně potuluje po chodbách Dakoty, viděl. Spatřit ji mělo opravdu mnoho lidí. I návštěv nebo zaměstnanců. Podle rezidentů se jedná o Elis Vesley, která pracovala od 30. let jako správkyně Dakoty. Sama o sobě tehdy prohlašovala, že má nadpřirozené schopnosti, bohužel ani ty nezabránily v tragédii, která Elis postihla. Jejího syna totiž přímo před Dakotou srazil náklaďák.

Od té chvíle se Vesley pomátla na rozumu a existují o tom i písemné zprávy z domovních knih. Bloumala po chodbách a hlavně pronásledovala děti nájemníků, které chtěla chránit - ovšem po svém způsobu. Lidé se jí báli a báli se o bezpečnost svých dětí. Družstvo proto Elis v 50. letech zbavilo funkce vrchní správkyně.

Elis Vesley zemřela přímo v Dakotě na selhání srdce. Od té doby je ve zdech domu pořád, známá jako přízrak pod názvem Plačící dáma. Můžeme si o tom myslet co chceme, ale jednou se na družstvo dostala oficiální stížnost jisté bohaté nájemnice:

Možná Vesley kdysi dohlížela i na dívenku, jejíž identitu neznáme, ale zato víme její přesnou podobu na základě popisů více svědků. Jde o zjevení zvané „Malá holčička“. Poprvé ji spatří malíři při renovačních pracích uvnitř budovy v 60. letech.

Blonďatá dívka ve žlutých šatech, bílých punčochách a černých botách se stříbrnou přezkou tu má vesele pobíhat a házet si s červeným balonem. Často pak zaběhne do některých dveří, a když ji někdo zkusí následovat, zjistí, že se nedají otevřít.

Je považována za přátelského ducha. Jednou potkala slavnou nájemnici, která ji pokládala za dítě některé rodiny a zeptala se: „Copak tu děláš?“ Holčička se podívala a odvětila se smíchem, že má dneska narozeniny. Rezidentka zalovila v kabelce, aby holčičku podarovala nějakým bonbonem, když tu si všimla, že holčička zmizela. Tou nájemnicí nebyl nikdo menší než Lilian Gish, slavná americká herečka.

Velice bizarní zážitek vypráví elektrikář John Paynter, který v budově koncem 80. let pracuje na elektrických rozvodech. Vadí mu, že ve sklepě je změť kabelů, jakou ještě neviděl. Tráví zde proto dny i noci. Jednou si ale uvědomí, že k němu přichází postava menšího muže v kabátě, s vousy na bradě. Mužík na Payntera nenávistně hledí.

Elektrikář se domnívá, že někdo zabloudil a chce muže oslovit. V tom se odehraje scéna jak z některého filmu Davida Lynche. Muž se totiž před Paynterem zastaví, strhne si z hlavy paruku a třese s ní překvapenému řemeslníkovi přímo před obličejem. A zmizí. Elektrikář si řekne, že těch nočních už má za sebou moc a pravděpodobně se zbláznil. A odchází domů.

Cestou si všimne portrétu, který visí na chodbě Dakoty. Je to onen muž, který prováděl obskurní třesení parukou. A je to Edward Clark, už zmiňovaný původní majitel Dakoty. Tak nevíme. Ale příběh je opravdu „lynchovinou“ nejvyššího kalibru a jistě by se režisérovi líbil.

Rosemary má děťátko. A taky Dakotu.

Dakota od nepaměti láká filmaře. Dovnitř je nikdo nepustí, to už musí být, aby se natáčelo v interiérech. Ale exteriéry Dakoty jsou filmaři doslova posedlí. A není divu. Kde jinde může hrdina pochmurného hororu běžet, zatímco ho pronásleduje vrah nebo monstrum? Kolem Dakoty.

V New Yorku si dokonce můžete zakoupit lístky na komentovanou prohlídku po místech natáčení slavných hororových snímků. Tato prohlídka začíná - kde jinde - u Dakoty. Také je možnost prohlídky Dakoty samotné - ovšem za tučnou sumu, zvenčí a přístup vám umožní pouze ke čtyřem vrátnicím.

Spisovatel Ira Levin se proslavil románem Rosemary má děťátko. Luxusní příběh o ďáblovi, který sejde mezi prostý lid, aby zplodil syna s pozemskou ženou, zaujal režiséra jménem Roman Polanski. Ira Levin děj románu zasadil do domu, který se jmenuje Bramford. Nicméně je to Dakota. Tajemný obrovský starý dům s temnou pověstí - Dakota se přímo nabízí. Levin to sám přiznal.

V roce 1968 v prostorách Dakota Building začíná Polanski natáčet některé scény ke snímku Rosemary má děťátko. Tento film je bravurní, úžasný, temný, a také se o něm říká, že je prokletý. Následovala totiž plejáda prapodivných událostí a úmrtí osob, spojených právě s natáčením v Dakotě.

Krzysztof Komeda, autor hudby, umírá za divných okolností, když se zřítí ze srázu. Producent William Castle skončí na rok v kómatu po banální operaci ledvinových kamenů. Nejhůře ale dopadl sám Polanski. Jeho manželka Sharon Tate se stala obětí „rodiny“ masového vraha Charlese Mansona. Byla brutálně ubodána. Spolu s ní zemřelo i jejich nenarozené dítě, protože Sharon měla těsně před porodem.

Poltergeist i šílený rozparovač

Další strašidla z Dakoty jsou snad ještě známější než Malá holčička či Plačící dáma. Jeden z nájemníků, Wilbur Ross, vzpomíná, jak ho zavolal vyděšený poslíček, protože právě viděl, jak se přímo z háčku na zdi vznesl ručník a odletěl sám od sebe doprostřed místnosti. Jindy se tam zase vznáší pytle s odpadky.

K těm nejděsivějším přízrakům Dakoty paradoxně patří ten, kterého vlastně dosud nikdo neviděl – „Fantom Dakoty“ nebo také „Šílený rozparovač“. Všechno to začíná, když si lidé všímají poškození v nově instalovaných výtazích. V nich nejsou kamery, protože družstvo si zakládá na soukromí nájemníků, takže nikde na chodbách ani ve výtazích kamery nenajdete.

Polstrované stěny výtahu jsou totiž druhý den zcela rozřezané. Každý týden se polstrování mění a každý týden je někdo nově rozseká a rozřeže, naprosto zuřivě. Na chodbách začínají probíhat hlídky těch nejstatečnějších sousedů. Ale nikdy nikoho nenajdou. Poškození polstrování se sem tam objevuje dosud.

Vandal z masa a krve to být samozřejmě může, ale riskoval by okamžité vypovězení smlouvy, protože interiér Dakoty se nesmí úmyslně poškodit. Je za to nejen finanční postih, ale také okamžitá výpověď z bytu. Stálo by to někomu za to?

Dakota je fascinující stavba s pověstí až hrozivou. Samozřejmě, každý starý a takto zajímavý dům láká sběratele historek o nadpřirozenu. I různé lháře, kteří si vymýšlejí, aby se za každou cenu proslavili. Nevíme, jestli jsou fantomové Dakoty skuteční, nebo si je někdo vymyslel. Ale majestátní dům si o podobné historky přímo říká. Kde jinde by se mohl zjevovat duch? Právě tam. V neuvěřitelném domě s pohnutou historií a uchvacující krásou. V Dakotě.

zdroje:

The Dakota: New York’s Most Exclusive Building (cnbc.com)

15 Crazy Facts About New York City's Dakota Building (businessinsider.com)

Uvnitř bytového domu Dakota v New Yorku | Architektonický přehled (architecturaldigest.com)

Budova Dakota, kde byl zavražděn John Lennon Absolut Travel (absolutviajes.com)

The Dakota - Wikipedia

Pozitivní noviny › Pavel Victorin: Pokání a Nanebevzetí Johna Lennona (pozitivni-noviny.cz)

Lesk a bída Dakota Building: Nejděsivější prokletá budova v New Yorku? – EnigmaPlus.cz

Rosemary má dům. Co má společného okultistický horor s architekturou? | Design | Lidovky.cz